Sedím na balkóně a pozuruju noční Brno.
Nohy si pevně tisknu k tělu a kouřím už asi třetí cigaretu za sebou.
Nedokážu dostat z hlavy ten večer.
Bylo to strašně nechutný a při vzpomínce na to se mi dělá zle.
Jak to vůbec někdo dokáže udělat?
On mě normálně sexuálně zneužil.
Udělal to a já jsem s tím nic nedělala.
Ale co bych taky dělala?
Nemělo by to smysl, protože bych mu to nedokázala.
Málokdo by mi věřil.
Proč to udělal?
Proč?
Balkónové dveře se otevřou a dovnitř vejde Petr.
Jen tam tak nehybně stojí a mlčí.
Uběhne pár dalších minut a on se ani nehne.
Zapálím si další cígo a pohledem sjedu na něj.
Opírá se o zábradlí a svůj pohled směřuje do oné tmy.
Na sobě má jedno ze svých volných triček a šedé kraťasy.
Vlasy mu padají do očí a on si je každou chvilku prsty sčesává dozadu.
Řekne už něco nebo tady bude jenom stát?
Znervózňuje mě.
On svůj pohled přesune na mě a pečlivě mě pozoruje.
Snažím se dělat, že si ho nevšímám a tak vytáhnu mobil a koukám se do něj.
"Promiň"
"Co?" nechápavě na něj upřu svoje oči a vypnu telefon.
"Omlouvám se, já vím že-" ne.
"Petře já to nechci slyšet, hlavně mi nezkoušej nakecat, že si to tak nemyslel" típnu nedokouřenou cigaretu a zvednu se k odchodu.
"Anastázie počkej, nic takovýho jsem ani říkat nechtěl. Myslel jsem to tak, ale čím víc nad tím přemýšlím tím víc mi dochází, že to není pravda" chytne mě za ruku a naváže se mnou oční kontakt.
"Choval jsem se jako debil, ale prostě si mě naštvala" co prosím?
"Děláš si ze mě prdel Petře? Kurva já si celou dobu poklidně žiju a v momentě co přijdeš ty se všechno obrátí vzhůru nohama a já jsem ta co naštvala tebe?" vykřiknu a ve chvíli co jeho stisk povolí se mu vyškubnu.
"Od začátku si se mnou jenom hraješ a pleteš mi hlavu. Vždycky mi navykládáš sladký řečičky a pak se chováš jak totální kretén!"
"Proč mi tohle děláš Petře? Ty si vůbec neuvědomuješ jak mi tímhle ubližuješ" můj hlas se zlomí a já propuknu v pláč.
"Nenávidím tě, rozumíš? Nenávidím!" zakřičím až mám problém propadnout dech
a těžce vzlykám.On mě přitáhne blíž k sobě a tiskne mě v pevném objetí.
Co si jako myslí, že dělá?
"Pusť mě Petře" opřu se rukama o jeho hruď a snažím se ho od sebe odstrčit.
"Hele An, já se ti fakt omlouvám, dobře? Vážně mě to mrzí, nechci abys kvůli mě plakala. Mám tě rád a myslím to vážně a lhal jsem v tom, že tě nepotřebuju. Je mi s tebou dobře, tak už nezlob prosím" přestanu se s ním přetahovat a zvednu k němu pohled.
Z očí mu tečou slzy.
Moment, on brečí?
Teď už nechápu vůbec nic.
Vytrhnu se z jeho objetí a beze slova odejdu.
***
Uz jste si mysleli, ze se usmiri? Haha, love u guys❤️.
ČTEŠ
Polibek / Stein27
FanfictionPříběh je dokončený. začátek: 8.1.2024 konec: 20.8.2024 V příběhu se nachází návykové látky a sexuální scénky.