𝙇𝙤𝙫𝙚 𝙖𝙩 𝙨𝙘𝙝𝙤𝙤𝙡 |𝙈𝙞𝙣𝙨𝙪𝙣𝙜|★

13.

⁂

Han pov:
Právě teď jsem mířil s Minhem k chatce s číslem 4, respektive naší chatce. Furt jsem byl mimo a snažil se rozdýchat to, že budu muset být s Minhem 7 dní v kuse. Ale tak, nejsem jediný co má smůlu. Felix a Jeongin taky schytali bídu. Felix je na chatce s Hyunem a Innie je s Chanem. No a Seungmin, ten je s nějakým Seo Changbinem, asi?

Už jsme stáli před chatkou a Minho odemykal naší chatku. Já jen nehybně stál a rozhlížel se všude kolem. Měl jsem dokonalý výhled na jezero. A jak už jsem říkal, kolem jezara byly chatky dokola, takže jsem měl výhled na chatku, co je naproti nám, ale je až za jezerem (budeme dělat, že to umím popsat a vy to chápete😋).

Měl jsem asi štěstí, jelikož v té chatce naproti bude Lix s Hyunem. Po nějaký chvilce si mě Lixie taky všiml. Zamával jsem mu a čekal na nějaký gesto i od něho. Felix ani nestihl zareagovat, jelikož hned jak Hyun odemkl chatku tak ho tam zatáhl. Viděl jsem, jak Lix otevřel pusu, takže asi něco zařval, ale já ho naštěstí neslyšel.

,,Hannie!" ,,Oh, co?" Minho mě vylekal z mého přemýšlení o Felixovi a co se mu asi tak stalo.,,Už asi minutu tu čekám, než půjdeš dovnitř." Uchechtl se Minho a poukazal na otevřený dveře.

,,Oh jasně, promiň." Omluvil jsem se mu a chtěl si vzít své kufry.,,Není za co se omlouvat, babe." Mrkl na mě a vytrhl z mého sevření, moje kufry, aby je mohl odnést dovnitř.

,,Ah, tak děkuju." Minho mi na to nějak neodpověděl, asi protože už byl v chatce. Vešel jsem dovnitř a zabouchl za sebou dřevěné dveře.

Chatka nebyla nějaký luxus, ale furt lepší než nic. Pravděpodobně jsem se teď nacházel v malým, ale za to útulným obýváku.

Všechno bylo laděný do hnědé a bílé. Byl tam malí gaučík s kakaouvou barvou, nebyl moc velký, ale vypadal pohodlně. Naproti gauči se nacházel menší dřevěný stolek, na kterým se nacházela středně velká televize. Na mojí pravici, se nacházela větší dřevěná komoda, která měla bílou barvu.

Po stěnách byly různě pověšený obrazy s nějakou přírodou. Po mé levici, se nacházely jedny zakulacené schody, které vedli do horního patra. A pak, ještě dvoje dřevěné dveře. Rozešel jsem se ke dveřím, které byly blíž ke mě. Nacházela se tam skromná koupelna.

V dalších dveřích, byla větší kuchyňka. Nebyla větší jak ten obývák, ale i tak postačí.

,,Hannie" Z přemýšlení o kuchyni, mě vylekal Minho.,,Ah! Bože Minho. Toto mi nedělej." Řekl jsem mu a oddychl si.

,,Promiň babe, nechtěl jsem te vyděsit. Jen, už jsem nám odnesl kufry." Řekl a chytil mě za pas. Řeknu vám, že se musím červenat jak rajče.

,,Aww babe, nemusíš se červenat! Vím, že jsem dokonalej, a je těžký se kvůli mě nečervenat, ale- Hannie neutíkej ode mě!" Zařval na mě Minho, z prvního patra.

Vyběhl jsem po zakulacených schodech nahoru. Horní patro byla jen, jedna velká místnost. A překvapivě to byla něco jako ložnice?

Byly tam dvě skříně, dvě jednolůžkové postele, jedno velké okno a jeden koberec. Co víc k tomu říct, ta místnost byla velká, ale zároveň prázdná, jak muj mozek.(asi tak no🥲)

U jedné z postelí, byl můj kufr a u druhé byl Minhův kufr. Přišel jsem ke své posteli sedl si na ní. Mezitím přiběhl i Minho.

,,Hannie, nemůžeš takhle utíkat." Řekl udýchané a já se mu jenom zasmál.

,,Už jsem tak udělal." Chichotal jsem se mu.,,Hah, tak tobě to přijde vtipný, huh?" Řekl s klidným tónem hlasu a rozešel se ke mě.

⁂

Minho pov:
Han se přestal chichotat, když jsem se k němu začal rozcházet.

Už jsem stál u kraje jeho postele, Han začal couvat dozadu až do tý doby, kdy narazil zády do stěny.

Já se posadil na jeho postel a začal se k němu přibližovat (když to takhle popisuju představuju si jako kdyby, se Minho k němu plazil jak žížala😋✌️).

⁂

Han pov:
Minho už byl přímo u mě. Nedokážu si představit jak červenej teď musím být, ale asi to radši ani vědět nechci.

Naše obličeje byly tak blízko sebe, že jsem mohl cítit jeho dech, na mým obličeji.

"CRRRRRR" (jsem tak dobra v těch citoslovcích🤓)

,,Já tam dojdu!" Vykřikl jsem a vyběhl z postele. Minho furt nehybně seděl na posteli a já se šel kouknout kdo zvoní.

Schody jsem úspěšně seběhl a už stál u dveří červený jak rajče. Dveře jsem následně otevřel.

⁂

Heyy! Omg, já nevěřím tomu, že jsem to dopsala😨. Vím, že tato kapitola je krátká, ale mám jí rozepsanou fakt dlouhou dobu, takže jsem na sebe pyšná, že jsem jí vůbec dopsala. A taky už vím jak dopadne tento příběh😋. A teď úplně nevím, jak kapitoly budou vycházet, ale pokusím se být víc aktivní!<3 Takže toto by bylo asi vše, takže see u next time!❤️‍🩹🫶🏻