Dračí srdce | HP - POZASTAVENO

25.Část

Jak jsem se vracela z ošetřovny do společenky, tak jsem přemýšlela jak otevřít to vejce. Bez toho nebudu moct splnit druhý úkol. Harry to taky ještě nemá. Začnu to řešit už zítra. Druhý úkol je asi za tři týdny takže už se mi krátí čas.

Vešla jsem do společenky kde už oslava byla rozjetá. Usmála jsem se. Prošla jsem aby mě nikdo neviděl a šla do ložnice se aspoň převléct. Už převlečená jsem došla zpátky do společenské místnosti. Všimla jsem si Hermiony jak si povídá s Ginny. Rozešla jsem se k nim ale v mé cestě mě někdo zbrzdil.

,,Už jsi se vrátila?" Zeptal se mě klučina s hnědým hnízdem na hlavě, na nose kulaté brýle a na čela tetování ve tvaru blesku.

,,Ne, jsem jenom halucinace protože jsi moc pil" usmála jsme se ,,Doopravdy jsem mrtvá na lůžku a zatím si mě nikdo nevšiml" řekla jsme jakoby jsem mluvila o počasí.
Harry se zasmál.

,,Tak to mám o práci míň" bouchla jsem ho do ramene. Komicky dělal že ho to bolí a držel se toho místa kde jsme ho praštila.

,,Hej!" Zatvářila jsme se uraženě a ruky jsme si založila na prsou. ,,Zas tak špatná nejsem" stále jsem hrála uraženou. Když jsem si navzájem podívali do očí vybuchli jsme smíchy.

,,Co se stalo?" Zeptal se nově příchozí.

,,Nic, nic" odpověděla jsem když jsme se trochu uklidnili. Podívala jsme se kdo nás obohatil svojí přítomností. Zase kluk ale tentokrát s ryšavými vlasy, pihy a hnědé oči.

,,Tak jdeme si asi sednou ne?" Zeptala jsme se kluků. Přikývli tak jsem si šli sednou k Hermioně a Ginny.

Ginny se mi vrhla kolem krku když jsem se posadila.

,,Holka, klid udusíš mě" řekla jsem když jsem objetí opětovala. Hned mě pustila a usmála se.

,,Ahoj" vyhrkla. Taky jsem se usmála. Začali jsem vše možný - i nemožný - probírat. Smáli jsem se, povídali a taky pili.

Když jsem cítila únavu tak jsem se omluvila a rozloučila. Vešla jsem do pokoje. Na stolku jsem měla vejce. Vzala jsem ho a podívala jsem se na něj zamyšleně.

Zátka, co byla na vrchu, vypadala jako sova. Ale nebyla to úplná sova. Vypadala jako sova ale divná sova. Podívala jsem se pozorněji. Vypadá to jako jezerní lidé! Na postel jsem použila kouzlo Silencio. Otevřela jsme vejce které začalo křičet. Rychle jsem ho zavřela a rozhodla se že zítra zajdu do knihovny a něco si o nich přečtu.

***

Jak jsem si večer řekla tak jsem i udělala. Šla jsem po obědě do knihovny, kde jsem plánovala být celou dobu až do pěti. Potom jsem chtěla jít, po dlouhé době trénovat jak schopnosti tak normální kouzla.

Sedla jsem si na křeslo úplně vzadu kde nikdo neviděl ale já viděla všechny. První jsem chtěla udělat esej do přeměňování a lektvarů. Obě mi šli takže to nebyl problém. Za dvě hodiny a půl jsem je měla hotové. Podívala jsem se na hodinky a zjistila že je půl čtvrté.

Zvedla jsem se a šla si pro knížku, kde bude napsané něco o jezerních lidech. Procházela jsme regály s knížkami. Bylo tu dost knížek. Narazila jsem na jednu. Život pod vodou. Vzala jsem si jí a šla zpátky na mé místo.

Zasedla jsem zpátky na křeslo a otevřela knihu. Nalistovala jsem stránku o jezerních lidech.

Jezerní lidé

Jezerní lidé jsou známi též jako vodní lidé. Nejedná se o mořské pany, pouze se jim podobají. Mají místo nohou rybí ocasy, jejich vlasy jsou dlouhé a zelené, jejich kůže je nazelenalá, žlutá, načervenalá nebo nachová, oči žluté s červenými panenkami, jsou vysocí přibližně dva metry. Mají vlastní jazyk, jezerštinu, kterým dokáže mluvit jen velmi málo kouzelníků a nad hladinou zní jako nepříjemné skřípaní. Žijí pod vodou a jejich dýchací ustrojí je k tomu...

POČKAT!

Nad hladinou zní jako nepříjemné skřípaní.

Řekla jsem si ještě jednou. No jasně! To vejce musím ponořit do vody! Zavřela jsem knížku a vrátila jsem jí tam kde byla předtím. Vzala jsem si věci a nadšeně jsem šla do Nebelvírské společenské místnosti. Sedla jsem si na křeslo k trojlístku. Teda skočila jsem do křesla k trojlístku. Usmála jsem se od ucha k uchu. Pobídli mě abych začala mluvit.

,,Vím jak otevřít to vejce" sledovala jsem jejich reakci. Harry vypadal překvapeně nejvíc. Hermiona mě znova pobídla.

,,Kdyby jste se ne něj pořádně podívali, zjistili by jste že na vrchu toho vejce je takový obličej. Vypadá to jako sova ale není to sova. Je to vodní člověk. Teď jsem se vrátila z knihovny, kde jsem našla že jezerní lidé mají svůj jazyk. Nad hladinou to zní jako nepříjemné skřípaní." Hermiona vypadala že to pochopila. Harrymu to došlo o trochu později ale Ron vypadal že je totálně mimo

,,No a?" Zeptal se nechápavě a podíval se na všechny

,,Je to jasné, Ronalde, musíš to vejce ponořit do vody kde ho otevřeš a tam bude klíč ke splnění druhého úkolu" vysvětlila Hermiona jakoby to bylo nadevše jasné. Ron vypadal že mu to docvaklo.

,,Kdy to chcete udělat?" Zeptala se Mia

,,Nevím já to otevřu co nejdřív" pokrčila jsem rameny ,,Třeba zítra"

,,Děkuji" řekl najedou Harry

,,Za co?" Zeptala jsem se nechápavě

,,Že jsi to nám řekla. Mohla sis to nechat pro sebe a mě nic neříct" sklopil oči

,,Merline, Harry jsme kamarádi jasně že ti to řeknu.
Udělám pro vás cokoliv" usmála jsem se na něho. Podíval se na mě a taky se usmál.

,,Taky" usmála jsem se ještě víc a vtáhla jsem všechny do objetí. Moje barva vlasů se změnila do žluté. Jak jsme se odtáhli, podívali se na mé vlasy. Podívala jsem se taky a vzala je do ruky.

,,Vlasy se mi mění podle silných emocí" Nezmínila jsem se? Ne? Tak to říkám teď. ,,Žlutá je radost" Usmála jasem se a měnila jsem si je znova na havraní černé.