Henryho poslední klient

Kapitola 10.

Henry ještě chvíli seděl u své matky, zatímco Alex se snažil uklízet a nezírat moc očividně. Samozřejmě se jako naschvál mezitím vrátily June s Norou a začaly se smát, když kolem nich Henry prošel.

,,To je mi ale náhoda," prohlásila June pobaveně. Henry z nich byl očividně v rozpacích a Alex se na svou sestru zamračil.

,,Ticho buď. Jdeme zpátky na kolej, máme hotovo."

Obě je vystrčil z pokoje a sám se ohlédl zpátky k Henrymu. Ten už se taky zvedal a tmavovlásek na něj zvědavě hleděl. Henry si povzdechl.

,,Jo, jdu s vámi," řekl smířeným hlasem a společně s ním vyšel ze dveří.

Alex si byl téměř jistý, že zaslechl tichý smích z pokoje, ale mávl nad tím rukou a následoval trojici do chodby. Jeho dvě společnice se na blonďáka téměř vrhly a začaly se ho vyptávat na až příliš všetečné otázky. Henry jim s úkosem odpovídal. Na jeho matku se ho naštěstí neptaly.

,,Máš povinnost mlčet o svých klientech?" zaslechl Nory otázku. Henry odpověděl jen tichým 'ano', načež se nervózně obrátil k tmavovláskovi.

Zatáhl jej za ruku a oba zrychlili. Holky se začaly smát, což úspěšně ignorovali a téměř se rozběhli ven z nemocnice.

Zastavili se až v parku, který byl hned před ní. Posadili se vedle sebe ke stromu a chvíli jen tak tiše seděli. Poté se Henry nervózně usmál a Alex si nemohl nevšimnout, jak si začal prohrávat s palcem a ukazováčkem.

,,Můžu se ptát?" zeptal se Alex potichu a Henry vzhlédl od svého pohrávání.

,,Není to nic ultra zajímavého, Alexi. Když mě a mé sestře zemřel táta, mamka se zhroutila a odmítala brát antidepresiva, takže nakonec jsme ji museli ubytovat tady," bradou ukázal k nemocnici a smutně pokrčil rameny.

Mladší muž k němu natáhl ruce, což blonďáka lehce vyvedlo z míry.

,,Objetí?" šeptl Alex. Henry se usmál a přikývl. Objímali se celkem dlouho. Alexovi se vůbec nechtělo blonďáka pustit. Henry se odtáhl jako první.

,,Musím jít, mám práci," řekl trochu sklesle. Tmavovlásek mu stiskl rameno. Lehce se na něj usmál.

,,Díky, Alexi. Jsi moc fajn."

Poté se zvedl a vydal se opačným směrem, aniž by se otočil.

Fajn? zeptal se Alex sám sebe napůl zoufale. Pak se obrátil a šel svou vlastní cestou.

***

Henry se nechtěl ani otočit, jak mu bylo trapně. Vduchu si nadával.

Fajn?? Kdo sakra říká fajn?? vztekal se sám na sebe. Opět si přišel jako zamilovaná puberťačka. Ztrápeně se ohlédl na Alexovy vzdalující se záda. Poté se zhluboka nadechl, podíval se na adresu nějakého zcela nového klienta do svého telefonu, a vydal se vpřed podle Google map.

Tenhle klient chtěl aby přišel přímo na jeho adresu, což se mu moc nelíbilo, ale hlavněže to nebyla Henryho adresa. Byl to vysoký chlap s knírkem, pravděpodobně nějaký vlastník obchodu.

Bylo to takové neslané nemastné. Pan Eight, tak se jmenoval, mu pořád dokola opakoval, jak mu to jde. Henryho to začalo otravovat, protože si kvůli němu přišel jako malé dítě. Byl rád když se konečně mohl obléknout a dostat zaplaceno.

,,Určitě přijdi zase," řekl mu ten muž vesele. ,,Jsi v tom fakt dobrý."

Bože, to už jsem slyšel, pomyslel si Henry naštvaně. V ničem jiném dobrý nejsem.

S falešným úsměvem mu poděkoval, dostal zaplaceno a byl propuštěn z jeho domu. Když se vlekl domů, přišla mu ještě od něj SMS.

Nepřemýšlel si, že bys byl osobní? :)

Znechuceně si povzdechl a ihned odpověděl.

Ne, děkuji.

Pan Eight napsal ještě něco dalšího ale to už se neobtěžoval číst. Začal raději přemýšlet nad Alexem a hned mu začalo být líp. Tmavovlásek mu poslal spoustu fotek, zatímco byl pryč. Byla to nějaká selfíčka, na kterých byl i s June a Norou.

Jakmile došel domů a trochu se naobědval, sedl si s Davidem na gauč a dlouho si prohlížel Alexe na té fotce. Bígl nevzrušeně pochrupoval, zatímco jej drbal za ušima. Alex byl krásný, a to znamenalo pro Henryho zkázu. Kdyby alespoň nebyl tak úžasný člověk.

Po asi pěti minutách konečně přestal zírat na ty fotky a vzal z konferenčního stolku před televizí svůj zápisník. Momentálně měl rozpracovaný již konec své povídky a opravdu jej to bavilo. Do své hlavní postavy se hodně vžil.

Moc by si přál aby se psaním mohl živit, jenže je dobrý v tom, co dělá. Vždyť mu to všichni říkají. Stejně se při psaní šťastně usmíval a David se přitulil blíž k jeho stehnu.

***

Alexovi bylo konečně lépe. Přestal se snažit o sebedestrukci a místo toho přemýšlel, co znamená, když mu kluk řekne, že je fajn. Chce s ním být Henry jen kamarád? Nevěděl, jestli by to dokázal.

Začal chodit k paní Foxové každý druhý den, a tentokrát už se s Henrym nesetkal ani jednou. Po zhruba dvou týdnech a jedné víkendové návštěvy rodičů, se naštval, a ozval se mu sám.

Vy: Jdem ven. Spolu.

Henry Fox: ? To je rozkaz?

Vy: Jo. Splatím svůj dluh.

Henry Fox: Hmm. Tak jo.

Alexovi se zdálo, že se mu poprvé za ty tři týdny povedlo něčeho dosáhnout.