TEMNÉ HLUBINY CARHARU

Část 28

Torvin stála uprostřed satanova pokoje a srdce jí tlouklo jako o život. Nyní už věděla, jakou učinila chybu, když Xantii uvěřila. Nikdy neměla do Srdce Carharu vstoupit. Měla to přísně zakázáno a ona to porušila. 

Její jedinou omluvou bylo, že ji posedla žárlivost. Ano, žárlila. Zamilovala se do samotného vládce pekel. Do samotného satana, který ji evidentně nemohl vystát. A jestli alespoň něco málo k ní začínal pociťovat, tak bylo jisté, že i o to málo musela přijít. 

Ona se mu tam dole, neoddala dobrovolně. Měla z něj strach, i když cítila, že by jí neublížil. Jenže v Srdci Carharu, bylo vše tak děsivé a samotní Glarkulové ji naháněli takový strach, že o sobě téměř nevěděla. 

Pochopila ovšem, že vše, co udělal, udělal pro její záchranu. Vzal si její panenství a její duši proto, aby ji uchránil před věčnou trýzní na hranici. Jenže ještě nyní viděla zlost a rozčarování v jeho temných očích, když zjistil, že se ho bojí. Nejraději by se za to nyní neviděla, ale nemohla to vzít zpátky. Mohla jen doufat, že jí uvěří. 

Když se dnešního dne probudila, stála nad ní Rebeka. Zprvu byla zmatená, ale pak ji došlo všechno, co se stalo. Rebeka ji i vysvětlila, jaké následky ji čekají. Satan byl naštvaný a rozzuřený. A ještě více zatrpklý, její reakcí. A ona nyní čekala s bušícím srdcem na jeho příchod. Rebeka ji vykoupala, učesala a oblékla ji nemravnou noční košilku, ve které si připadala jako nahá. 

Dlouho do pozdního večera, seděl Daemon na svém trůně a zuřil. Celou dobu však poslouchal bití Torvinina srdce. Nyní netlouklo strachy, ale rozrušením.

 Znal už nazpaměť každý jedinečný tlukot, a dokázal ho přiřadit k jejím pocitům. Vztekle zavrčel a ohrnul nos, když ucítil její vůni, kterou byl prosycen celý hrad. K jeho vzteku se opět probudilo jeho mužství. 

Čekala na něj. Věděl, že Rebeka už opustila jeho ložnici, a on teď měl právo na její tělo. Byla jeho žena, ale radost z toho neměl. Vlastně stále ještě nepochopil, proč ji tam dole nenechal. Proč z ní učinil svou ženu, i navzdory tomu, že pocítil pochyby?

 Omlouval to krutou smrtí, která by ji čekala, kdyby ji Glarkulové dostali do rukou, ale bylo mu jasné, že proto to nebylo. On přeci nic necítí, tak proč kruci náhle činí takových rozhodnutí?

 Naštvaně vyskočil ze svého trůnu a rozešel se ke svému pokoji. Vezme si ji. Ukojí svůj chtíč a uleví svému tělu. Pro nic jiného, ani není dobrá. Poslouží mu alespoň takto, tvrdil sám sobě, když rázně kráčel temnou chodbou.

 Všichni poddaní se mu klidili z cesty. I když se nacházel ve své lidské podobě, vypadal nebezpečně a divoce. Už když přicházel ke dveřím, zaslechl, jak se jí rozbušilo srdce. Bušilo nyní tak, že měl strach, že jí jistě musí vyskočit u hrudi. 

A ta její vůně. Až sem cítil vůni jejího potu a jejího lůna. Pevně sekl rty, když mu v rozkroku zacukalo a rozzuřeně rozrazil dveře. 

Vstoupil do místnosti, které osvětloval jen oheň z krbu a několik svící na stole. Pohled, který se mu ale naskytl, uvěznil v jeho hrdle všechna ostrá slova, která měl na jazyku.