Henryho poslední klient

Kapitola 4.

Další den se Alex vzbudil brzy, jak byl natěšený, že se opět uvidí s Henrym. Naštěstí byla sobota, a tak odložil učebnici, se kterou v klíně usnul na stůl a šel se v klidu nasnídat. Podíval se na zprávy a zaregistroval, že mu jich Henry v noci napsal plno.

Henry Fox: Alexi, nezlob se, ale mohli bychom to odřeknout? Není mi dobře

Henry Fox: Nezlob se prosím

Henry Fox: Nebo ne, já to zvládnu

Henry Fox: Nechci být sám

Henry Fox: Ale nevím, jestli něco zvládnu...

Henry Fox: Promiň, neznáme se, já vím

Henry Fox: Promiň

Alex měl starost. Věděl, jak to Henry myslí. Přece jen je jakoby jeho klient a on je placený společník. Alex ho ale chtěl vidět a teď když slyší, jak smutně zní, tak už tuplem. Když si všiml, že je aktivní, stiskl tlačítko hovoru a doufal, že to Henry zvedne. Měl štěstí.

,,Alexi?" ozval se Henryho unavený hlas. Tmavovláska vyděsilo, jak zněl vyčerpaně.

,,Henry, jestli mi věříš, nemusíme nikam chodit, abys byl v klidu doma," ozval se odhodlaně. Na druhé straně se ozvalo ticho a on doufal, že to nepřepískl. Viděli se jen jednou a on chce jít k Henrymu domů? Není to moc? Pak se však blonďák ozval znovu a tiše mu řekl adresu. Ihned poté to téměř položil, ale Alex jej znovu zarazil.

,,A do ničeho se rozhodně nutit nebudeš," řekl rázně, a poté hovor sám položil, než Henry stačil odporovat. Ihned na to mu přišla zpráva.

Henry Fox: Jaká je pak pointa??

Alex zůstal na zprávu koukat. Přemýšlel, jestli jej Henry opravdu chtěl brát jenom jako klienta. Přál si, aby pro něj mohl být alespoň dobrým přítelem. Dělal si o něj starosti, a to o něm zatím ani moc nevěděl. Několikrát chtěl na zprávu odpovědět, avšak vždycky to opět smazal. Po chvíli se na to prostě vykašlal a pouze na ni dal smutnou reakci. Zdálo se mu to lehce směšné, ale nevěděl co má napsat, aby to nevyznělo hloupě.

Před obědem nakoupil nějaké potřeby na vaření oběda a zadoufal, že se s ním Henry nají, když mu uvaří. Téměř úplně plnou tramvají dorazil na zastávku nejblíž k Henryho adrese a Google mapy jej poté zavedly do nějaké odlehlejší panelákové čtvrti. Prohlížel si zvonky a když konečně narazil na jeho jméno a příjmení, s očekáváním zazvonil. Aniž by se ozval Henryho hlas ze sluchátka, rovnou se ozvalo pípnutí a on mohl projít dovnitř.

Henry na něho čekal ve třetím patře u zábradlí. Vypadal unaveně, měl rozcuchané vlasy a byl celý takový zvláštní. Oči mu sklouzly k Alexově ruce s plnou nákupní taškou.

,,Ukaž, já ti pomůžu," zachraptěl a natáhl se po ní, Alex však ihned uhnul a zavrtěl hlavou. Místo toho jemně vzal Henryho kolem ramen a zavedl jej zpátky do dveří od jeho bytu, které byly momentálně dokořán otevřené.

Hned v chodbě se na něho vrhnul bígl, kterého Henry nazval David a snažil se jej odtáhnout, ale David začal kolem Alexe nadšeně poskakovat. Blonďák psa nechal a překvapeně jej sledoval. Alex si k němu dřepl a pohladil ho po hlavě. David zavrtěl ocasem.

,,Líbíš se mu," poznamenal Henry tiše. Alex k němu zvedl hlavu a zaregistroval lehký náznak úsměvu v jeho tváři. Také se usmál.

,,Co na to říct. Jsem neodolatelný." Na to si Henry pobaveně odfrkl a zavrtěl hlavou. Alex se zasmál, zvedl se ze země a šel si odložit věci. Blonďák ho ihned následoval a ukázal mu kuchyň spojenou s obývákem. Alex se rozhlédl. Vypadalo to útulně, tak nějak si Henryho byt i představoval. A všude jej cítil.

Vyskládal potraviny na bílý pult a podíval se na Henryho, který si už sedal na gauč a sundával si vytahané tričko. Alex se zamračil.

