Nevlastní sestra

1

Probudilo mě slunce které se vkrádalo do mého pokoje. Hodiny mi ukazovaly že je těsně před sedmou hodinou ráno. Vždycky jsem byla ranní ptáče.

Okolo osmé jsem se dokopala vstát a dát si sprchu. Studené kapky vody mi stékaly po těle a já si užívala každou sekundu ledového povzbuzení. Máma mě v tom nikdy nepochopila už od mala jsem se prý často sprchovala ve studené vodě. 

Mé černé vlasy byly díky vodě daleko tmavší a má pleť nádherně lesklá. Líbila jsem se sama sobě, ne že bych chtěla znít egoisticky ale dlouhou dobu jsem sama se sebou nebyla spokojená a když, se teď na sebe koukám do zrcadla dochází mi jak daleko jsem se za ty dva roky posunula. Z té hezké holky při těle v rohu která bojovala s šikanou se stala hezká štíhlá lesba s břišáky. Nebo to mi aspoň říkaly lidi z mého okolí. Já to dlouho neviděla protože jsem byla zaslepená krásou ostatních holek na naší škole.

Máma umřela na rakovinu prsou před třemi lety a táta se mi snaží dát úplně všechno co ona, ale jak mu mám říct že jí nenahradí? Šíleně se snaží mi jí vynahradit nebo aspoň se snažil a já mu nikdy nedokázala říct že to takhle nefunguje. Nechtěla jsem mu ublížit ale pár měsíců zpět ublížil on mě když řekl že se zamiloval a že se budeme stěhovat k ní. Ublížilo mi že se zamiloval do někoho jiného než je máma, ale zároveň jsem neskutečně šťastná že aspoň jeden z nás se dokázal posunout dál.

Dnes byl ten den kdy jsme odjížděli ze Seattlu a i když, se mi nechtělo odjíždět z města kde znám každý úsek chtěla jsem aby to všechno bylo už zamnou. Nechávám tady celý svůj život a budu ochotná začít od znova. Naposledy jsem se rozhlédla po našem domě kde mám špatné ale i ty nejlepší vzpomínky a vyrazila do auta. Z očí se mi drali slzy ale snažila jsem se zachovat chladnou hlavu. "Můžeme?" Táta na mě v tomhle byl opatrný proto se mě zeptal až po deseti minutách v autě. Zmohla jsem se jen na pokývnutí hlavy jako souhlas. Táta nastartoval a vydal se vstříc novému životu zatím co já stála na hraně propasti a doufala že nenažiju větší bolest.

Cesta do Londýna trvala den a něco protože táta vůbec nezastavoval jinak by trvala cca dva dny. Bez jakéhokoliv slova zastavil před velkým domem a nechal mě si ho prohlédnout. Byl opravdu velký větší než ten náš. Byl přemalovaný na šedo a ve druhém patře byly francouzská okna. "To je ono?" Udiveně jsem kmitla hlasem jenže on nic neřekl a vystoupil a dal mi tak najevo že ano. Choval se divně za dnešek semnou prohodil dvě slova což je divný protože táta je typ člověka co dokáže mluvit hodiny v kuse o opicích v zoo.

Z domu najednou vyšla žena v tátovo věku. Dlouhé hnědé vlasy sepnuté v drdolu a oříškově hnědé oči. Šedý svetr který jí dost slušel a modré džíny které jí padly. Byla tak moc podobná mamce asi jsem pochopila proč se táta zamiloval. Zajímalo mě co dál bude mít společného s mamkou a tak jsem se odhodlala vylézt z auta.

"Oh ty budeš jistě Alex." Žena naproti mě byla vstřícná a přistoupila ke mě. "Já jsem Megan ale říkej mi Meg." Byla na ní znát nervozita ale nakonec jsme si potřásli a dál se věnovali svému. Táta začal nosit krabice do domu a já se jen zmateně rozhlížela. Meg měla dceru to je jediný co mi táta řekl. Nevím jestli bude starší nebo mladší nebo jestli není už dávno na vysoký nebo jestli třeba už nepracuje. Vůbec nic. "Pomůžeš mi nebo tu budeš jen tak stát?" Vyvedl mě z přemýšlení táta. "Jo promiň už jdu." Vzala jsem několik menších krabic a odnášela je do domu. Táta mi řekl že je mám položit do předsíně k ostatním že si to pak přebereme. Moc jsme jich neměli takže to bylo vynošené během pár minut. "Zavolám ti Elis provede tě po domě." Řekla mi Meg a já jen čekala v kuchyni. V dvakrát větší kuchyni než jsme měli my.

