Nevlastní sestra

29

Klepaní na okno bylo silnější a silnější. Začala jsem slyšet i hlasy a tak jsem se snažila otevřít oči. Byla jsem unavená ale nakonec se mi podařilo je otevřít. Venku bylo světlo a vedle auta stáli policisti. Podívala jsem se na místo spolujezdce a Elis nikde. Rozbušilo se mi srdce a rychle jsem vystoupila z auta. "Ukažte nám doklady." Řekl mi přísný policista. Zmateně jsem na něho koukala  ale pak jsem do auta sáhla pro peněženku a ukázala mu vše důležité. Při tom jsem se pořád rozhlížela a hledala Elis. "Jste v pořádku?" Zeptal se mě ten druhý policista který už byl o něco příjemnější. "Hledám svou sestru." Řekla jsem a oba zpozorněli. "Kdy jste jí viděla naposledy?" Zeptali se mě. "Asi ve dvě ráno jsem tady zastavovala pro kafe ale pak jsem stejně usnula takže asi okolo půl třetí." Řekla jsem. "Jak vypadá?" Ptaly se a já začala mít větší a větší strach. "Je to dlouhovlasá bruneta přibližně tak o hlavu menší než já. Má oříškové oči." Na víc věcí jsem si najednou nedokázala vzpomenout. Měla jsem strach. Když se vzbudíte a vaše holka není v autě uprostřed ničeho je děsivý. Široko daleko nebylo nic jen benzínka na které stojíme. "Dojdu se podívat na záchodky třeba si jen odskočila." Oznámil mladší policista a ten starší mi nabídl kafe. Sice jsem odmítla ale on mi stejně z termosky nalil do kovového kelímku. Poděkovala jsem a sedla si do auta a nohy nechala venku.

"Je to ona?" Přišel policista s Elis po jeho boku. Ani jsem nezaváhala a pořádně jí objala. "Příště si dávejte větší pozor a nespěte jen tak někde u benzínky. Řádí nám tu ozbrojený mladík. Buďte opatrné. Hezký den." Oznámili nám. "Bože Elis tohle mi už nedělej příště mě vzbuď." Řekla jsem a bez váhání se rozjela. "Měla jsem strach." Přiznala jsem po tom co byla Elis zmatená. "Zavolala si policajty jen protože si mě nenašla v autě?" Zeptala se. "Ne oni mě vzbudili. silniční kontrola nebo se spíš asi chtěli ujistit že je všechno v pořádku a jelikož jsem se rozhlížela jestli tě nenajdu tak se mě zeptali jestli jsem v pořádku a já jim řekla že tě hledám takže jsem musela říct jak vypadáš a ten policista šel na záchodky." Vyklopila jsem ze sebe a pořádně se nadechla. "Promiň vůbec mě nenapadlo že bys mohla mít až takový strach." Omlouvala se a já jí dala ruku na stehno. Dál jsme to neřešili a prostě jeli dál na pospas realitě která nás za necelý čtyři hodiny čeká. Měli bychom dorazit v devět hodin takže jsme si u našich objednali velkou snídani.

Míjeli jsme velkou ceduli s nápisem "VÍTEJTE V LONDÝNĚ" a já si začala uvědomovat jak moc rychle to všechno uteklo. Pře pár dny byl velmi teplý podzim a teď lidé chodí v mikinách a stále se klepou zimou. My se před pár dny koukali v lomu a teď jsme měli zaplé topení v autě aby nám nebyla zima. To počasí bylo zvláštní. Vjeli jsme do naší ulice a já jela pomalu. Elis se ke mě natáhla a vtiskla mi pusu. Kdo ví kdy tohle budeme moct udělat znovu. Když jsme přijížděli k našemu domu táta už otevíral garáž. Přes okínko jsem ho pozdravila a opatrně zaparkovala do garáže a vystoupila. "No nazdar vy cestovatelky." Objal nás. "Chyběli jste nám." Oznámil a já vzala naše věci. "Počkej já něco vezmu." Řekla Elis ale všechno jsem pobrala já s tátou. Odnesly jsme to ke mě do pokoje protože jsem řekla že si to pak přebereme.

Seděli jsme v kuchyni a vyprávěli co všechno jsme dělali. "Jo a tati víš co je u Bruna nového?" Zeptala jsem se. "Bruno je v Seattlu? Vždyť Eddie tam nikdy nechtěla." Byl zmatený stejně jako já když mi to řekl. "Bruno má dceru půlroční jmenuje se Jess a je na ní prakticky skoro sám protože Eddie buduje kariéru v Berlíně která je pro ní důležitější než její vlastní dcera. Teď jí měla na pár dní a vůbec nevěděla jak se o ní starat. S každou prkotinou volala Brunovi." Řekla jsem a táta vrtěl hlavou. "To nám rychle vyrostl." Usmál se a já si vzpomněla na Jacksona. "A budeš děda. Jackson s Mandy čekají dítě. Mandy je v pátém měsíci." Nekoukala jsem se mu do očí ale věděla jsem že na mě kouká. Cítila jsem slzy které se znovu chtěli dostat na povrch. "V sobotu přijel k Thomasovi na chatu aby se mi omluvil a oznámil mi že budu teta takže hádám že se brzy ozve i tobě." Oznámila jsem a on ke mě natáhl ruku. "Ví o tom?" Zeptal se a poukázal na Elis chtěl se mě na něco ohledně toho zeptat. Kývla jsem že jo a on položil svou ruku na tu mou. "Chceš si o tom promluvit?" Zeptal se. "Nechci promiň." Nemyslela jsem to zle jen nechci aby se cítil špatně protože se kvůli tomu cítím špatně já. "Měli by jsme si jít vybalit věci." Vysvobodila mě Elis z toho trapného ticha a společně jsme šli do pokoje.

"Pojď si lehnout." Navrhla Elis a já tak udělala. Lehly jsme si vedle sebe ale tentokrát jsem to byla já která položila hlavu na její hrudník. "Bojím se že přijede i sem." Oznámila jsem. "Bude tady i táta Alex. Neublíží ti věř mi." Řekla a já začala pomalu usínat. Cítila jsem jak mě Elis hladí po zádech a pak mi dala pusu do vlasů. Rychle jsem se vydala do říše snů s pocitem že to i tady zvládneme utajit.