Dračí srdce | HP - POZASTAVENO

12. Část

Když jsme byli ve chroptící chýši s Ron zařval přejel mi mráz po zádech. Hned jsme začali vybíhat schody.

,,Auaa" slyšela jsem vpravo

,,Rone!" řekl a vyběhl za ním Harry a Hermiona se k němu přidala já jsem se začala rozhlížet po místnosti a všiml jsem si stop tlapek a potom lidských. Zvěromág.

,,Rone jsi zraněný?"

,,Ten pes kde je?"

,,Harry je to past! To on je ten pes je to zvěromág!" Ukáže někam za mě. V tom se zavřely dveře a za dveřmu se schovával Sirius Black alias můj biologický otec. Uskočila jsem ke svým kamarádům a hned jsem do ruky vzala hůlku a zamířila na něj. Hermiona chránila Harryho vlastním tělem.

,,Jestli ho chceš zabít musíte zabít i nás!" Řekla pevně.

,,Ne" odpověděl téměř okamžitě ,,Dnes zemře někdo jiný"

,,A to budeš ty!" Zavrčel Harry a vytrhl se z Hermioniho sevření a vrhl se na něj. Jak se na něj vrhl a jsem hůlku sklopila. Shodil ho na zem a vytáhl hůlku a zamířil na něj. Sirius se začal smát ,,Chceš mě zabít Harry?"

V tu chvíli se rozrazili dveře a v místnosti se rozezněl profesora Lupina hlas ,, Expelliarmus!" Zamířil na Harryho a Harrymu vylétla hůlka z ruky. Já jsem si radši ruku s hůlkou schovala troch za záda. Lupin kývl hlavou aby Harry slezl ze Siriuse a Harry pochopil a hned z něho slezl. Hermiona ho chytla za ruku a přitáhla si ho blíž. Já jsem si trochu před ně stoupla připravená kdykoliv zaútočit.

,,Ale, ale Siriusi vypadáš trochu omšele nemyslíš?" Zeptal se klidně Remus ,,konečně se v těle odráží šílenství duše"

,,O šílenství duše ty o tom víš nejlíp že ano Remusi?" Zeptal se Sirius který se pořád na zemi. Remus sklonil hůlku, trochu se pousmál a pomohl svému starému příteli na nohy. Jak Sirius vstal tak obejmul Lupina který ho taky obejmul. Hermiona se na něho nechápavě podívala a vykročila vpřed. Chytla jsem ji za ruku a ona se na mě nechápavě posdívala

,,Našel jsem ho!"

,,Já vím"

,,Je tady!"

,,Rozumím"

,,Né, já vám věřila.. a vy jste celou tu dobu byl jeho přítel!"

,,Hermiono, klid je to jeho přítel už dlouho!"

,,A jak to ty vůbec víš?!" Vyjela na mě ,,první řekneš že tvoje mamka tady studovala a přitom jsi z ruska a podruhé víš jak se dostat přes Vrbu mlátičku!" Ja jsem mlčela a zvedla ruce nad hlavu a znamení že se vzdávám.

,,Je to vlkodlak! To proto vynechával hodiny" řekla směrem k Harrymu a Ronovi. Přikývla jsem. Remus se jenom zarazil ,,Jak dlouho už to víš?"

,,Od té doby co nám Snape dal ten úkol"

,,Vida, vida, Hermiono jsi vážně ta nejchytřejší malá čarodějka jakou jsem kdy poznal" pochválil ji Lupin

,,Dost řečí Remusi! Dělej zabijme ho " Vztekal se Sirius. Už jsem to nevydržela a vytáhla hůlku, už jsem chtěla vědět pravdu.

,,Počkej!

,,Už jsem čekal dost!.... Dvanáct let... v Azkabanu!" Remus si povzdechl a podal Siriusovi hůlku.

,,Ale počkej ještě chvíli"

Teď jsem Siriusovi vlezla do hlavy a začala jsem se hrabat v jeho hlavě, asi cítil nějaký tlak protože si začínal masírovat spánky. Potom se podíval na mě. Na zrzavou dívku se zelenýma očima. Chvíli se pozastavil ale to už jsem znala pravdu. Je to pravda. Je to můj otec. Rozmrkala jsem se a potichu řekla ,,Je to pravda" vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a sklonila hůlku. Všichni se na mě zmateně dívali