Těch dálek, ztracenejch stránek,
co píšeš v diáři,
malým písmem válek,
jež jak oheň v mysli září.
...
Ztracená touha přichází,
a loví tvoji duši.
Co schovaná v hlubinách mořských,
říká si, že už radši nic netuší.
...
Milá slova jak silnej jed,
uhrančivá věta, co zlomí celý svět.
Ve kterém sama žiješ,
už jak motýl, co se v medu zasek.
...
Holčička v růžové mašli,
co stojí na temném parkovišti.
Čeká stále jen...
až skončí tenhle zlej sen.
...
A tak už víš,
že už nic necítíš.
Držíš tu kytku lásky za okem,
Hlasy, říkaj ti: už zapomeň.
...
Ale ty ne, furt se držíš stébla trávy,
byť prázdného jak vnitřek slámy.
Zrazená, ale stále doufáš v obnovu,
skládáš malých střípků obnovu.
...
Myslíš, že se jen tak spraví?
Že své tupé chování napraví?
Ach, přítelkyně má drahá, zas se na kusy trháš,
pro někoho, pro nějž už tolik neznamenáš... ale stejně mne neposloucháš.
ČTEŠ
Illic - Támhle
PoetryTámhle někde, v dáli zrádné, zří tvé oko texty jasné. ... Sbírka poezií, které se občas vynoří z hloubi mé mysli. Zda povedených či nikoli, to ponechám na vkusu každého z vás. ... Slova časem podepsaná, každá z nich je příběhu strana.
