Henryho poslední klient

Kapitola 6.

Dalších pár dní měl Alex co dělat se zkouškami, a tak musel na nějaké setkávání s Henrym bohužel na chvíli zapomenout. Snažil se od myšlenek na něj úplně upustit, avšak stále na něj musel každý den myslet. Když už ne při učení, které ho nebavilo, tak alespoň před spaním.

Když se mu zkouškové období konečně trochu uklidnilo a čekaly na něj už jen dvě, konečně se odhodlal nejdřív vyrazit ven s June a Norou. Ty dvě se mu věčně snažily někoho dohodit. Teď když se zjistilo, že je Alex i na kluky, okamžitě přesídlily na obě pohlaví. Alex samozřejmě neměl na nikoho jiného ani pomyšlení.

,,Lex, vždyť přece vztah s prostitutem nemá žádnou budoucnost. Je to pitomost," namítla okamžitě jeho sestra.

Jenže Alex okamžitě odvětil, že dokud ho Henry přímo neodmítne, nechce o nikom jiném ani slyšet. June si jen povzdechla, obrátila oči v sloup směrem k Noře a obě se rozhodly ho konečně nechat alespoň na chvíli být.

Alex byl zrovna večer na svém typickém studentském nákupu, který se skládal z instantních nudlí a třech energy drinků, když mu přišla od Henryho odpověď.

Henry: OK, slíbil jsem, že tentokrát to budeš mít za dvojitou cenu. :d

Alex nejdřív nevěděl na co naráží, ale pak si vzpomněl na jejich první setkání a společnou noc. Okamžitě ho zamrzelo, jak se blonďák zase vrací k jejich vztahu zákazník a prostitut, avšak musel se s tím smířit, jestli chce Henryho opět vidět. Ihned před obchodem mu tedy odepsal.

Vy: V pohodě, kde a kdy se chceš setkat? Dojedu kamkoliv.

Henry: Hotel jako předtím, třeba v šest večer.

Vy: OK. ❤️ Budu se těšit.

Na to už mu Henry neodpověděl. Alex místo produktivního studia polovinu večera strávil vymýšlením, co Henrymu přinést za dárek. Nakonec se rozhodl pro obleček Davidovi, protože viděl jeden hodně vtipný právě v tom supermarketu, kde odpoledne nakupoval.

Další den hned ráno se tam stavil a obleček koupil. Celý spokojený se s ním vrátil na kolejní pokoj. Ignoroval zvědavé výrazy holek a začal psát vzkaz. Nakonec ze sebe vypravil něco, na co byl celkem pyšný a co mu přišlo vtipné.

,,Pro toho nejhezčího pejska na světě a částečně pro jeho průměrně vypadajícího pána."

To, že mu Henry přišel jako ten nejatraktivnější kluk na planetě, si prozatím rozhodl nechat pro sebe.

***

Henry se posledních několik dní cítil mizerně. Využíval proto té mizerné nálady a plně se věnoval práci, aby alespoň na chvíli vypnul díky sexu. Docházelo mu, že to bylo dosti sebepoškozující chování, hlavně protože se rozhodl přijmout schůzky s několika největšími idioty, kteří se k němu chovali otřesně. Bylo mu ale tak nanic, že sám sobě a svým potřebám nevěnoval příliš mnoho pozornosti.

Ten pátek kdy se měl večer setkat s Alexem se chystal přijmout schůzku i s Elijahem z nějakého šíleného důvodu. Ten chlap mu volal z nového čísla, takže si nejspíš to jeho pamatoval. Samozřejmě hned poté si to Henry rozmyslel a opět jej odpálkoval. S povzdechem pak přiznal, že by si nejspíš měl změnit telefonní číslo.

Místo této čistě sebevražedné schůzky se rozhodl navštívit matku v nemocnici. Jeho jediný pozůstalý rodič byl dlouhodobě ubytovaný v psychiatrické léčebně.

Catherine Foxová byla zhruba před pěti lety v pořádku, ale po smrti otce Henryho a Bey se psychicky začala hroutit. Poslední kapkou pro ni pak byla Beina odvykačka a fakt, že jejího nejmladšího syna odmítali jak jeho vlastní prarodiče, tak jeho bratr za to, že je na chlapy.

