Polibek / Stein27

35.

Leden uběhl jako voda a je tady únor.

Je sobota ráno a já se probouzím u Petra v náručí.

"Dobrý ráno kotě" zamumlá mi do vlasů a přitáhne si mě ještě blíž.

Jenom se pousměju a políbím ho na paži, protože je to jediná část jeho těla kam v jeho pevném objetí dosáhnu.

"Spinkalo se ti dobře?" odhrne mi vlasy na stranu a políbí mě zezadu na krk.

"Tak po tom jak si mě včera zničil, jsem spala jak zabitá" zasměju se, když si vzpomenu na včerejší večer.

Řeknu vám, že Petr je v posteli snad ještě lepší než si všechny myslíme.

Jentak se spolu mazlíme a najednou uslyším klíče v zámku.

Kurva.

"Do prdele" řekne Petr za mnou a to mě utvrdí v tom, že brácha fakt přišel a mně se to jenom nezdálo.

Rychle vystřelím z postele, navlíknu na sebe triko a kalhotky a když posbírám svoje věci, vypadnu z Petrova pokoje.

Úspěšně přejdu chodbu, ale před mým pokojem mě zastaví bráchův hlas ozývající se z obýváku.

"Odkud jdeš?" mírně se zamračí, když uvidí podprsenku a kalhoty co držím v ruce.

"Eeehm, já-já jdu.." kurva.

Tohle je v prdeli.

"Anastázie děláš si ze mě prdel?" opře se o futra dveří a kouká na mě.

To už se na chodbě objeví i Petr, ale všichni mlčíme.

"Petře já tě zabiju" ozve se brácha a rozejde se k němu.

"Hele Marku já ti to vysvět-" nestihne to ani doříct a skácí se k zemi kvůli ráně co dostane přímo do nosu.

"Já jsem ti snad jasně řekl, že na moji sestru ani nesáhneš!" promluví rázně a znova ho praští.

Co mám teď dělat?

Marek se otočí zpátky na mě a chvíli si myslím, že po mě snad skočí taky.

On, ale přejde Petra a i, když teprve před chvílí přišel, odejde z bytu.

Pořád tu jentak stojím mezi dveřmi s oblečením v rukou a snažím se pobrat co se právě stalo.

Bylo mi jasný, že se to bráchovi nebude líbit, ale že až takhle?

"Upřímně mi za to ty tvoje kozy stály" řekne, když se zvedne ze země a odchází do koupelny umýt ze svého obličeje tu krev.

"Ty seš debil" jen zakroutím hlavou a zasměju se.

***

Když se dneska Marek zase vrátil a promluvil si s Petrem, ukázalo se že je všechno v pohodě.

Sice ho to pořád sralo, ale asi mu došlo, že on tomu nezabrání.

Pak se spolu usmířili a mně se omluvil, že tak vyváděl, ovšem stále tvrdil, že Petr si to zasloužil, protože mu několikrát jasně slíbil, že na mě nic nebude zkoušet.

A tak z toho Petr vyvázl se zlomeným nosem  a flaškou slivovice v ruce jako 'omluvou'.

***

Dalsi kapitola bude velice zajimava!! Mate se na co tesit, love u guys❤️.