TEMNÉ HLUBINY CARHARU

Část 1

Torvin se přikrčila a nedívajíc se napravo, ani nalevo, vykročila vpřed. Nikdy by si nepomyslela, že její život skončí tak krutě. Na hranici. Ale po smrti jejího otce, jakoby se proti ní spiklo samotné peklo. 

Její otec byl chudý. Byl posledním z posledních a živil se coby, pojídač hříchů. Toto řemeslo vykonávali jen ti nejchudší, za drobnou úplatu, či kus chleba. Matka jí zemřela, když byla ještě malá, a s otcem se protloukali životem, jak to jen šlo. Nuzná chalupa daleko od vesnice, byla jediné, co měli. Jenže po smrti otce, přišla i o ni.

Řemeslo, které její otec vykonával, bylo pro chudé, věřící a hloupé vesničany nebezpečné a ďábelské. Věřili, že hříchy, které si na sebe její otec vzal za všechny ty zesnulé, přešli na něj, a na jeho nejbližší. Vždy se ho báli, jak čert kříže a vyhýbali se mu. Když šel po ulici, zdaleka se mu vyhnuli, a k ní, se chovali stejně. 

Jenže po jeho smrti, už neměla zastání. Jednoho dne se před její chalupou zjevil zfanatizovaný lid z vesnice. Vytáhli jí za vlasy ven, a když se jí pak jeden z nich, za mohutného pokřikování přihlížejících, snažil, znásilnit a zabít, vytáhla kudlu zpod jeho pasu, a usmrtila ho. Šílící dav ji pak odtáhl do vesnice, kde ji uvrhli do žaláře, a místní rychtář, nad ní vyřkl nemilosrdný rozsudek. Upálení, za přečin čarodějnictví. 

„Upalte jí! Je to čarodějnice!" Křičel dav kolem, když Torvin kráčela směrem k hranici.  Házeli po ní vše, co jim přišlo pod ruku a nenávist jim přímo čišela z očí. 

Jeden z rychtářových pohůnků, jí táhl za sebou na provazu, který měla pevně zavázaný, okolo zápěstí. Byla bosá. Jen v roztrhaných a špinavých šatech z režné látky. Její rozevláté vlasy, jí poletovali okolo umouněného a uplakaného obličeje, ale za celou dobu, nedokázala na svou stranu obrátit jediného člověka. Jen starou bábu kořenářku, Elfrídu, která jediná, byla po celou dobu její jedinou spřízněnou duší. Když se ale rozhlédla kolem, nikde ji neviděla. Slíbila jí, že se pokusí jí vymoci milost u Damiána z Almiony. Vládce místní říše, ale ona sama, v to moc nedoufala. 

„Tak se hni, ty špinavá děvko!" Zavrčel muž za ní, a píchl jí pod žebra kopím, až padla na kolena.

 Byla slabá, hladová a unavená tak, že ani nevnímala, co se okolo ní děje. Nenávistný křik lidí, už ani nevnímala a necítila bodání, pod svá žebra. Jen se modlila, aby její smrt byla rychlá a milosrdná. 

„Smrt! Smrt čarodějnici!" vykřikovali lidé, když ji dotáhli až před hranici. 

Přivázali ji ke kůlu na jejím vrcholu a pak jeden z mužů, vzal do ruky zapálenou louči. Obřadně ji vyzdvihl do výše a za hurónského pokřikování, se sehnul ke koudeli, aby ho zapálil.

 „Zadrž!" Ozval se náhle rázný hlas, a mezi vesničany vjelo několik mužů na koních. Všichni s údivem poklekli, před Damiánem z Almiony.