Polibek / Stein27

46.

Poslední týden je to mezi mnou a Petrem takový zvláštní.

Nebo on je spíš celej takovej zvláštní.

Jako člověk co nezavře hubu mi řekl asi tak deset vět.

Co mu zase je?

Ten je náladovější než ženská.

"Počkám na tebe v autě Stázko a ty Petře nezapomeň zavolat tomu producentovi" otočí se na nás Marek a vyjde z bytu.

Zrovna spolu jedeme do studia takže si obouvám boty a už se chystám opustit byt, když mě zastaví Petr.

"Miluju tě" řekne a já se musím pozastavit nad těmi dvěma slovy.

"Cože?" nechápavě zvednu obočí v náznak, že jsem asi špatně slyšela.

"Miluju tě" zopakuje a tentokrát se mi zadívá přímo do očí.

"A nemyslíš si, že na tohle už je pozdě?" nemůžu mu přece jen tak odpustit, protože si právě teď rozmyslel co chce.

"A ty?" přejde ke mně blíž, ale když mě chce chytnout za ruku, ucuknu.

"Já si myslím, že by sis měl najít jinou hlupačku, který budeš takhle motat hlavu" svraštím obočí a svoje rty stáhnu blízko k sobě.

"Takhle to přece není" povzdechne si a rukou si projede vlasy.

"Ne? A jak teda?" složím ruce v bok a ignoruju to, že mám být teď úplně jinde.

"Líbila ses mi už v tu chvíli co tě Marek poprvý přivedl na náš koncert a ty jsi mi tvrdila, že jsem jenom namachrovanej kokot" pousměje se a přistoupí blíž ke mně.

"Ty si to pamatuješ?" udiveně se zeptám a moje koutky úst cukají nahoru.

Ten večer jsem ho viděla poprvý naživo a strašně mě sral, tak jsem mu to vmetla přímo pod nos.

"Jo, pamatuju. Naštvala si mě, ale nikdy jsem neviděl hezčí holku" zasměje se a já malinko taky.

"A pak jsem tě začal mít vážně rád. Ten večer co jsem za tebou přišel na ten balkón, protože si nemohla spát, jsem si přál takhle vedle tebe usínat už každej den" úsměv z jeho rtů zmizí a vystřídá ho vážný výraz.

"Takhle to nefunguje Petře. Ty ze mě děláš úplnou krávu, totálně mi zamotáš hlavu a když se ti podvolím jentak mě odkopneš a pak přijdeš s tím, že mě miluješ. Na tohle já fakt nemám"

Mám tě vážně ráda Petře.

Možná až moc.

"Kurva Anastázie posloucháš vůbec co ti tady říkám? Já vím, že jsem se zachoval jak zmrd a lituju toho, ale já bez tebe nemůžu bejt" v jeho obličeji je jasně čitelná zoufalost a já nevím co mám dělat.

Sakra proč to musí tak komplikovat?

"Já si myslím, že bude lepší, když teď půjdu" bezeslova vyjdu z bytu a ignoruju to, že mi právě někdo koho miluju vyznal lásku.

***

Ahojteee, mame tu kapitolku na zahajeni prazdnin! Doufam, ze se mate dobre, love u guys..❤️