Henryho poslední klient

Kapitola 13.

Teprve když se od sebe oddělili, tak začalo to trapné ticho. Tedy až na neustálý křik za dveřmi. Alex už toho magora měl plné zuby. Naštvaně se zvedl a i za protestů jeho přátel vyrazil ke dveřím.

,,Budeš už mlčet, ty magore?!" rozkřikl se na toho chlapa. Za dveřmi se rozhostilo ticho. Zůstalo však jen na opravdu malou chvíli. Poté se ozval hlasitý smích.

,,A ty si kdo? Neříkej mi, že si myslíš, že mu na tobě nějak záleží. A navíc, ta děvka není dobrá pro nic jiného než sex."

To už byla poslední kapka. Henry za ním na pohovce jen nešťastně zíral do země. June si toho všimla a povzbudivě chlapci stiskla rameno. Alex se celý třásl vzteky. Najednou začal rychlostí blesku odemykat. Nora se lekla a snažila se ho zastavit, ale on ji setřásl. Objevil se ve dveřích, jeho obličej bledý vztekem. Pan Walker nestačil už cokoliv dalšího říct, protože Alex jej praštil pěstí do obličeje. Starší muž ztratil rovnováhu a svezl se k zemi. Alex byl hned za ním a o pár vteřin později už se váleli společně po zemi a chodbou se rozléhaly údery a nadávky.

Náhle ucítil silné zatahání za paži. Otočil se a spatřil před sebou Henryho se zoufalým výrazem na tváři.

,,To stačí, Alexi. Policie už je před budovou," znovu jej zatahal za paži a Alex se zhluboka nadechl, aby se uklidnil, a pomalu a nejistě z toho chlapa slezl. Walker mumlal něco o tom, že se bude soudit a tmavovláska to znovu rozzuřilo. Kdyby jej Henry doslova netáhl zpátky dovnitř, vrhnul by se na něho znovu.

Dva policisté přiběhli zhruba o minutu později, a zatímco jeden zatýkal naštvaného a dosti zkrvaveného Elijaha Walkera, druhý dělal s Henrym a Alexem hlášení. Henry potvrdil policistce, že zmlácený byl Elijah čistě ze sebeobrany, mezitím co po očku významně koukal na Alexe, který se jeho pohledu zarytě vyhýbal. Policisté poté odešli s nadávajícím mužem v želízkách mezi sebou.

Čtveřice si viditelně oddechla. Alex se posadil na gauč a David se k němu přitulil. Tmavovlásek zpozoroval, že blonďák je pořád nervózní. Natáhl k němu ruce.

,,Pojď ke mně," řekl jemně a Henry se lehce usmál.

,,Achjo, ty si takový zlato," řekl potichu, když se posadil vedle tmavovláska a položil mu hlavu na rameno. ,,To mi nemůžeš dělat tohle."

Alex se zasmál.

,,Co? Mít tě rád?"

Henry se nesmál.

,,Jo," odpověděl potichu. Alex ho rukou objal kolem ramen.

,,Neděláš mi to moc těžký," zamumlal mu u ucha, aby to slyšel jen on. Henryho odpovědí bylo jen jeho zavrtání obličeje do Alexova ramene.

***

Henry dalších pár dní zůstával na kolejích s triem. Samozřejmě tam byl natajno, takže pokaždé, když přišel někdo, komu Alex ani holky nedůvěřovali, tak Henryho schovali do skříně v pokoji. Samozřejmě i s Davidem. Henry se snažil doma co nejvíc pomáhat, když už tam jen tak zůstával. Nikdo si nestěžoval, Henry totiž věčně doma uklízel a vařil, přičemž se vyptával, co by si rádi dali. June s Norou pomalu počítaly s tím, že tam Henry zůstane napořád.

,,To přece nejde," povzdechl si blonďák, když ho Alexova sestra poslední den v týdnu prosila, aby ještě zůstal.

,,Ale no tak," přesvědčivě ho objala a upřela na něj štěněčí oči. ,,Vždyť už jsme stejně rodina. Ne snad, skoro švagře?"

Henry si s úsměvem odfrknul. ,,Na to je dost brzo, nemyslíš?" Ale objal ji nazpět a nakonec u nich zůstal ještě další týden.

Pak už byl opravdu čas se vrátit domů. June s Norou se s ním loučily téměř s pláčem, a olíbaly mu obličej, až byl skoro mokrý. Alex se rozhodl je doprovodit až domů. David stejně typicky musel očichávat každý roh. Byla neděle večer a na zářijový den celkem příjemné teplo. Většinu cesty oba kluci mlčeli. Když zašli do klidnějších ulic, Alex chytil Henryho za ruku a blonďák vnímal příjemný pocit, který v něm to gesto vyvolalo.

Před Henryho bytovkou ho Alex jemně políbil. Henry mu při tom zabořil ruku do vlasů a když ucítil, jak mu tmavovlásek vydechl do pusy, tak se do polibku pousmál. Když se odtáhli, Alex jej vzal za obě ruce.

,,Henry," řekl tak seriózním hlasem, že to blonďaka rozesmálo. Alex se ovšem nesmál, takže toho opět nechal.

,,Ta tvoje práce není zdravá," dopověděl mladší kluk svoji myšlenku a Henry se mu pomalu vymanil a povzdechl si.

,,Alexi..."

,,Vážně, vždyť podívej se co se teď stalo. A vím, že ti je po každý schůzce teď špatně, je to na tobě vidět. Poslechni mě, lásko."

Henry na něho chvíli smutně hleděl, a poté pomalu zavrtěl hlavou. Alex také posmutněl.

,,Henry..."

Henry ho zarazil.

,,Musím si to ještě rozmyslet."

Alex na to jen přikývl, tiše mu popřál hezký zbytek dne a odešel, aniž by se ohlédl. Henry s povzdechem vzal Davida do náručí, políbil kňučícího pejska na čelo a vešel do domu.