Nevlastní sestra

17

Ráno jsem se vzbudila dost brzy takže jsem opatrně vstala, dala si sprchu a jela odvést motorku a vzít si auto. Po cestě zpátky jsem se stavila pro nějaké sladké pečivo ke snídani a doma uvařila kafe. I tak bylo dost brzy. Bylo teprve půl osmé ráno. Rozhodla jsem se si potichu skočit do pokoje pro sešit a zkusit aspoň něco napsat. Vzala jsem si kafe na verandu a sedla si. Měla jsem hodně nápadů a hodně se týkalo Elis. Většinou jsem Andy říkala že jsem někoho potkala nebo že někoho mám jenže teď jí to říct nemůžu takže se to v mojí hlavě hromadí a tak to radši píšu na papír s vidinou že bych jednou mohla napsat nějakou knížku. Byl to můj dětský sen a máma vždycky doufala že svého talentu jednou využiju a stanu se spisovatelkou. Po několika minutách psaní mi přišla zpráva. 

Andy: Co chcete dneska podniknout?

Alex: Nemám tušení.

Andy: S Maxem nás napadlo že by jsme mohly zajít na večeři k Brunovi. Určitě tě rád uvidí.

Alex: Jo to zní jako dobrý nápad. Pak by jsme mohli jít k nám a udělat si filmový večer a přespávačku.

Andy: To je geniální řeknu to klukům. Zatím se měj. Luv u

Alex: Luv u

Podívala jsem se na čas a tentokrát bylo už devět. Zarazila jsem se nad tím jak rychle ten čas utíká a šla dovnitř kde už u stolu seděla Elis. "Kdes byla?" Zeptala se mě podezřívavě. "Na verandě vypít si kafe a zkusit psát." Vysvětlila jsem jí a podala jí snídani. "Vzbudila jsem se dost brzy tak jsem odvezla motorku a po cestě domů se stavěla pro něco k snídani." Políbila jsem jí. "Miluju tě." Šeptla jako by se bála ty slova vyslovovat znovu. "Miluju tě." Řekla jsem a zní strach opadl. "Na večeři půjdeme ke známému s ostatními a taky tady dneska budou spát." Oznámila jsem jí. "Takže druhá společná noc nebude co." Řekla zklamaně. "Bude mám to promyšlený protože Andy a Max budou chtít spát  určitě spolu takže budou v ložnici. Thomas a Jakob se rádi teplý takže budou spát u tebe a my dvě budeme spát spolu." Usmála se nad tím jak to mám promyšlené. "Už si nad tím přemýšlela že jo." Zeptala se a já jen kývla. "Půjdu si ještě lehnout jsem dost unavená." Promnula jsem si oči a dala Elis pusu na čelo. Pak už jsem se přesunula do pokoje a zabalila se do deky.

Probouzela jsem se a cítila se mírně zmateně. Promnula jsem si oči a rozhlédla se po pokoji. Sedla jsem si a civěla jen tak do dveří dokud nepřišla Elis. "Jsi v pořádku?" Zeptala se. "Jen jsem spala moc dlouho." Odpověděla jsem když jsem se koukla na hodiny které ukazovaly půl druhé odpoledne. "Pojď se najíst." Řekla. "Nemám hlad najím se později ale děkuju." Usmála jsem se. "Psala jsem si s Andy sraz máme v pět u ní." Posadila se vedle mě. "Myslela si to včera vážně?" Zeptala se mě. "Co myslíš? To jestli budeš moje holka protože jestli myslíš tohle tak jsem to myslela stoprocentně vážně." Podívala jsem se na ní. "Ale co naši. Co na to řeknou až to zjistí." Bála se. "Nezjistí to věř mi." Ujišťovala jsem jí. Nic mi k tomu neřekla jen si lehla na záda a těžce vydechla. "Uvědomuješ si jak moc velkou chybu děláme?" Zeptala se mě. "Uvědomuju ale nějak si prostě nedokážu pomoct. Od první chvíle v tobě vidím víc než bych měla. Zamilovala jsem se do tebe až moc rychle na to abych teď svoje činy mohla vzít zpátky." Přiznala jsem. "Cítila si to už od začátku?" Zpozorněla. "Jo ale snažila jsem se tomu bránit jenže to nevyšlo. Každý den to bylo silnější a silnější a já už nedokázala dělat jako že nic když jsem viděla že to máš stejně." Přiznávala jsem se pořád. "Ty si věděla že k tobě cítím to samý?" Jen jsem se nad tím pousmála a kývla. "Spolu to zvládneme uvidíš." Nahla jsem se k ní a dala jí pusu. "Miluju tě." Řekla a já se usmála. "Miluju tě." Zopakovala jsem.

Seděla jsem v kuchyni a snažila se opět něco málo napsat. Tentokrát mi to moc nešlo ale i tak jsem něco málo zvládla. Snažila jsem se najít nějakou věc které se chytit a tentokrát to byla škola. S Andy se budeme hlásit do Paříže na právnickou fakultu. Vím že to Elis budu muset někdy říct ale třeba mě ani nevezmou takže není co jí zatím říkat. I tak vím že pokud mě tam vezmou Elis to bude nést špatně proto jí to chci říct hned co se dozvím že mě vzaly. Máme na to ještě dva měsíce pak už přihlášku podat musíme.

"Tak co můžeme?" Zeptala jsem se. Elis mi neodpověděla jen seběhla schody. "Ty vlasy zaboha nejdou zaplést." Zasmála se. "Bože můj pojď sem já ti cop upletu." Řekla jsem a ona si sedla přede mě. Začala jsem vlasy zaplétat a všimla si že pokaždý když se jí nějak dotknu se zachvěje nebo jí naskočí husí kůže. Během pár minut jsem to měla zapletené. "Hotovo." Šeptla jsem a dala jí pusu na krk. "Tohle mi nedělej." Zavzdychla po tom co se moje ruka přesunula na její stehno a popojela o něco víc. "Stačí říct a já přestanu." Vyhrnula jsem jí sukni a dostala se k lemu jejích kalhotek. Mírně vzdychla a zavřela oči to mě ujistilo v tom že můžu pokračovat. Kalhotky jsem jí trochu stáhla a jemně se dotkla jejího citlivého místa přičemž vzdychla a zmáčkla mi stehno. Začínala jsem jí dráždit a ona nepřestávala slastně vzdychat. Svoje rty jsem přesunula na její krk který jsem začala obsypávat polibky. "Měli by jsme jet." Šeptla znovu. "Jak si přeješ." Zasmála jsem se a bez dalších slov odešla do auta. Čekala jsem na Elis dobrých pět minut a když přišla bylo vidět jak moc je rozptýlená. Čekala jsem že něco řekne ale ona byla ticho to mě rozesmálo. "Copak?" Zasmála jsem se. "Tohle nebylo fér. Počkej si já ti to oplatím." Vyplázla na mě jazyk a já se zasmála. Políbila jsem jí, nastartovala a odjeli jsme.