Polibek / Stein27

36.

Pohled Petra:

Už asi deset minut se s Anastázií hádáme a mě to začíná už vážně srát.

Trochu jsem se včera ožral a ojel její kámošku, ale na druhou stranu jsem nevěděl, že se vůbec znají.

"Marek ti tu hubu měl rozbít pořádně, seš neskutečnej kretén!" rozčiluje se dál.

"Přestaň se chovat jako kráva a uklidni se" už přestávám mít nervy na tyhle její scény.

"Víš co? Jseš jenom namachrovanej idiot co ubližuje všem okolo, protože sám se sebou není vyrovnanej. Kdyby po tobě nejela každá holka za, kterou se otočíš, neměl by si nikoho, je mi z tebe zle Petře"

To není pravda, nejsem špatnej člověk.

"Odvolej to" řeknu klidně, ale krev ve mně už dávno vře.

"Neodvolám, nejsem žádná tvoje kurva, aby si mi rozkazoval" zasměje se a začne odcházet.

"Ale jo, jseš" chytnu ji pod zadkem a hodím si ji na rameno.

Jdu k sobě do pokoje a zcela ignoruju její hlasitý nesouhlas.

Posadím ji na postel a surově ji chytnu za čelist.

"Buď se mi teď omluvíš nebo mě kurevsky nasereš a v tu chvíli mi bude jedno kolik ti je a vymrdám tě jak děvku" procedím skrz zuby a zesílím svůj stisk.

"Naser si" fajn.

Bude se chovat jako děvka - budu ji brát jako jednu z nich.

Přestanu ji držet a ustědřím jí facku tak silnou, že spadne na postel.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš" kleknu si nad ní a v jejích očích nevidím nic jiného než strach.

Měla mě poslouchat a nic by se nestalo.

Chytnu lem jejího trika a strhnu ho z ní.

Pak se nahnu do nočního stolku a vytáhnu pouta.

Ruce jí dám nad hlavu a pouta provlíknu čelem postele, aby s nima nemohla hýbat.

Sundám jí tepláky a vstanu.

Ze stolu seberu černou fixu a pak se vrátím k ní.

Její kalhotky stáhnu trochu níž, abych měl dost místa a přiložím černý hrot k její kůží.

Začnu jí na podbříšek psát první písmena jenže ona se stále vrtí.

"Kurva přestaň sebou škubat ať to můžu dodělat" ona poslechne a přestane.

Petrova děvka, tak zní nápis pod jejím břichem.

Je to moje děvka, protože se ke mně vždycky vrátí jako ostatní.

Nemám v plánu jí ublížit, ne fyzicky.

Vlastně si ublíží sama.

Nikdy bych s ní nepsal kdyby mě odmítla.

Jenže to ona nedokáže, protože to chce i přes to jaká je mezi náma situace.

Každej svýho štěstí strůjcem An.

Nahnu se přes její tělo a jednu její ruku odpoutám, abych ty pouta mohl prostrčit zpátky.

"Lehni si na břicho" slezu z ní, aby to mohla udělat a čekám.

Ona si promne volné zápěstí a převalí se na posteli.

Znova chytnu její ruce, tentokrát za zádama a pouta jí zase zapnu.

"Je roztomilý, že by stačilo jedno jediný slovo a přestal bych. Řekneš ho?" dám jí poslední šanci.

Omluv se An.

Jenže ona mlčí.

Jak chceš.

Stáhnu jí kalhotky a zahodím je pryč.

Sundám si kraťasy i s boxerkama a obkročmo si jí kleknu na stehna.

"Vystrč na mě ten tvůj krásnej zadeček kotě" chytnu ji za boky a přinutím ji, aby se mírně nadzvedla.

Špičkou svýho péra jí začnu dráždit a pak do ní hrubě vniknu.

Celou místnost vyplní její hlasitý výkřik.

Přirážím do ní svým rychlým tempem a ona ze sebe dere hlasité křiky a vzlyky.

"Petře přestaň prosím, bolí to"

Najednou sebou prudce trhnu a sedím na posteli.

Všude je tma a já jsem celej spocenej.

Byl to jenom sen.

***

Actually si myslim, ze tohle je proste pravej Petr. Podle me je neskutecne milujici clovek, ale rekla bych, ze tohle je (nebo alespon nekdy bylo) jeho soucasti, love u guys❤️.