𝙇𝙤𝙫𝙚 𝙖𝙩 𝙨𝙘𝙝𝙤𝙤𝙡 |𝙈𝙞𝙣𝙨𝙪𝙣𝙜|★

15.

⁂

Han's pov:
Právě jsme s Minhem mířili k vrbě, kde jsem se měli všichni sejít. Už od vchodových dveřích naší chatky jsem měl výhled na starou vrbu a všechny kluky o kolo ní, jak na nás čekali.

"Minho-hyung pospěš! Už beztak čekaj jen na nás". Zafňukal jsem a Minho se jen zachechtal. Pomalu si to začal mířit k ostatním. Já nehodlal být jak on, začal jsem tam rovnou radostně skákat. Čím víc jsem se přibližoval, tím víc jsem si všiml jedny neznámý osoby.

Jelikož jsem rovnou hopsal tak Minho byl někde v prdeli světa, hned jak jsem se zastavil ke mně přiběhl Felix a Innie.

"Sungieee!" Vykřikl radostně Innie a usmál se na mě s velkým úsměvem. "Potřebuju ti někoho představit" Na nic nečekal a rychle mě popadl za zápěstí a tahl mě k Seungjinovi? A jednomu nabušenýmu týpkovi.

I když jeho svaly byly sebe víc vypracovaný, ten kluk moc vysokej nebyl. Troufám si říct, že menší než já.

"Sungie, toto je Changbin-hyung!" Řekl Jeongin s radostným úsměvem a koukal na nás dva.

Z vražedného a propalujícího pohledu týpka jménem Changbin, se stal zářivý a sladký úsměv. Stál jsem v šoku a jen na něj zíral, borec před minutou vypadal jako kdyby mi chtěl tím jeho pohledem vypálit díru do duše, teď vypadal jak nějaký dítě co právě dostalo lízátko.

"Ahoj! Můžeš mi říkat Bin." Znovu se na mě usmál a nabídl mi ruku. Tu jsem samozřejmě přijal, necekal jsem, že mě, ale vtáhne do silného objetí. Jeho stisk byl tak silnej, že jsem byl až rudej kvůli nedostatku vzduchu.

Po pár sekundách se Changbin odtáhl a věnoval mi jemný úsměv, ktery jsem oplatil. Mezitím se Minho taky úspěšně doplazil k ostatním

"Takže, můžeme jít?" Zeptal se najednou Chan jako nějaká mamka, co se ptá svých děti. Všichni zakývali hlavou nebo zamumlali ano.

Všichni jsme teda začali jít k nějaké vyšlpané cestičce co vedla hlouběji do lesa.

Já se mezitím připojil k Felixovi. "Tak co?" Zeptal jsem se tichším tonem. "Co co?" Zeptal se zmateně Felix a divně se na mě podíval. Já jen frustrovaně vydechl. "Ty idiote, na co se asi mužů zeptat? Jaký to je s Hyunem??" Zeptal jsem se vyzvídavě.

Felix se jen lehce uchechtl, než odpověděl. "Asi dobrý? Není zas tak špatnej...upřímně si myslím, že ani Minho a Chan být tak špatný nemůžou..?" Odpověděl mezitím co čuměl na zem a odkopával nějakej menší kamínek před sebe.

Já jen zakýval hlavou na souhlas a začal se kochat přírodou. Nic moc jsem nezahlédl, jen strašně moc stromů kolem nás. Už jsme několikrát zatočili a furt jsme nic zajímavýho nenašli.

To jsem asi zakřikl, protože jsme se najednou objevili na louce. Tráva tam byla vysoká, takže šlo vidět, že tam moc lidí asi nechodí, ale byla tam jedna menší vyšlapaná cestička.

Všichni jsme se schodli na tom, že půjdeme po cestě a uvidíme kam nás to zavede, přeci jen není kam spěchat.

Po asi deseti minutách, jsme se opět dostali k lesu, do kterého jsme zašli. Chvilku jsme jen šli úzkou cestičkou dokud jsme nedošli k propasti?

Ne, propast to nebyla. Ukázalo se, že stojíme nad lomem. Všichni jsme s úžasem došli blíž ke konci skalky, na který jsme stáli. Voda byla nádherná a průzračná.

"Wow....sem někdy musíme zajít.." Řekl Chan potichu, jako kdyby si to říkal pro sebe. Všichni jsme zakývali hlavou na souhlas a dále koukali na tu krásu před námi.

⁂

Omg, já žiju!? Jsem šťastná, že jsem to vůbec napsala, hehe. Taky jsem si ten lom jen tak nevymyslela, asi na konci léta jsem se tam šla projít a hned jak jsem to viděla, jsem věděla, že to sem musím nějak dát😋. Taky moc děkuju za 4k přečtení!🫶🏻 Love ya'll🌷🩷

(Tady je cesta po které šli!🥹)

(A tady samotný lom😋)