Nevlastní sestra

31

Uběhly dva týdny od toho co jsme přijeli. Venku je pořádná kosa a já s Elis docela zvládáme ten nátlak. Právě jsem seděla v zadní lavici tentokrát bez Elis protože nám změnili rozvrhy. Koukala jsem na dešťové kapky na okně které mě donutili zavřít. "Slečno Kellnerová mohla by jste mi zopakovat to co jsem právě řekla?" Řekla mi profesorka biologie ale bylo jí jasný že nedokážu říct vůbec nic. "Omlouvám se." Omluvila jsem a ona mi jen řekla ať dávám pozor jinak mě nechá opakovat. Dále jsem se snažila vnímat aspoň polovinu z toho co říkala. Odpočítávala jsem každou sekundu ke konci hodiny. Měla jsem pocit že je tahle hodina nekonečná. "Na co tak pospícháš?" Zeptal se mě můj spolusedící Josh Smith. "Na oběd na co jinýho bych asi tak měla pospíchat." Řekla jsem nevrle. Měl na mě a Elis trochu podezření takže se mu snažíme dávat najevo že se nemusíme. Konečně zazvonilo a já vyběhla ze třídy přímo do jídelny kde už k mému překvapení byla Elis s Jackem a Olim. 

"Ahoj princezno." Šeptla jsem k Elis když jsem si sedala. "Alex právě jsme s Elis řešili že by jsme v pátek mohly něco podniknout ale Elis nemá čas tak spoléháme na tebe." Řekl s nadějí v hlase. "Promiň v pátek už něco mám." Měla jsem namysli trénink a rande s Elis. "Ale v sobotu bych asi mohla co ty Elis?" Zeptala jsem se jí a ona mi potvrdila že čas má. Domluvili jsme se tedy že se sejdeme u trafu v šest. Pak jsem musela běžet na hodinu literatury která mě dneska držela od toho abych neodešla hned po první hodině.

Přišla mi zpráva hned na začátku hodiny a já se chtěla rychle podívat.

Elis: Teď si odešla a hned mi chybíš zlato.

Usmála jsem se nad tím že se mi naučila říkat zlato.

Alex: Odvezu tě domů ale musíš být rychlá nebo nestihnu trénink.

Napsala jsem jí a telefon uklidila a dál se věnovala výkladu který byl pro mě tentokrát opravu zajímavý.

"A za úkol vám dávám napsat libovolný text. Může to být báseň, píseň či slohová práce na tom mi tolik nezáleží. Jde mi o to aby to stálo za to. Aby jste mi ukázali co všechno ve vás je." Řekla nám ke konci hodiny. "A doufám že mi Někteří z vás ukážou co v nich doopravdy je protože všichni máte potenciál jen ho málo z vás využívá." Přišlo mi jako kdyby tu větu směřovala jen mě protože ze mě nespustila oči. Jen jsem mírně kývla a ona se usmála. Pak zazvonilo na konec hodiny a já si sbalila svoje věci. "Alex doufám že víte že to bylo mířené na vás." Řekla mi profesorka a já s všimla že jsem tady jediná. "Ano tak nějak to tuším." Odpověděla jsem. "Napište něco co nás ohromí a Paříž budete mít jistou. Neměla bych vám to říkat ale Ředitel v Paříži usilovně doufá že k nim nakonec tu přihlášku opravdu podáte." Řekla mi. "Moc ráda bych si s vámi povídala ale docela pospíchám." Nervózně jsem se podívala na hodiny. "Běžte." Řekla mile. "Nashledanou a děkuju." Řekla jsem a vyběhla z učebny a nakonec i ze školy. Takhle skeptické bývá jen pondělí protož mám trénink půl hodiny po tom co mi končí škola. To by nebyl takový problém kdyby tréninková hala na druhé straně města.

Odvezla jsem Elis domů a rovnou jela na trénink. Dneska mám dvacet minut na jízdu takže je to docela úspěch. Při cestě jsem se vyklidnila abych do tréninku mohla dát cokoliv a Markovi tak dala najevo že jsem ready na zápas. Zastavila jsem před halou šest minut před začátkem. Tak akorát na převléknutí.

V šatně jsem si oblékla kraťasy a sportovní podprsenku. Zavázala jsem si bandáže a šla do haly která byla dneska zase prázdná ale nebyl tu ani Mark. Podívala jsem se na mobil jestli mi nepsal ale žádnou zprávu jsem od něho neměla a tak jsem předpokládala že se zdržel v dopravě. Využila jsem čas na to abych se protáhla a zahřála svaly. "Někdo se snaží s tréninkem začít i bez trenéra." Ozvalo se z druhé strany kde mají kluci šatnu. "Promiňte myslela jsem si že jste se zdržel v dopravě tak jsem se chtěla protáhnout." Postavila jsem se na nohy. "Prosím tě už jsem ti říkal že mi máš tykat a nemáš proč se omlouvat trochu jsem se zdržel v práci a jsem rád že si začala i beze mě aspoň vidím že to myslíš vážně." Řekl a začal se protahovat semnou.

Po lapech jsem měla krátkou přestávku. Potřebovala jsem se napít. "Za chvíli přijede kamarádka dáte si spolu sparing." Oznámil mi a já kývla. Trochu jsem se bála kdo přijede a jak moc těžký bude jí porazit. Můj strach nepolevil ani když jsem viděla vysokou silnou blondýnu v drdolu. "Alex tohle je Amanda. Amando tohle je ta Alex o které jsem ti povídal." Řekl. "Jsem ráda že konečně poznávám hvězdu Seattlu. Dost jsem si o tobě zjistila a doufám že naše společný tréninky budou stát za to." Mému překvapení mě objala. "Skočím se převléknout a můžeme začít." Usmála se a odešla do druhé šatny.

Stáli jsme v ringu a plácli jsme si. Čekala jsem na její úder ale ona čekala na ten můj. V momentě kdy to nečekala jsem jí trefila do obličeje. Měli jsme helmy takže aspoň něco nás chránilo. Chtěla mi jí vrátit. Naznačovala na obličej ale nakonec chtěla trefit žebra ale já to dokázala vykrýt a dát jí pravý hák který s ní mírně zatřásl. "Dobrý Alex ukaž co v tobě je." Slyšela jsem Marka. Amanda se rozjela a já několik ran nedokázala vykrýt. Stála jsem v rohu a schytávala jednu ránu za druhou. V tu chvíli se ve mě něco zlomilo a já jí dala silnou ránu na žebra. Nečekala to takže trochu couvla. Pomalu jsem se k ní přibližovala a dávala jí ránu za ránou dokud neodešla z ringu. "Ty vole nikdo mi neřekl že je to takový ďábel. Seš dobrá musíš se jen naštvat." Řekla a trochu mi to polichotilo. "Dej si pauzu a já si potřebuju promluvit s Markem."