„Neodpustím ti hned, to ti musí bejt jasný. Časem ti možná odpustím, ale nezapomenu ti to a to hlavně taky díky vzpomínkám na mém těle a momentálně zlomeném srdci. A teď mě tu prosím nech o samotě." koukala jsem se raději z okna, než abych se podívala na něj a všechno bych si rozmyslela, neboť jsem věděla, že buď by to bolelo ještě víc, chtěla bych mu ublížit a nebo bych mu to všechno odpustila hned teď.
