Cítím třes celého těla. „Kláro! Kláro, ty krávo! Probuď se, prosím!" slyšela jsem jakoby za nějakým závěsem. Pokusila jsem se otevřít oči, ale nepovedlo se. Soustředila jsem se na ten hlas a došlo mi, že to zní jako můj přítel Marek, se kterým jsem se velmi pohádala, protože mi lhal. Lhal mi o tom, že mě miluje, že bude navždy se mnou a když jsem ho chtěla jednoho rána překvapit u něj doma, našla jsem ho v posteli s jinou holkou. Bloncka, hubená, dlouhý nohy... Něco ve smyslu modelky. A když jsem to viděla, utekla jsem pryč. Bohužel jsme přes slzy moc dobře neviděla a tak jsem vyběhla na jeho zahradu, kde jsem se svalila na zem a brečela jsem, co mi oči stačili. Někdo mě přetočil na záda a posadil. Marek v županu. Pokusila jsem se od něho odvrátit tvář, ale silou mi otočil hlavu k němu a zvedl mi bradu, až to bolelo. „Nech mě ty jeden hajzle!" „nech si to vysvětlit, než si uděláš svůj závěr prosím." „J...jakej jinej závěr, než ten, že jsi mě podvedl z toho může vzniknout? Lhal jsi mi, ublížil jsi mi. Nech mě jít pryč." Strčila jsem do něho, což nečekal a spadl na zadek, já se rychle zvedla a běžela jsem domů...
