Henryho poslední klient

Kapitola 7.

Henrymu se vprostřed Alexova vyprávění podařilo usnout. Když se vzbudil, hleděl na něj tmavovlásek s tak něžným výrazem ve tváři, že zčervenal jako zamilovaný puberťák. Jakmile si Alex všiml, že otevřel oči, okamžitě se na něho usmál.

,,Dobré ráno, Šípková Růženko," zašklebil se a Henry si naoko otráveně povzdechl a jemně jej odstrčil. Posadil se a široce protáhl. Poté mrkl na hodiny.

,,Teprve osm," zamumlal a promnul si oči. ,,Musím zpět za Davidem."

Alex okamžitě přikývl a také se posadil. ,,Nezapomeň na ten dárek. A pohlaď ho za mě."

Henry se na tmavovláska otočil a dlouze na něj koukal. Poté se pousmál a postavil.

,,Ještě chvilku tady můžeme být," s těmito slovy popadl Alexe za ruce a rychle mu pomohl se zvednout. Než se druhý muž nadál, už jej strčil na nedaleké křeslo a obkročmo si na něho sedl. Když sledoval Alexovu nyní sytě rudou tvář, potěšeně se usmál. Tmavovlásek položil svoje ruce na jeho boky a stiskl.

,,Nemusíš," řekl potichu a opřel si obličej o Henryho hruď. Blonďák mu zvedl obličej a usmál se.

,,Já chci."

S těmihle slovy Alexe políbil a obtočil svoje ruce kolem jeho krku. Nějakou dobu zůstali na křesle, vzájemně se dotýkali svých těl a líbali se. Henrymu bylo přitom tak dobře, jak mu nebylo s nikým jiným. Rukou vískal Alexovy kudrnaté vlasy a tmavovláskovi se to očividně hodně líbilo, protože stisk na jeho bocích zesílil.

Najednou ho Alex zvedl jakoby nic nevážil a hodil na postel. Henry trochu vyjekl, ale poté se rozesmál a nechal ho přehodit mu košili přes hlavu. Alex byl stejně zbrklý jako poprvé, Henry ho musel trochu navádět, ale i tak si přišel blonďák jako v nebi. Tmavovlásek ho pořád hladil po tváři a díval se na něj tím samým něžným pohledem. Henry několikrát musel uhnout pohledem, protože jak se červenal a ještě plakal, připadal si trapně. Alex s tím očividně nesouhlasil, protože když už to udělal potřetí, trochu prudčeji mu obrátil tvář a nazlobeně na něj pohlédl. Přesně v tu chvíli Henry vyvrcholil, a tak Alex od té chvíle věděl, co přesně na něj platí.

Zrovna když vedle sebe unaveně leželi a jen na sebe hleděli, zazvonil Henrymu mobil a on otráveně zaúpěl. Ze zvyku jej zvedl a jakmile uslyšel ze sluchátka Elijaha, ohrnul ret a v další chvíli ho naštvaně poslal do prdele a zavěsil.

Alex na něj zíral z vykulenýma očima, načež dostal asi minutový záchvat smíchu. Henry byl chvíli naštvaný, ale poté objal tmavovláska kolem krku a zasmál se také.

,,On je tak otravnej že si snad zaslouží místo v mojí knize jako záporák," zamumlal Henry Alexovi do hrudi.

Tmavovlásek se od něj lehce oddálil a usmál se.

,,Ty píšeš?"

***

A tak si Alex vyslechl Henryho vyprávění o sešitech s povídkami, které má schované u postele. Měl vduchu radost, že se o něm zase dozvěděl něco nového a snažil se to na sobě nedávat tolik znát. I tak se musel usmívat jako idiot když sledoval jak blonďák o povídce, kterou má momentálně rozepsanou, nadšeně básní.

Když konečně z hotelu vycházeli, Alexovi se Henryho opouštět vůbec nechtělo. Fakt, že se s ním starší kluk rozloučil tím, že mu věnoval polibek na tvář, pak jeho osamění příliš nezlepšilo. Málem by však zapomněli na platbu, a tak jej tmavovlásek ještě rychle dohnal. Henry na něho zmateně pohlédl. Alex z kapsy vytáhl pár bankovek a vtiskl mu je do dlaně. Jakoby Henrymu tu ruku opařil. Blonďák na peníze smutně hleděl, načež se usmál a vrátil je Alexovi zpátky.

