Nevlastní sestra

38

Stálá jsem na chodbě a čekala až se jakou rozezní moje jméno. Snažila jsem se ze sebe dostat stres třepáním rukou a nohou. Nešlo to srdce mi bušilo jako o závod. Tep se mi zrychlil jako když jsem poprvé viděla Elisino nahé tělo. Pak se to rozeznělo. "A v modrém rohu přivítejte Alex Kellerovou!" Ozvalo se celou halou a já se se svým týmem vydala dopředu.

Rozhlédla jsem se po hale která byla úplně plná. Lidé pískali a tleskali. Některé tváře jsem poznávala ale některé mi neříkali vůbec nic.

U klece mě zkontrolovali jestli u sebe něco nemám a tak a popřáli mi hodně štěstí. Nadechla jsem se a vlezla do ringu. Shelly se na mě vražedně koukala a já sledovala to co jí trenér říká. Dokázala jsem rozluštit jeho větu. "Půjde mi po žebrech." Oznámila jsem Markovi a Amandě. "Drž se plánu. Věřím ti." Řekl Mark a já se postavila čelem k Shelly. Rozhodčí se nás zeptal zda jsme byly poučené o pravidlech a mohlo se začít.

Pozdravili jsme se a já čekala na útok. Nečekala jsem dlouho snažila se mi dát ránu na spánek aby mě zmátla a hned na žebra ale já to dokázala vykrýt a byla jsem to já která jí trefila. Otřásla sebou a pustila se do dalšího útoku. Uhýbala jsem ji a trefovala žebra tak jak původně chtěla ona. Nečekaně mě trefila. Zatřásla jsem hlavou a potlačila bolest. Tentokrát jsem to byla já kdo útočil. Zatlačila jsem ji do rohu kde zůstala dokud neoznámili konec prvního kola. Tohle bylo rozhodně moje.

Sedla jsem si na židli. "Potřebuju pít." Řekla jsem. "Vedeš si skvěle. Teď bude agresivní za každou cenu se bude snažit tě dostat k zemi. Kdyby tě k zemi dostala v klidu se snaž vydýchat a zvedni se až napočítá do sedmi. Pak se rozhodni jestli chceš pokračovat. Zvládneš to." Držel mě za hlavu a Amanda se mi snažila namasírovat ruce. "Bolí tě hlava." Oznámila mi. "Jak si to poznala?" Zeptala jsem se jí. "Máš napjaté svaly u krku." Oznámila ale já ji nestihla nic říct protože oznámili začátek druhýho kola.

Znovu jsme se pozdravili teď ale hned zaútočila. Tak nějak jsem to čekala a v momentě kdy mi chtěla dát ránu na žebra jsem mírně ucouvla a dala jí ránu do obličeje. Krev z nosu jí začala téct prakticky hned. Chvíli jsem čekala na další útok ale nakonec jsem útočila já. Práva přední levá zadní hlava tělo. Lítalo to tak rychle jak mi síly stačili. Byla jsem ale mírná a přestala aby se vzpamatovala. Točila se a než stihla něco udělat oznámili konec druhého. Tohle bylo rozhodně taky moje.

"Skvělý Alex. Poslední kolo když tě nesundá tak vyhraješ." Povzbuzoval mě Mark. "Věřím ti." Šeptla ke mě Amanda. "Alex zvládneš to vedeš si skvěle." Slyšela jsem křičet Elis od zdravotníků. Jen jsem se nad tím pousmála. "Vybrala sis dobře. Ta holka by pro tebe udělala cokoliv." Řekla Amanda. A já musela zpátky.

Ani mě nepozdravila a rovnou zaútočila. Nečekala jsem to a schytala několik ne zrovna pěkných ran. Cítila jsem že mám tržnou ránu nad obočím. Chtěla mě zahnat do rohu ale já se rychle přesunula za ní a v moment co se na mě otočila schytala ránu na čelist. Ta holka má výdrž. Divila jsem se tomu protože na to rozhodně nevypadá. Překvapila mě ranou na spánek a později na žebra. Tentokrát se ozvala silná bolest a složilo mě to. Nešlo mi pořádně dýchat a halou se rozeznělo téměř jednotné zásténání. "Odpočiň si!" Křičel po mě Mark. "Jedna, dva, tři.." počítal a já se to snažila rozdýchat. " Šest, sedm.." vstala jsem a rozhodčí se zeptal jestli můžu do zápasu. "Alex vzdej to. Riskuješ." Krikla po mě Amanda. Já ale kývla na to že můžu pokrčovat.

Sotva se začalo Shelly po mě vyjela a já nestíhala její rány vykrýt. Nakonec zpomalila a dala tak šanci mě. Znovu a znovu a znovu jsem jí zasahovala. Odtáhla jsem se od ní a dala jí pořádnou na čelist. Pomalu se kácela na zem. Rozezněl se zvon a já si nic neuvědomovala. "Já jsem.. vyhrála jsem!" Krikla jsem když mě Mark zvedl do vzduchu.

Nemohla jsem tomu uvěřit. "Potřebuješ to zaslepit v šatně ti to zašijí." Oznámila mi Amanda. Do ringu přiběhla Meg která mě silně objala a nakonec i Elis kterou jsem v objetí zvedla do vzduchu. Všimla jsem si jak na nás Meg kouká tak jsem jí radši položila. "Kde je táta?" Zajímalo mě. "Musel zůstat v práci." Řekla Meg. "Práce je důležitější než jeho dcera. Zase." Nevěnovala jsem tomu pozornost a užívala si pocit vítězství. "Tys to dokázala." Řekli obě na ráz a začali se smát. Já si sedla a čekala až mi zalepí ránu nad obočím.

Nakonec mi zvedli ruku a ukázaly na všechny strany. Chtělo se mi brečet radostí a zároveň smutkem že se na mě táta vykašlal. Shelly mi přišla pogratulovat. "Myslela jsem si že si vyšla ze cviku a ono hovno. Mám z tebe radost gratuluju." Řekla a já to ani při nejmenším nečekala. "Děkuju." Řekla jsem a ona odešla do své šatny. Do ringu se začali zbíhat novináři.

Odpovídala jsem na typické otázky jak jsem se cítila pro zápase a když mi oznámili výhru. Všechno pořád dokola dokud jsem neřekla že rozhovory končí. Zalezla jsem do šatny se zdravotníky kteří mi ránu zašili. Měla jsem tam dva stehy takže to nebyla úplně malá rána.

Poté co mi ránu zašili jsem se převlékla a řekla že chci domů a dát si pořádnou sprchu. Meg souhlasila a vyjeli jsme.

Když jsme přijeli před dům všimla jsem si tátova auta. Nic jsem neřekla jen jsem šla dovnitř. Seděl v kuchyni. "Jak bylo v práci?" Zeptala jsem se ho ironicky. "Musel jsem tam zůstat je mi to líto." Řekl bez emocí. "Mohl si mi třeba aspoň napsat hodně štěstí abych věděla že ti nejsem úplně ukradená." Řekla jsem a zmizela ve sprše.

Když jsem si lehla do postele hřál mě pocit vítězství. Z myšlenek mě probralo vyzvánění. "Alex doufám že tě neruším. Koukala jsem na ten tvůj zápas a byla si zatraceně dobrá. Moc ti gratuluju všichni ti gratulují. Máme z tebe ohromnou radost." Prohlásila rychle Andy. "Jsem už doma hezky v posteli brouku. Děkuju vám všem." Povídali jsem si a já si jsem na sto procent jistá že jsem jí u hovoru usnula.