Polibek / Stein27

9.

"Dobrý ráno" zachraptí vedle mě Petr a já se pousměju.

"Jak pro koho" mám totiž pocit, že mi praskne hlava.

"Ani se nedivím, včera to z tebe táhlo víc než z těch debilů" směje se, ale já ne.

Donutí mě to totiž znovu přemýšlet o tom co se stalo.

Pomalu se zvednu z postele a z batohu vyndám nový oblečení.

"Kdo ti to udělal?" zhrozí se Petr, když se k němu otočím čelem.

"Co?" nechápu ho.

"Tvůj krk" šeptne.

A kurva.

Musím tam mít modřinu jak svině.

"Nikdo" rychle zmizím v koupelně a doufám, že až vyjdu, nebude to řešit.

***

Po zbytek dne si toho naštěstí nikdo nevšiml a já teď jen vymýšlím co řeknu bráchovi, abych nešla do školy.

Jelikož můj krk vypadá jak kdyby se mě někdo pokusil uškrtit je víc než jasný, že tam by si toho někdo všiml.

"Můžu?" ozve se Petr za pootevřenými dveřmi.

"Jojo" poposednu si na posteli a odložím svůj telefon.

"Nechceš mi už říct od koho to máš?" pozvedne obočí a stoupne si vedle mě.

"Ne" nemusím mu říkat nic.

"Máš strach nebo mi nevěříš?"

"A mám důvod ti věřit?" lehce se zamračím a opravdu mě štve, že si myslí, že tím svým hezkým ksichtem spasil svět.

"Nemáš ani důvod mi nevěřit, možná kdyby jsi se neuzavírala sama do sebe, měla by jsi někoho komu věřit" au.

"Možná kdyby ti sláva nestoupla do hlavy, věřila bych tobě" prsknu nepříjemně a on téměř hned opustí můj pokoj.

To jsem asi přehnala.

***

sculova.a: Petre?

sculova.a: notak, vsak se nic nestalo

sculova.a: odepis

Petr se po našem rozhovoru vypařil jak pára nad hrncem a mně to je docela líto.

Nemyslela jsem to tak, ale naštval mě.

Přece se nemohl tak urazit ne?

sculova.a: mrzi me to

27wolfenstein: co tak najednou?

Odpoví mi téměř hned, takže je jasný, že si ty zprávy celou dobu čte.

sculova.a: nech toho, ty vis ze jsem to tak nemyslela

27wolfenstein: zlobis kote

sculova.a: nevim kdo je u tebe kote

sculova.a: a ja jsem vzdycky hodna, jsi si me asi s nekym spletl:D

27wolfenstein: tojo

27wolfenstein: za chvili jsem doma, jdu si jeste pro ciga, chces neco?

sculova.a: a nechces mi jedny vzit taky?

sculova.a: prosim prosim

27wolfenstein: tohle na me vubec nezkousej

sculova.a: tak si naser

sculova.a: aspon cokoladu mi vezmi

sculova.a: mlecnou

***

Po chvíli slyším klíče v zámku a následné otevírání dveří.

Pak jsou jeho kroky čím dál tím víc hlasitější a jeho hlava se objeví ve dveřích mého pokoje.

"Na" hodí po mně čokoládu a sedá si ke mně na postel.

"Díky"

"Pořád se zlobíš?" jelikož ležím, pozvednu hlavu, abych mu viděla do obličeje a svojí ruku položím na jeho břicho tak že ho vlastně objímám.

"Na tu tvoji hezkou tvářičku se zlobit nedá" pohladí mě po vlasech a jemně mě chytne za zápěstí ruky, kterou ho objímám a dá ji víš na jeho hruď.

"Tu ruku takhle už nikdy nedávej"

"Proč?" ušklíbnu se, když mi to dojde.

"Neprovokuj mě" přetočí nás a tak teď sedí na mých stehnech.

"Jenom jsem tě objala" dělám dál jakoby nic a nevinně se usmívám.

"V tom případě mi tu ruku můžeš dát příště rovnou na péro, já se zlobit nebudu" zasměje se a nakloní se nad můj obličej.

Najednou mám chuť znova cítit jeho rty na těch mých.

Pomalu se ke mně přibližuje, ale tentokrát jsem to já, kdo vyplní tu mezeru mezi námi.

On moje rty líbá jemně a s vášní a já jen ležím a užívám si to.

Jednou rukou se podpírá a tou druhou pomalu jede nahoru po mém těle.

Lehce mě chytne za čelist a já syknu bolestí kvůli modřině na mém krku.

Petr se hned odtáhne a podívá se mi do očí.

"Promiň"

"Bolí to hodně?" prsty opatrně přejede po fialově zbarvené kůži a mně pod jeho doteky naskočí husina.

"Trochu" šeptnu a pohledem uhnu.

Petr mě jemně políbí na krk a lehne si vedle mě.

"Mám tě rád"

***

Dneska tu mate delsi, kdyz vydavam kapitolu jednou tydne😭.