,,Teď ne. Přidám ti to na účet, tak si šetři," prohlásil už trochu veseleji, vyplázl na něj jazyk a v příští chvíli už utíkal opačným směrem.

Alex jen s úsměvem zavrtěl hlavou, zastrčil si peníze do kapsy a vydal se zpátky ke kolejím. Jenže po cestě jej trklo do oka kreativní papírnictví. Chvíli procházel krásně zdobeným obchodem, až nakonec vybral jakýsi kreativní deník s úkoly pro amatérské spisovatele. Chvíli přemýšlel, jestli to není pro dospělého kluka hloupé, ale nakonec jej přece jen koupil. Zpátky na kolej už pak šel viditelně radostněji.

Nora s June ho další den s nimi vytáhly na nějaký večírek, i když se musel učit na zkoušku. Byl z toho na nervy, pak je "naštěstí" přebil alkohol. Večer pak proběhl více než chaoticky. Alex stihl otráveně sledovat Noru s June jak se k sobě mají, načež raději zdrhnul k baru. Tam se k němu poté připletly dvě holky z vedlejší vejšky, které se k němu obě měly až příliš.

,,Mám přítele," zamumlal Alex nesrozumitelně a jemně je odstrčil. Věděl, že to nebyla tak úplně pravda, ale stejně nechtěl být s nikým jiným než s Henrym. Pak už ho ty dvě nechaly být.

Nějakým způsobem se k němu dostala June, která ho sjela pohledem.

,,Vypadáš jak osamělý alkoholik po šichtě," zasmála se a on ji probodl vražedným pohledem.

,,Možná bych nebyl kdybych vám dvěma nemusel dělat třetí kolo u vozu."

Poté se objevila vedle jeho sestry Nora a oba je zatáhla do kruhu tanečníků, což už byla větší zábava, jelikož to vypadalo jako hromada tancujících bowlingových kuželek.

Kolem jedné hodiny ráno se Alexovi konečně povedlo dostat se ven na vzduch. Byl tak namol, že se vyděsil, když zjistil kolik zmeškaných hovorů měl od své matky. Napsal jí rychlou omluvnou smsku, načež sebou trhl když telefon začal znovu vyzvánět a ze sluchátka se ozval hlas Elen Claremontové.

,,Alexi, zítra máš zkoušku a vypadáš jak kdybys měl v sobě dvacet panáků," řekla mu zhrozeně místo pozdravu. Měla viditelné kruhy pod očima a naštvaný výraz ve tváři.

Alex si unaveně promnul oči. Pokusil se říct něco na svoji obhajobu, odkázat mámu na June, ale zarazil se když se na displeji telefonu objevil obličej jeho otce.

,,Co tam sakra dělá táta?" zeptal se trhaným hlasem.

Oscar Diaz na něj jen zavrtěl hlavou.

,,Měli jsme oba starost, mijo. Vem sestru a vraťte se zpátky na kolej. Ta nám to taky nezvedá. Jsme z tebe velice zklamaní."

Pak hovor skončil. Alex tam stál jako opařený. Chtěl se naštvat, protože jeho rozvedení rodiče ho buzerovali jako kdyby chodil na střední a nebyl na vysoké, ale místo toho se mu nahrnuly slzy do očí.

Sestru nechal sestrou a vytočil na telefonu první kontakt, který ho napadl.

***

Henryho vzbudil telefonát ve čtvrt na tři ráno. Chtěl začít na dotyčného řvát, jenže když se ze sluchátka ozval Alexův hlas, který zněl jako kdyby měl na krajíčku, dokázal ze sebe vydat jediné.

,,Alexi?"

Alex na druhé straně vydechl.

,,Broučku..."

Henrymu začalo to slovo hrát v hlavě. Sotva se vzpamatoval, když že sebe vydal další větu.

,,Řekni mi adresu, dojedu pro tebe."