Henry se ještě před návštěvou rozhodl zavolat sestře, zda nechce jít s ním, ale když mu to nezvedala, rozhodl se jít sám.

Sestra už ho znala tak dobře, že mu pouze s úsměvem kývla a on mohl jít do pokoje své mámy. Catherine Foxová jako vždy seděla v posteli a hleděla z okna. Henry si k ní přisunul židli.

,,Ahoj, mami," pozdravil tiše a položil jí ruku na rameno. Catherine se na něho otočila a hleděla na něho svýma prázdnýma očima.

,,Henry," řekla jen. ,,Beatrice?"

Henry se smutně usmál a pustil její ruku.

,,Nezvedá mi telefon."

Catherine si smutně povzdechla.

,,Je mi z vás obou smutno."

To zabolelo. Henry chvíli jen mlčel, a poté pohlédl na zarámovanou fotku, kterou mámě nechal udělat, a která teď stála na jejím konferenčním stolku. Seděli s ní a Beatrice na posteli a hleděli do kamery. Jejich úsměvy se zdály trochu neupřímné. Nebylo to focené v dobrém období, ale bylo to aspoň něco. Po dalších pár minutách nepříjemného ticha se Henry zvedl.

,,Mami, nechceš něco koupit nebo tak?" zeptal se jí. Ona však jen zavrtěla hlavou. Rozloučil se s ní tedy jen. Nic neřekla, ale když už se chystal odejít, chytila jej za paži.

,,Už si neubližuj prosím," zamumlala a hleděla na něj s největším množstvím emocí, které na ní za dlouhou dobu viděl. Vykolejilo ho to, ale i tak se jí jemně vytrhl a neupřímně se usmál.

,,Jsem v pohodě, mami."

Dal jí lehký polibek na tvář a tentokrát opravdu odešel.

Ten večer když šel k hotelu, kde měli s Alexem dohodnutou schůzku, spatřil tmavovláska stát před budovou s nějakou taškou v ruce. Zrychlil tempo aby byl u něj rychleji. Otevřel mu dveře a s úsměvem na něho pohlédl.

,,Prosím, pane Diazi," pokynul mu a Alex se k jeho potěšení zasmál a oba poté vstoupili do hotelu. Nemusel ani na recepci nic říkat a už mu kluk za pultem podával klíč od obvyklého pokoje. Poděkoval a s Alexem za zády vyšlapal schody.

***
Když za nimi Henry zamknul, Alex mu podal tašku s dárkem a s nedočkavým úsměvem na něj hleděl, když si ji vzal do rukou.

,,Tohle jsme si nedomluvili," zabručel Henry.

Alexův obličej povadl. Henry opravdu nevypadal nadšeně. A vůbec, dneska se zdál být celý takový špatný. Vůbec se Alexovi nelíbil. I přes to však tašku rozbalil a když uviděl obleček, upřímně se rozesmál a Alexovi se okamžitě ulevilo. Nepřestal se smát když přečetl jeho vzkaz. Poté se k tmavovláskovi otočil, upustil tašku na zem a dlouze jej objal. Alex jej okamžitě stiskl nazpět.

Henry začal být zamlklý hned jak se usadil na postel a začal se svlékat. Alex ho okamžitě zarazil.

,,Henry, nechceš si raději povídat? Nevypadáš dobře."

Blonďákovi se dokonce třásly ruce. Alex si sedl vedle něj a jemně ho za ně chytil. Henry na něho chvíli hleděl, a poté si povzdechl.

,,Neplatíš mi za kecy," řekl potichu.

Alex ho stiskl. Chtěl mu říci, že nechce být jako nějaký jeho zákazník, chce s ním být jen tak. Ale stále se bál jeho odmítnutí.

,,Potřebuju si povídat," řekl místo toho s malým úsměvem. ,,Můžeš to nazývat třeba že si můj společník na povídání." Henry váhavě přikývl. Alexovi z toho bylo smutno.

Jakmile zase trochu prolomili ledy, oba dva se uvolnili. Henry se položil na postel a Alex kolem něho obtočil paži.

,,Povídej mi o sobě," zašeptal. ,,Ne o Harrym. O Henrym."