Dračí srdce | HP - POZASTAVENO

17. Část

Seděla jsem vedle Fleur Dalecour na židli a náhle jsem spatřila záblesk foťáku.

,,Jak charismatická pětice" vydechla Rita Holoubková. ,,Ahoj" zavolala nadšeně a přišla k nám ,,Já jsem Rita Holoubková" řekla a mezitím si s námi potřásla rukou. ,,Píšu pro Denního Věštce" uchechtla se ,,To vy samozřejmě víte... ale mi o vás nic nevíme" zasmála se a prohlížela si nás po jednom. Jestli tohle přežiju tak mě už nic nezabije. ,,Vy jste žhavá novinka... co se schovává pod těmito růžovými tvářičkami." Pleskla Fleur přes tváři ,, Jaká tajemství skrývají tyhle svaly." obešla nás a šla ke Cedrikovi ,,Sídlí snad pod touhle čupřinou odvaha?" Zacuchala Cedrikovi vlasy. Chudák. ,,Co z vás dělají ty šampiony? No tak. Já a zase já to chceme vědět a to nemluvím o hladových čtenářích" zasmála se ,,Tak kdo má chuť se svěřit?" Pohlédla na nás ,,Hmm? Začneme od nejmladšího výborně" začala mě tahat

,,Já protestuju já nejsem nejmladší" křikla jsem ale to už mě Holoubková odvedla do nějakého kumbálu na košťata.

,,Hmm útulné"

,,Strašně" řekla jsem ironicky

,,Nevadí když použiju blesko brk?"

,,Ne nevadí" řekla jsem a posadila se na kýbl

,,Tak povídej Anno. Tady sedí dvanácti leté děvče-"

,,Je mi čtrnáct" skočila jsem jí do řeči

,,A chystáš se soupeřit s čtyřmi nejen mnohem emociálně vyspělejšími než si ty ale taky znalejšími kouzly o které by ses ty ani nepokusila" podepřela si hlavu rukou

,,Já bych řekla že to není taková pravda. Mnohokrát jsem porazila ne jednoho staršího spolužáka v soubojnickém boji" odpověděla jsem

,,Máš strach?"

,,Noo o tom jsem moc nepřemýšlela ale abych byla upřímná nevím co od toho očekávat takže jsem ve stresu ale nedá se to nazvat strachem" odpověděla jsem klidně

,,Máš nějaké trauma z minulosti co tě rozhodlo se do turnaje přihlásit?"

,,Ale já jsem se nepřihlásila ani jsem nechtěla" vyhrkla jsem

,,No jasně" řekla způsobem který jasně říká že mi to nežere. Mrkla na mě.

,,Co myslíš že cítí tvoji rodiče? Hrdost nebo obavy že tvůj postoj vyjadřuje buď patologickou potřebu popularity nebo psychotické přání zemřít?" Mrkla na mě

,,Můžu na tuhle otázku neodpovědět?" Řekla jsem otráveně

***

Byla jsem v dívčích ložnic. Četla jsem si a někdo naťukal na okno. Podívala jsem se kdo nebo co to je a uviděla jsem střední, černou sovu. Na nožičce měla uvázaný dopis. Pustila jsem jí dovnitř, odvázala dopis a dala jí nakrmit. Sedla jsem si zpátky na svojí postel a rozbalila dopis.

Annastasie,

Promiň že píšu tak pozdě ale když jsem poslal dopis tak se sova vrátila i s mým dopisem. V tuto sobotu v jednu hodinu v noci v nebelvírské společenské místnosti se sejdeme. Nikomu o tom neříkej.

Tichošlápek

Jak jsem ten dopis přečetla tak jsem ho radši spálila. Vzala jsem si znova knihu a znova se začetla. Četla jsem si o magických zvířat.

***

Byla sobota. Za chvíli bude jedna hodina tak jsem si vzala tepláky a tričko a šla po schodech dolů. Ve společenské místnosti jsem narazila na Harryho, který sedí na gauči a čte Denní věštec. Co ten tady dělá.