SAME TYPE

část ☆ patnáctá

Radost a nadšení. To byly pocity, které Jisung pociťoval. Díval se na chlapce před ním s velkým úsměvem, jeho slova pro to byla důvodem. „Počkej, neraduj se hnedka," pronesl Minho a odsunul Jisungovo prsty z jeho brady. Mladší trochu znejistěl. „Možná si přeslechl to moje asi...," řekl starší s nervózním zachichotáním.

Černovláskovo úsměv se několikanásobně zmenšil. Byl tak rád, že se mu Minho přiznal, až přeslechl to nejdůležitější. „Proč jen asi?" Optal se šeptem bruneta a dal si ruku zpátky do kapsy. Starší se nadechl, pohled hodil na zem. Co má druhému odpovědět, když on sám je z téhle situace zmatený...

„Je to zvláštní," započal brunet, koukaje do země. „Říkal jsem ti, že jsem byl omámen někým jiným, ale ty jsi stejně nepřestal," lehce se zachechtal a podíval se na chlapce, který vypadal soustředěně. „Nebál ses, pak si ke mně přišel znovu a stala se ta 'osudná' noc," řekl Minho hravě, nad slovem osudná udělal imaginární uvozovky.

Jisung se upřímně usmál a dál Minha poslouchal. „Jsem z toho zmatenej, Jisungu, ani nevíš jak. Přistihl jsem se, že nad tebou přemýšlím víc než nad Nari a to už je co říct. To ona byla ta, kým jsem byl omámen," prozradil na sebe starší. Cítil, že se mu do očí frustrací vrhnou slzy. „Ještě nikdy se mi nelíbil žádný kluk, nechápu, jak se tohle celé stalo."

První slza kápla na Minhovo obličeji, kterou rychle setřel. Jisung se však stále usmíval. „Nechci, aby sis o mně myslel, že jsem se zamiloval po dvou setkáních, to ne," argumentoval sám se sebou. Černovlásek zakýval hlavou na náznak nesouhlasu. „Ale asi by mi nevadilo, abychom jich měli víc," přiznal se brunet smutným hlasem, drže s mladším oční kontakt.

Mladší se odhodlal a smutného chlapce obejmul. Pokaždé, když někdo z jeho blízkých brečel, tak je objímal. Myslel si, že je to nejlepší způsob uklidnění. Minho byl za to rád. „To je dobrý," hladil Jisung bruneta po zádech. Minho se odtáhl po zklidnění slz, které se mu pořád vrhly do očí. Usmál se.

Jeho úsměv byl opravdový. Jisunga oslňoval a neskutečně se mu líbil. „Abys v tomhle nebyl sám, tak se svěřím, že nad tebou taky často přemýšlím," zasmál se nervózně. „Samozřejmě, jak si řekl, nezamiloval jsem se do tebe na první pohled, i když jsi teda sakra přitažlivý," mrknul na staršího s lehkým šťouchnutím do ramene.

„Určitě bychom se mohli odpíchnout od toho, co jsme si tu řekli," poznamenal černovlásek, usmav se na Minha. Starší kývl na nabídku. „Takže se ještě sejdeme?" Optal se nadšeně. Svěřit se a promluvit si o tom byl značně dobrý nápad. „Určitě," odpověděl černovlásek okamžitě, nenechav Minha čekat dlouho na odpověď.

Brunet si oddychl, jako by mu spadl kámen ze srdce. Předtím se ještě o tom nikomu nesvěřil a teď, jak to ví ten, o kterým ty myšlenky byly, tak to pro něj bylo osvobozující. Komunikace je přece jenom základ. „Máš ještě nějaké otázky, na které bys rád slyšel odpověď?" Zeptal se černovlásek, potom co s úsměvem sledoval reakci staršího.

Minho se nahlas zachechtal. „To si piš, že mám," pověděl mladšímu se zvednutým obočím a s úsměvem na tváři. „Tak to bychom se mohli přesunout ke mně, ne?" Nadhodil černovlásek se škádlivým úsměvem na rtech. Brunet moment nad návrhem přemýšlel, nechtěl s Jisungem něco mít hned po tom, co se mu svěřil...

Rozhodl se ale, že s Jisungem půjde. Nic s ním rozhodně mít nebude a když na to přijde řada, tak mladšího jednoduše odmítne. „Fajn," odpověděl, nedávaje nic najevo. Jisung si stihl všimnout, jaká nejistota Minha přejela. „Můžu tě ujistit, že se nic nestane, pokud nebudeš chtít," ubezpečil vřele staršího.