Henryho poslední klient

Kapitola 9.

Henry se ráno probudil v příjemném teplu a pocitu bezpečí. Směle si dovolil chvíli zhřešit a přitiskl se k Alexovi pevněji. Bylo mu tak dobře, jako nikdy s jiným člověkem. Po krátké chvíli se s povzdechem opatrně zvedl.

Všiml si, že David si vylezl na postel a momentálně ho ten malý hajzlík podváděl. Bígl ležel celý roztažený přes tmavovláskovo lýtko. Henry se tomu musel usmát. Bylo to trochu zvláštní. Občas potkal některé klienty, kteří ho neignorovali, a na ně pes vždycky vrčel. Alex se převrátil na bok a povedlo se mu Davida shodit. Zvířeti to očividně bylo úplně jedno a lehl si tam, kde dopadl. Henry se začal smát. Vysloužil si Alexovo ospalé zabručení.

,,Pojď zpátky ke mně," zamumlal Alex, oči stále zavřené. Tmavovlásek k němu rozespale natáhl paži, což se nedalo popsat jinak než naprosto k sežrání.

Henry si však jen povzdechl a beze slova vyšel z pokoje. Když čekal až se uvaří voda, přišoural se Alex rozespale do kuchyně.

,,Dobrý ráno," řekl a mohutně při tom zívl.

Henry na to nic neřekl, ba se na Alexe ani neotočil. Věděl, že nemělo smysl se na něj zlobit za něco, co byla spíše jeho chyba, ale i přesto to v něm momentálně vřelo. Jakmile ucítil Alexovy ruce kolem pasu, okamžitě jej odstrčil.

,,Promiň ale prosím nedotýkej se mě," zašeptal a celé jeho tělo se při tom napjalo. Alex se na něj samozřejmě nerozzlobil, jen nešťastně kývl hlavou s tím, že rozumí.

,,Henry-" ozval se konečně po chvíli, ale blonďák ho opět přerušil.

,,Prosím. Chci být sám. Vem si ze skříně Ibalgin, ale prosím tě, běž domů."

Ani se na něho při tom nepodíval. Nechtěl vidět jeho výraz, protože věděl, že by ho zastavil. Za malou chvíli už za ním zaklaply vstupní dveře. David k nim mezitím přiběhl a okamžitě začal kňučet. Henry, který už si stihl zalít kávu, k němu došel a povzbudivě jej pohladil po hlavě.

,,Ale no tak. Však já jsem tvůj, ne?"

Jenže pes na něj jen zvláštně pohlédl, vystrčil na něj zadek a odběhl pryč. Henry se za ním díval a jen nechápavě zavrtěl hlavou.

***

Alex měl poslední tři dny příšernou náladu. Po tom ránu, kdy ho Henry tak odmítl, se snažil si svoje zoufalství vybít svým workoholismem. To dělalo starosti June s Norou, protože musel uznat, že po dvou dnech bez jídla i spánku vypadal naprosto nepoužitelně. Nohy však použitelné měl, takže mohl pracovat dál. A co je špatného na tom vydělat si po zkouškovém trochu peněz?

Henry se mu samozřejmě celé dny neozval a on se rozhodl s tím nezačínat. Nebude se přece doprošovat někoho, kdo o něj očividně nestojí.

Když třetí den zase přežíval jen na energy drincích a vodě, June vypěnila a násilím ho dotlačila nejdřív do bufetu, a poté rovnou do postele. Bohužel i přes protesty ihned usnul a spal pak celý den.

V sobotu ráno ho vzbudila June s hovorem od jejich rodičů. Oba sourozenci se omluvili, že jim dělali starosti a slíbili, že příští prodloužený víkend poletí za nimi do Ameriky.

Alex byl nadále jako hromádka neštěstí, a tak Nora přišla s nějakým letákem o dobrovolnické práci v nedaleké psychiatrické léčebně. Alex souhlasil až když holky slíbily, že do toho půjdou všichni tři.

Hned to odpoledne se tam vypravili a jedna ze sester je doprovodila na oddělení po dlouhém papírování a čtení pravidel dobrovolnické práce na jejich oddělení. Řekla jim, že můžou začít úklidem u jedné paní s těžkou depresí a že ji mají zavolat, kdyby něco potřebovala.

Alex zůstal stát přede dveřmi když si všiml jména na dveřích. Catherine Foxová. Ne, to přece nemůže být možné. Určitě je to náhoda, uklidnil se a nejistě následoval June s Norou dovnitř. 

Alex si nemohl při úklidu nevšimnout, jak jej paní Foxová neustále pozoruje. Bylo mu z toho dost nepříjemně. Otočil se na ni také a začal zkoumat její obličej. Určitě to není jen pouhá shoda jmen. Henryho obličej byl celý po ní. Téměř vyletěl z kůže a musel se omluvit na toaletu. Holky si mezitím šly do kafeterie pro něco k snědku. 

Do pokoje se vrátil asi o deset minut později a když otevřel dveře, málem je opět znovu zavřel, protože na posteli paní Foxové seděl Henry. Jejich oči se střetly a oba dlouze mlčeli. Pak konečně promluvil Henry.

,,Alexi, co tady děláš?" zeptal se ho opatrně, zatímco Alexovi div nevyskákaly kapky potu na čele.

,,Dobrovolnictví."

,,Zrovna u mojí mámy?"

Alex se zamračil. ,,Myslíš, že jsem si to schválně vybral? Samozřejmě mě k ní přiřadili!"

Než Henry stačil dodat cokoliv dalšího, paní Foxová si odkašlala. Oba se k ní udiveně obrátili. Žena nejdřív chytila Henryho ruku, a poté pokynula Alexovi, aby k ní přistoupil blíž. Tmavovlásek tak nervózně udělal. Paní Foxová jej také chytila za ruku a na oba se dlouze dívala.

,,Děti moje, líbíte se mi spolu," promluvila po chvíli, oba je stiskla a opět pustila. Poté se její pohled vrátil k oknu.

Oba kluci na ní jen tiše zírali. Podívali se na sebe, a opět zase na ženu na posteli. Alex přemýšlel, na co Henry myslí. On měl v hlavě akorát guláš.

***

Jsem pěkně v prdeli, když se Alex líbí jak mému psovi, tak mojí mámě. Hluboko a naprosto v prdeli.