Polibek / Stein27

26.

Nenávidím ho.

Nenávidím ho kvůli tomu jak moc mi zamotal hlavu.

A především ho nenávidím kvůli tomu jak ho vlastně vůbec nedokážu nenávidět.

Už půl hodiny se snažím usnout jenže to by se přes celej byt nesměly ozývat vzdechy nějaký coury co si Petr přivedl.

Nejradši bych ho teď praštila.

Žárlím?

Jo.

Mám proč?

Vlastně ani ne.

Nemůžu přestat myslet nad tím co napsal.

Já tě nepotřebuju, holek jako jsi ty je nespočet.

Měl pravdu.

Nepotřebuje mě.

To já jsem ta co bez něj nedokáže usnout, ta co ho nedokáže dostat z hlavy, ta co potřebuje jeho.

***

Pohled Petra:

Uběhl týden od tý doby co jsme si s Anastázií vyměnili pár dost nehezkých slov.

Stále musím přemýšlet nad tím jestli to myslela tak vážně jako to vyznělo.

Co když mě vážně nemá tak ráda jak to vypadalo?

Nebo spíš doufám, že mě má ještě vůbec ráda aspoň trochu.

Přehnal jsem to a vím to.

Neexistuje ani jedna jediná holka, která by se jí vyrovnala.

Ona je jiná.

Pokaždý co zavřu oči a snažím se usnout vidím jenom ji.

Vidím její výraz plný slasti, když jsem jí dopřával uspokojení.

Vidím ten pohled plný bolesti a nejistoty, který jsem viděl pokaždé co přede mnou plakala.

Vidím jenom ji.

Je výjimečná.

Ta drzost co podtrhuje její osobnost se vůbec nedá srovnávat s tím jak křehká bytost vlastně je.

Pokaždé co mi brečela v náručí a nechtěla mi říct co ji trápí jsem si přál, aby už jí nikdy nikdo neublížil.

Nezaslouží si bolest co si s sebou nese.

Chtěl bych říct, že už nikdy nikomu nedovolím, aby jí udělal cokoliv špatného, ale to je nemožný.

Nemůžu tomu zamezit.

A taky nemůžu zamezit tomu, že pokud bude naše situace pokračovat tak jak to bylo do teď, budu já ten kdo jí ublíží nejvíc.

***

Pohled Petra:

Vyjdu z koupelny a ještě s mokrými vlasy jdu do kuchyně zjistit co si dám k jídlu.

Otevřu lednici a po zjištění, že tu není nic na co bych měl chuť, vyndám z mrazáku pizzu a dám ji péct do trouby.

Přejdu do obýváku a na gauči uvidím ležet spící Anastázii.

Vypadá tak sladce a nevinně, když spí.

A tak ji chvíli pozoruju a obdivuju krásu jejího rozkošného obličeje.

Moje mysl se při pouhém pohledu na ni plní myšlenkami na to co bych s onou maličkou kráskou velice rád dělal.

Vezmu ji do náruče a jdu s ní k ní do pokoje.

Na posteli ji přikryju peřinou a věnuju jí letmý polibek do vlasů.

"Sladké sny An" šeptnu a odejdu z pokoje.

***

Mate tu dalsiiiii, love u guys❤️.