,,Hezky se zase oblíkni. Jedl si?" zeptal se ho, narovnal se a založil si ruce na hrudi. Henry si s povzdechem srovnal tričko zpět a zamyslel se.

,,Měl jsem snídani..." začal, zamyslel se znova a předtím než pokračoval, vydal ze sebe tiché ,,ou" ,,Včera."

Alex se raději neptal. ,,Vodu?" Henry zavrtěl hlavou, že ani vodu neměl. To Alexe trošku vyděsilo. Našel v jedné z dřevěných horních skříní džbánek a nalil do něj čistou vodu z kohoutku. Společně se sklenicí jej postavil před Henryho. Blonďák si váhavě nalil a snažil se ještě něco říct, to už však tmavovlásek spěchal dělat oběma oběd.

Henry kupodivu pokorně jedl a Alex měl ze sebe radost, že dokázal něco kloudného vytvořit. Chtěl umýt i nádobí ale Henry mu chytil paži a rychle vrtěl hlavou.

,,Já to udělám," zamumlal a chystal se zvednout, jenže nejspíš příliš rychle protože se zapotácel a musel se opřít o Alexe, aby nespadl. Okamžitě se začal omlouvat a zakryl si obličej rukama. Alex jej vyděšeně sledoval, nevědíc si rady. Odložil tedy talíř, vzal Henryho za ruku posadil se s ním na prostorný šedivý gauč, u kterého v pelíšku chrupal David.

,,Promiň, neměl si chodit," zamumlal vedle něho Henry. Alex se na něj podíval. Tvářil se úplně zbědovaně a vypadal, že tak dva dny nespal, což nejspíš byla pravda.

Tmavovlásek tedy v tu chvíli udělal co jediné považoval za správné. Začal vyprávět Henrymu co dneska a včera dělal. Blonďák chvíli jen tiše poslouchal, pak začal mluvit o Davidovi a postupně se dostali i z filmů k tématu Star Wars. Alex se snažil vymluvit Henrymu ten jeho hloupý nápad, že nejlepší z série je Návrat Jedaie, ale blonďák si to ne a ne nechat rozmluvit.

Chtěl se dál hádat, ale všiml si jak se Henry směje. Po tváři se mu okamžitě také rozlil úsměv a celý rozjařený popadl Henryho za ruku a pevně ji stiskl. Blonďák si po chvíli přitáhl nohy k tělu a položil si hlavu na Alexovo rameno. Než se oba nadáli, Henry poklidně spal. Tmavovlásek měl radost z toho, co dokázal.

Příštích pár minut se jen usmíval a probíral Henryho blond vlasy.

***

Henry se vzbudil za zvuku televize. Překvapeně zamrkal a zjistil, že leží Alexovi téměř na hrudi. Okamžitě se odtáhl a uhnul pohledem, když si jej tmavovlásek všiml.

,,Promiň, vadí ti to?" zeptal se ho Alex a ukázal na televizi. Henry okamžitě zavrtěl hlavou. Pohled z okna na tmavé ulice venku mu řekl, že už je večer. Znovu se podíval na Alexe.

,,Co za dnešek chceš?" zeptal se ho Henry tiše a váhavě mu položil ruku na stehno aby bylo poznat, co naznačuje. Alex se k němu otočil a přikryl jeho ruku tou svojí.

,,Abys mi řekl nějaké tvoje další debilní názory," pobaveně se usmál a Henry si odfrkl a obrátil oči v sloup, ale po tváři se mu také rozlil úsměv. Ruku nechal tam kde byla a opřel si hlavu znovu o Alexovo rameno. V televizi dávali nějaký pořad se soudní síní. Ajo, Alex vlastně studuje práva. To dává smysl.

Alex mu druhou rukou jemně zajel do vlasů a Henry spokojeně vydechl. Bylo mu tak dobře jako už dlouhou dobu ne. Nic se nedělo, jen dva lidé v blízkosti toho druhého. Nenápadně zvedl oči aby pohlédl Alexovi do tváře a všiml si, že se stále usmívá. Zčervenal a znovu je sklopil.

Bože. Nesmí se do něj zamilovat, opravdu nesmí. To prostě nejde. Alex by si měl najít někoho normálního. On si zaslouží být sám.

Rychle si zabořil obličej do Alexova svetru a nasál jeho vůni. Postupně se začal uklidňovat a pomohl mu také fakt, že mu Alex jemně přejížděl palcem po hřbetu ruky.