𝙇𝙤𝙫𝙚 𝙖𝙩 𝙨𝙘𝙝𝙤𝙤𝙡 |𝙈𝙞𝙣𝙨𝙪𝙣𝙜|★

14.

⁂

Han pov:
Když jsem otevřel dveře, naskytl se mi pohled na Felixe. Nechápavě jsem na něj koukal do té doby než nepromluvil.

"Čusss, já jen jestli nechcete jít s námi prohlédnout okolí?" Řekl Felix celkem energetickým tónem hlasu.

"My?...." Zamumlal jsem. Celkem jsem teď nepobíral co myslí tím 'my' než mi někdo plácl po prdeli.

Leknutím jsem nadskočil a rychle se podíval za sebe. Až teď jsem si uvědomil, že 'my' jsem já a Minho.

Minho se nad mým nadskočením trochu uchechtunl, ale dál svou pozornost věnoval Felixovi. Ja po sekundě zírání na Minha, svou pozornost taky věnoval chlapci který stál ve dveřích.

"Takžeee?" Zeptal se Felix. "Jop, půjdeme rádi" řekl jsem a cítil Minhův nechápavý pohled na mě.

"Tak jo, za 20 minut buďte u tamté vrby." Řekl šťastně a poukázal na jednu zřejmě starou vrbu u kulatého jezera.

"Dobřee." Usmál jsem se na Felix a zavřel dveře.

Když jsem se otočil, naskytl se mi pohled na nechápajícího Minha. Začal jsem se chichotat jeho výrazu, nechci to uznat, ale vypadl fakt roztomile.

"Čemu se směješ?..." zamumlal ještě víc nechápavě než byl jeho výraz.

"A-.....aleee" snažil jsem se něco říct, ale kvůli jeho výrazu a mému chichotání to moc nešlo.

Najednou jsem ucítil dvě ruce okolo mého pasu. Nečekaně to byl Minho, který si mě přitáhl blíž k tělu. Já se okamžitě přestal chichotat a začal se červenat.

Když jsem se s vykulenýma očima podíval na Minha, tak jsem si mohl všimnout dost výrazného ušklebu ne jaho rtech.

"Buď hodný kluk a řekni mi, co Felix chtěl" řekl s klidným tónem hlasu mezitím co koukal do mých oči. Jeho úškleb neopouštěl jeho rty. (V angličtině by to znělo líp🫡🔪)

"U-uhm n-no..." snažil jsem se vykokat srozumitelnou větu s kterou bych mu to vysvětlil, ale kvůli jeho rukách na mém pasu a těm klidným očím co na mě neustále koukaly to nešlo.

"K-kluci s-se-e ch-chtěli sejít a-a porozh-hlídnout se p-po ok-okolí" (teď se cítím jako v character ai😔). Vykoktal jsem ze sebe. "A-a tak j-jsem jim ř-řekl, že pu-půjde-deme rádi" zamumlal jsem, najednou jsem ucítil jeho rty na mém čele.

Po jemné puse na čele jsem se na něj zase podíval s rudými tvářemi. Už na jeho rtech nehrál dominantní úškleb, ale jemný úsměv.

"Dobře" zašeptal mi do ucha klidným tónem hlasu, najednou se otočil a začal jít po schodech nahoru do našeho pokoje. Já po nějaký minutě zírání do jednoho bodu v naší stěně jsem se taky rozhodl k závěru, že by nebylo špatný jít a převléct se do něčeho víc pohodlného.

Když jsem po kulatých schodech vyšel nahoru, tak se mi naskytl pohled na Minha v jiným oblečení s mobilem v ruce na jeho posteli. To už se stihl převléct?. Pomyslel jsem si, ale přišel ke svému kufru.

Tam jsem vytáhl nějaký šediví volný tepláky a volnou černou mikinu.

(Pro představu😘)

Minho měl na sobe taky pohodlný outfit, přeci jen jdeme do přírody

(Hehe😃)

Po tom co jsem šel dolu abych se mohl převlíknout, jsem zase vyběhl nahoru abych Minha dostal k té starý vrbě kde na nás mají čekat ostatní.

⁂
Hádejte kdo je zpátky po 4 měsících😍. Já to rozhodně nebudu😒. Taky bych vám strašně chtěla poděkovat za tolik zhlédnutí na tyhle knížce. Nikdy jsem nečekala, že by mohla mít 3k zhlédnutí😦. Takže moc dekuju aj za komentáře který mě vždy baví číst. Uvědomila jsem si jednu věc. Tento příběh jsem začala psát v květnu 2023 no a jelikož jsem líná prdel tak jsem vydávala strašně pomalu, tudíž se příběh odehrává furt v květnu, ale normálně je tu konec února 2024😃. See u next time<3