Polibek / Stein27

49.

Den se se dnem sešel a už je tu zase léto.

Konkrétně začátek července což znamená jediné - prázdniny.

Od zimy se toho moc nezměnilo, jen se Petr odstěhoval a chystá album.

Nějakým způsobem mi tady chybí, ale zároveň to je asi lepší.

Bylo to mezi náma takový zvláštní, když tady byl.

Trochu má teď rozepře s klukama, protože docela lije a to čistou vodku, ale aspoň je za dobře se mnou.

Dneska hrajou v Praze a tak už jsme všichni na cestě tam.

"Dohodli jste si ty pokoje?" ozve se David zpoza volantu a podle výrazů všech nikdo nemá ani tucha o co jde.

"Co meleš?" čumí na něj Petr, kterej sedí na místě spolujezdce.

"Říkal jsem to Calinovi, protože byl jako jedinej ve studiu, když jsem to bookoval" řekne a my se všichni podíváme na zmiňovaného.

"Eeeeeeeh, no já jsem na to trošku zapomněl" zasměje se a podrbe se na zátylku.

"No prostě to nešlo zařídit jinak než, že dva lidi budou spolu na jiným pokoji a zbytek se rozdělí napůl" no bezva, jsem si na sto procent jistá, že skončím s Petrem.

"Tak je asi jasný, že jeden ten člověk bude Nasťa takžeeee" podívá se na mě Calin a usměje se.

"Petr?" podívá se na něj Kojo.

"Taky bych řekl" přidá se David.

Občas mi připadá, že oni chtěj, abychom spolu s Petrem byli víc než on sám.

"Nezajímá vás třeba můj názor?"

"Promiň, ale ne" rozcuchá mi Marek vlasy.

Super.

***

"Tak jaký to bylo?" ptá se mě David, když už jedeme ze show.

"Jako vždycky - dokonalý" zasměju se a opřu se o Calina sedícího vedle mě.

"Jo? A kdo byl nejlepší?" chytne mě okolo ramen a hladí mě po ruce.

"To se neříká" samozřejmě, že Petr.

"Ale notaaaak, někdo musí bejt tvůj favorit" začne mě hladit ve vlasech a já přivřu oči.

"No, když mě budeš ještě chvíli drbat, možná to budeš ty" zasměju se a ještě víc se k němu natisknu.

***

"Je ti něco Petře?" zeptám se, když dojdeme na pokoj a on se celou dobu tváří jak kdyby umíral.

"Co ti je do toho?" ani se na mě nepodívá.

Ježíši, ten si vybral zase skvělou náladu na to, že spolu sdílíme pokoj.

"Tak sorry, že na tebe vůbec mluvím. Myslíš, že já jsem nadšená z toho, že jsme tady spolu?" začnu se přehrabovat ve svém batohu se snahou najít nabíječku.

"No určitě by si byla, kdyby tady místo mě byl spíš Calin, co?" ironicky se zasměje a já se na něho otočím.

"Petře co to zase kurva meleš? To už jako žárlíš i na svýho nejlepšího kamaráda?"

"Jo, co je těžkýho na tom pochopit, že asi nebudu skákat radostí z toho, že se okolo tebe motá skoro každej" co prosím?

Jedinej okolo koho se motá všechno co dejchá je on.

"Petře, ale ty musíš pochopit, že absolutně nemáš právo na to žárlit, když spolu nechodíme!" vykřiknu načež on vyjde z pokoje a třískne dveřma.

***

Už ležím v posteli a snažím se usnout, když se zrovna vrátí Petr.

Něco asi hledá v batohu a pak odejde do koupelny.

Po chvíli slyším sprchu a začnu se převalovat na posteli.

Skončím s telefonem v ruce a Petr po asi deseti minutách vyjde ze sprchy jenom s ručníkem okolo pasu.

Sice už slunce zapadlo, ale překvapivě sem okny proniká docela dost světla na to, abych mohla pozorovat jeho tělo alespoň z části.

"Myslel jsem, že už spíš" ozve se, když rozsvítím aspoň lampičku u postele, aby si nemusel svítit telefonem.

"Nejde mi to" opřu se loktem o postel a podepřu si hlavu dlaní.

"Neříkám, že mi to vadí, ale je vážně těžký nemyslet na to jak moc bych tě chtěl mrdat, když na mě koukáš tímhle způsobem" ušklíbne se a hodí po mně TEN ručník.

"Ty seš blbej" přikryju si peřinou i hlavu, protože jinak by mě to donutilo se koukat dál.

"Promiň za to předtím, nechci se hádat" řekne, když si už oblečenej lehne ke mně.

"Tak se nehádej" otočím se k němu zády, když zhasne a zavřu oči.

"Já se snažím, ale prostě nedokážu skousnout to, že si mě odmítla" jeho ruka se objeví na mém pase a on se ke mně víc přisune.

"Neodmítla jsem tě"

"Ne?" jezdí mi prstama po břiše a lemuje tak látku mých kraťas.

"Ne, udělala jsem to co bylo správný" otočím se k němu čelem, aby se mě přestal dotýkat.

"Přesně, bylo. Přijde ti to správný i teď?" zasune mi pramínek vlasů za ucho a palcem mi přejede po tváři.

Upřímně nevím a tak jen mlčím.

"Ty víš, že ne. Kdyby jo, nevypadalo by to teď takhle" šeptne, když si položím hlavu na jeho hrudník a políbí mě do vlasů.

"To si řekneme zítra" položím mu ruku přes břicho a ještě než zavřu oči, vidím jak se usmál.

***

Love u guys❤️.