To byl náš příběh a teď, když jsem cítila, jak se mnou třese, tak mi začali téct slzy, ale také jsem cítila, jak dopadají nějaké slzy na mé čelo. Marek brečel. „Prosím miláčku, probuď se." Potom, co mi takhle nazval ze mě vyšlo nějaké zabručení, což bral jako signál, že žiji. Dostal mě do nemocnice, kde jsem slyšela pouze nějaké útržky, když mluvili doktoři a když mluvil Marek. Ptali se ho co se stalo, řekl jim, že neví, že mě takhle našel u mě doma a že jsme spala v posteli. Nic víc prý neví. V nemocnici jsem byla přes 14 dní a každý den u mě Marek seděl. Nevím, jak to vím, ale i když jsem spala, tak jsem vnímala okolí.
