Nevlastní sestra

22

Rychle jsme se od sebe odtrhly a koukly se stejným směrem. "Co to má znamenat?" Vyjela po mě Andy. "Psst Andy prosím vysvětlím ti to jen pojďme si o tom promluvit jinam." Snažila jsem se mluvit v klidu ale hlas se mi klepal. Chtělo se mi brečet. Vyšli jsme ven a první co bylo tak to že mi Andy střelila facku. "Dobře ta byla zasloužená ale prosím nech mě to vysvětlit." Prosila jsem. "Vysvětlit mi to budete muset obě." Ukázala na nás a šla na nedalekou lavičku v lese.

"Jak dlouho to trvá?" Zeptala se hned. "Několik dní ale oficiálně od pondělí." Přiznala jsem. "Uvědomujete si jak strašně debilní byl tohle nápad? Uvědomujete si jak moc ublížite rodičům a jak moc ublíží táta tobě?" Větu směřovala na mě. "Uvědomujeme jenže sama víš že citům nejde poručit a my prostě nedokážeme odolávat. Andy já jí fakt miluju a hodlám riskovat cokoliv jen abych mohla být s ní a udělat jí šťastnou tak to prosím pochop. Uvědomuju si jaký to může mít následky ale jsem ochotná je podstoupit. Nevzdám se jí i kdyby to mělo bolet sebevíc." Propletla jsem si s Elis prsty a sama byla překvapená co to právě vyšlo z mých úst. Nejsem ten typ člověka co by takový věci říkal ale to svědčí o tom že bych pro Elis udělala úplně všechno. "Nesouhlasím s tím ale dobře dělejte jak myslíte." Řekla a odešla.

"Teď jsem si to u ní posrala úplně." Položila jsem hlavu do dlaní a modlila se aby se Andy uklidnila a dokázala semnou mluvit normálně. "Neboj ona se s tím popere." Hladila mě po zádech. "Neznáš jí tohle je konec. Kompletní konec." Oznámila jsem a setřela první slzy. "No tak Alex neplač bude to dobrý uvidíš. Potřebuje to jen vstřebat." Snažila se mě uklidnit. "Elis asi chci být chvíli sama." Zašeptala jsem a ona beze slova odešla. Nesnášela jsem nás za to. Sedla jsem si k jezeru a nekontrolovatelně brečela.

Seděla jsem u jezera dobrý dvě hodiny a stále jsem se neodhodlala jít zpátky. Bolelo mě na hrudi při každém nádechu přála jsem si přestat dýchat aby to přestalo bolet. Žízeň mě donutila se zvednou a jít do chaty. Všichni seděli u stolu krom Elis. V tuhle chvíli by bylo zbytečný za ní chodit v takovém stavu. Jen jsem si natočila vodu a šla na verandu. "Andy to nevzala moc dobře co." Přisedl si Bruno. "Ona o tom mluvila?" Zaskočilo mě to. "Ne to ne ale tak logicky Andy nekomunikuje Elis zmizela do pokoje a ty seš jak zombík." Řekl. "Nevzala to ani trochu dobře nechápe to. Jenže co máme dělat když jsme se do sebe zamilovali tak moc že není cesty zpět. I kdyby jsme to teď skončily táhlo by se to s námi do konce života stejně jako když spolu zůstaneme. Bruno já jsem konečně šťastná Elis mě dělá šťastnou a pokud mě to má stát nejlepší kamarádku tak prosím. Vzdám se úplně všeho jen abych mohla být s někým kdo mě dělá šťastnou." Přiznala jsem. "Dej Andy čas potřebuje to vstřebat." Objal mě a já zahládla Andy u dveří. "Ty chceš vážně tak moc riskovat jen kvůli holce?" Zeptala se mě s naprostou vážností. "Tak se zamysli ty jak moc seš ochotná riskovat kvůli Maxovi. Lásce neporučíš Andy a jestli to nepřijmeš budeme se muset rozloučit." Hlas se mi rozklepal a mě se chtělo znovu brečet. Nic neřekla jen si šla sednout k jezeru jako jsme to vždycky dělávali. Neváhala jsem a šla za ní.

Sedli jsme si a já jí vysvětlovala jak moc je pro mě Elis důležitá. Oháněla se tím že je to moje nevlastní sestra nedokázala to skousnout. "Miluju jí." Šeptla jsem. "Elis tě aspoň nedostane do ohrožení života. Dobře já vás nechám být ale jestli to táta zjistí a vyjede na tebe tak jsem tě varovala." Řekla a já nevěřila svým uším. "Alex zažila jsem ty nejhorší stránky tebe nemůžeš mě nechat jen tak odejít po tom všem co jsme si zažili. Tahle hloupá hádka nás přece rozdělit nemůže. A ty mě nesmíš nechat jít protože o tobě vím až moc věcí." Šťouchla mě loknem a já se falešně zasmála protože mi do smíchu fakt nebylo. "Teď bys měla jít za Elis potřebuje tě víc než já." Řekla a já se zvedla a šla.

"Elis pusť mě dovnitř. Promluvíme si." Zaklepala jsem na zamčené dveře. Slyšela jsem jen odemykání dveří které se následně otevřely. "Mluvila jsem s Andy je to v pohodě nechá nás být." Silně jsem jí objala. "Miluju tě a udělám cokoliv aby nám to vyšlo." Šeptla jsem. Nic neříkala a to mě děsilo. "No tak řekni něco prosím." Odtáhla jsem se a podívala se jí do očí. "Potřebujeme čas. Vstřebat to. Chci být na pár hodin sama." Vyšlo z jejích úst. "Dobře nechám tě ale kdyby cokoliv napiš mi prosím." Políbila mě a já odešla. "Je v pohodě?" Zeptala se mě Andy která nervózně přešlapovala před jejím pokojem. "Není potřebuje čas." Přiznala jsem. Sedla jsem si na verandu a zapálila si cigeretu.

Z jedné cigarety se stala půlka krabičky. I když jsem chtěla jít za Elis Andy mě zastavila s tím že s ní mluvila a že není dobrý nápad za ní teď jít. Chtělo se mi brečet dvakrát víc.

Alex: Elis pojďme ven. Projdeme se a promluvíme si. Prosím.

Na její odpověď jsem překvapivě moc dlouho nečekala.

Elis: Dej mi pár minut.

Neodpověděla jsem jí jen jsem seděla a čekala. Až v tuhle chvíli mi došlo že jsem do ní zamilovaná až po uši a naší dohodu tak porušila. Nešlo jí neporušit.