Mezi dveřmi se objevila brunetka v mém věku. Byla o něco málo menší než já. Měla oříškové oči po její matce a vlasy asi po jejím otci špinavě blonďaté. Malou pihu u rtů které měla hezky narůžovělé. Černé triko jí obepínalo tělo na můj vkus bylo moc uplé ale klukům by to určitě nevadilo. A volné šedé tepláky který bych ve svém šatníku měla mít stoprocentně taky. Vypadala stydlivě a tak jsem se dokopala jít k ní. "Elis nepletu se?" Pro jistotu jsem to podala v otázce. "Alex zda-li se nemýlím." Překvapilo mě že její mluva zněla daleko víc sebevědomě než postoj těla. Potřásli jsme si a ona mě pobídla ať jdu za ní.

Pomalu jsme procházeli všechny místnosti v domě a že jich nebylo málo a přitom se trochu seznamovali. Elis je 17 takže chodí o ročník níž než já ale prý nám Meg zařídila stejné rozvrhy abych se tam neztratila a aspoň někoho tam znala. Připadala mi trochu vyděšená ale stejně pořád zněla sebevědomě. Zjistila jsem že má ještě sestru ale ta žije s jejím otcem ve vedlejším městě. Její rodiče se rozvedli v dobrém prostě si jen přestali rozumět a tak z toho nedělali velké drama do teď udržují tradici nedělní společné večeře což mě trochu vyděsilo. Protože táta je dost žárlivý a taky protože je neděle dneska. Uklidnila mě ale s tím že když se nebudu cítit dobře můžu odejít že to když tak nějak vysvětlí.

"Nechceš pomoct s vybalováním?" Teď už zněla lehce stydlivě. "Ne to je v pohodě moc toho nemám." Ujistila jsem jí ale ona si stejně stála zatím že mi pomůže. "A kam s těmi knihami?" Optala se tentokrát o dost sebevědomě. "Počkej ty si udělám sama na ty poličky nedosáhneš." Vzala jsem si od ní krabici s knihami a začala je skládat podle abecedy do poliček. "Mamka se mi nezmínila o tom že budeme mít doma knihomolku." Sladce se zasmála a lehce do mě žďuchla. "Mě táta řekl jen to že má tvoje máma dceru. Ani jsem nevěděla kam se stěhujeme a to že se vlastně budeme stěhovat mi řekl asi měsíc zpět." Pokrčila jsem nad tím rameny a položila poslední knihu. "Máš špatný vztah s tátou?" Asi to tak vyznělo. "Ne to úplně ne. Snaží se mi dát všechno a vynahradit mi tak mamku ale čím víc se mi snaží toho dát tím víc se od sebe vzdalujeme. Mám ho ráda a víc než to ale od její smrti to prostě není ono. Už se spolu nesmějeme jako to bylo dřív už se o sebe tolik nestaráme a když je možnost sami sobě se vyhýbáme." Padaly ze mě slova jako z pytle a přitom jsem skládala své věci do skříně. "To s tvou mamkou mě mrzí." Nevěděla jak to říct. "To nemusí." Vypadlo ze mě a koukla se na ní. "Nechci to tátovi kazit konečně je zase šťastný a hádám že ty to zase nechceš kazit mamce takže by jsme spolu asi měli vycházet což se zatím daří. Doufám že to takhle půjde i dál." Elis na to jen přikývla jakoby chtěla říci to samé.

Vybalování díky pomoci netrvalo dlouho a já si tak mohla na chvíli odpočinout. Bolelo mě celé tělo a i když jsem si to neuvědomovala během maličké chvíle jsem usnula jako batole.

Ráda budu za zpětnou vazbu.