Odemkla jsem a v obýváku na gauči seděla moje nejlepší kámoška Sára. „Sáro! Co tu sakra děláš?" Měla jsem radost že ji vidím a běžela jsem k ní. Objala jsem ji a začala brečet radostí. „Ahoj Kláry, slyšela jsem co se ti stalo, tak jsem přijela, abych tě viděla a pokusila se ti co nejvíc pomoc. Tak povídej co se stalo." Začala jsem jí to všechno povídat a ona poslouchala a jen občas řekla něco ve smyslu: Co? Aha. Jak mohl. A mnoho dalších. „Zlatíčko, to mě moc mrzí. Co bys chtěla dělat? Co třeba změna image?" „Jo to by bylo fajn, už předtím jsem to měla v plánu, tak proč ne. Čím ale začneme?" „Co třeba vlasy? Obarvit, ostříhat... Postarám se o tebe, věř mi." řekla Sára a já jí věřila.
