TEMNÉ HLUBINY CARHARU

Část 11

„Tvá duše je čistá." Vydechl téměř nevěřícně a zadíval se na ni dolů. Svíral ji ve svém náručí, a ona na něm spočívala svou vahou, takže kdyby ji nedržel, svezla by se k zemi. Ruce měla položeny na jeho hrudi, a ten dotek pro něj byl téměř neuvěřitelný.

 Ještě nikdy takto ve svém objetí, nesvíral žádnou ženu. Nikdy. A ten pocit, byl pro něj tak opojný. 

Zprvu slyšel, jak ji divoce buší srdce strachy. Tak moc, že se bál, že jí snad vyskočí z těla. Pak se trochu uklidnilo, když zjistila, že jí nic nehrozí. A nyní, když k ní zhlédl dolů, ona zvedla hlavu a jejich pohledy se setkali, tlouklo jinak. Nevěřícně si odfrkl. Tlouklo vzrušením. Zřejmě asi tak, jak by tlouklo jemu, kdyby nějaké měl.

 Však si musel přiznat, že se cítil jako ještě nikdy v životě. Zemdleně se k němu přitiskla, a její prsty přejeli bezděky po jeho prsou, až k jeho břichu. Zprudka vydechl a téměř se zachvěl. Bylo to neuvěřitelné, ale zatoužil po ní. 

Dychtil po spojení, i sám ďábel. Nikdy neměl možnost to pocítit. Miloval se s ženami jen ve své lidské podobě. Každou by zabil, přivinul-li by si ji do náručí. Jen co by ji obejmul, k nohám by se mu snesla jen hromádka popela.

 Ale ona je živá. Horká a chvěla se mu v náručí. Cítil ji tak, jak ještě žádnou ženu. Zhluboka se nadechl, a měl pocit, že její pach je ještě intenzivnější. Ještě více vzrušující, a z hrdla se mu vydral nechtěný sten. 

„Ano, můj pane," zašeptala, „mou duši žádný hřích netíží."

 „Neuvěřitelné." Vydechl, a vztáhl ruku k jejímu obličeji. Prostě nedokázal odolat. Jemně přejel svojí planoucí dlaní po její tváři a najednou zatoužil ji políbit.

 Zachvěla se pod jeho dotykem a srdce se jí rozbušilo rychleji. Sehnul se, a k jeho překvapení neucukla. Nesklonila hlavu, jen zavřela oči, v očekávaném polibku. 

Dotkl se svými rty jejích, a když do jeho rtů slabě zavzdychala, polibek prohloubil. Drtil svými rty její, panenské, a úplně zapomněl na to, že je jen člověk. Jen obyčejná lidská bytost a tak moc po ní zatoužil, že se jeho tělo probudilo. 

Téměř vyděšeně, se od ní odtáhl a s neuvěřením, se na ní podíval. Ďábel přeci nemůže požívat tělesných rozkoší. Ještě se mu nestalo, aby se jeho penis v této podobě, probudil k životu. Ale bylo to tak. Prahl po ní. Po jejím panenském těle. Po její čistotě a nevinnosti.

 Zprudka vydechl a zatřásl hlavou k odporu. Odtáhl se od ní na délku paží, a ještě jednou se jí podíval do očí.

 „K ďasu!" Zaklel nahlas, „Máš ji mít!" Zavrčel směrem k Rebece a otočil se k odchodu. Zmizel tak rychle, jakoby se bál, že se nedokáže ovládnout, a zmocní se jí.

 Rebeka chvíli zůstala stát, jako zkoprnělá. Byla to ona, nyní už nebylo pochyb. Ďábel sám, byl evidentně zaskočen, ze své reakce. Ještě nikdy ho neviděla, v takovém rozpoložení. 

Přistoupila k dívce a přehodila přes ni, svůj plášť. I ona se třásla, ale jistě ne strachy. Ač to bylo k neuvěření, a právě jí objímal sám vládce podsvětí, bylo to vzrušením. 

***

Ta další kapitola. Jen jsem chtěla poděkovat za komentáře a hvězdičky. Doufám, že se vám příběh líbí. 

A jestli se můžu zeptat, jak jste na tom s oznámením? Stále se neukazuje? Zjistila jsem, že někomu ano, někomu ne. Tak snad se to srovná. ❤️❤️❤️