Nevlastní sestra

28

"Tak jo myslím že by jsme měl jet." Nechtěla jsem si to přiznat ale už byl čas. Šla jsem do pokoje a vzala naše věci které jsem následně donesla do auta. Elis se pečlivě se všemi rozloučila a šla k autu. "Alex nepospíchej dobře? Máme času dost." Povzbudivě se na mě usmála a sedla si do auta. "Lidi jsem neskutečně ráda za těch několik dní s vámi. Nedokážu slovy popsat jak moc mi na vás všech záleží." Zadržela jsem slzy. "Pojď sem nebo budu brečet." Objala mě Andy a postupně nás objali všichni. "Máme tě rádi Alex." Řekl Max. "Já radši jedu jinak se rozbrečím." Poukázala jsem na auto a rozešla se k němu. "Ozvy se mi prosím." Krikla Andy. "Neboj." Řekla jsem a se slzami v očích nastoupila a nastartovala. Naposledy se na ně podívala a rozjela se.

Snažila jsem se zadržet slzy ale cítila jsem jak mi stékají po tváři. "Alex neplač. Brzo se zase uvidíte." Snažila se mě povzbudit ale marně. Jen jsem na to kývla a soustředila se na cestu. Bylo něco málo po osmé hodině co jsem stavěla na benzínce abych natankovala. S Elis jsme si dali rychlý kafe protože mě přepadávala únava a znovu jsme vyjeli. 

Elis byla plná energie zpívala si a myslím že kdyby mohla tak tancuje. "Bože ty seš pako." Začala jsem se smát když jsem slyšela ránu a Elis mi následně oznámila že se bouchla do hlavy. "To není vtipný." Zadržovala smích. "No vlastně je a docela hodně." Praštila mě do ramene a pokračovala ve svém zpěvu. V tu chvíli mě napadlo ji přihlásit do školní soutěže talentů. Myslím že by měla šanci vyhrát. Schovala jsem si tu myšlenku na později a věnovala se cestě a z velké části i Elis protože nádherně zpívá a byla by škoda jí přeslechnout.

Elis došla energie a rychle usnula. Bylo okolo jedné odpoledne a já už měla docela hlad a tak jsem skočila nakoupit. Koupila jsem nám nějaké saláty a když jsem nasedla do auta vzala jsem mobil a začala pracovat na přihlášce. Netrvalo mi to dlouho a přihláška byla podaná. Sotva jsem položila mobil Elis se začala probouzet. "No dobré odpoledne." Zasmála jsem se. "To brzký vstávání mi nedělá dobře." Řekla unaveně. "Brzo tě to bude čekat pět dní v týdnu." Oznámila jsem jí. "No právě." Řekla a já jí podala její salát. "Najez se." usmála jsem se a ona tak udělala. Já mezi tím vylezla z auta a zapálila si cigeretu. Opřela jsem se o kapotu auta a koukala na auta které zrovna parkovali nebo odjížděli. 

"Tati to je Alex Kellnerová!" Slyšela jsem kluka ve věku okolo 16. Nevěnovala jsem tomu pozornost protože v okolí Seattlu se mi to stávalo často. "Já vím ale teď jí nebudeme rušit." Řekl mu ale klučina se rozešel mým směrem. Pousmála jsem se. "Mohl bych se s vámi vyfotit?" Zeptal se slušně což mě překvapilo. "Samozřejmě." Stoupla jsem si vedle něho a zapózovala rukama jako obvykle. "Děkuju moc jste úžasná." Usmál se na mě. "Tykej mi nejsem o moc starší než ty. Moje jméno znáš." usmála jsem se a on na mě vykulil oči. "Já vám.. ti můžu tykat? Ty vole to mi nikdo neuvěří." Byl jak malé dítě bylo poznat že mě sledoval dlouhou dobu když jsem boxovala. "Moc se omlouvám ale Diego je vámi posedlí už od vašeho prvního zápasu. Byl zklamaný když jste řekla že končíte. Byla jste dobrá myslím že by stálo za to s tím pokračovat." Řekl mi jeho táta. "Dosáhla jsem svých cílů jsem nebo byla jsem mistrní Seattlu." Oznámila jsem hrdě na to že jsem si splnila jeden z mých snů. "Ale teď žijete v Londýně pokud se média nemilý. Stálo by za to pokusit prorazit i tam." Řekl a rozloučil se. Nasadil mi brouka do hlavy. 

Nasedla jsem do auta a Elis se na mě podívala. "Pořád máš fanoušky." Usmála se. "Tady se i ví že žiju v Londýně." Řekla jsem a dál přemýšlela nad těmi větmi. Stálo by za to zkusit prorazit i tam. Byla jste dobrá myslím že by stálo za to pokračovat. Nastartovala jsem a vyjela. "O čem jste tam mluvili?" Zeptala se mě. "O ničem." Lhala jsem. "To muselo být zajímavý nic když nad tím přemýšlíš. Alex já nejsem slepá a poznám když ti někdo řekne něco nad čím pak musíš přemýšlet. Řekl ti něco špatného?" Zeptala se. "Ne to ne. Řekl v podstatě to že bych měla znovu začít kariéru." Řekla jsem. "Byla jsi dobrá koukala jsem se na nějaký zápasy a fakt si byla dobrá. S tím chlápkem souhlasím." Řekla s úsměvem. "Za šest měsíců půjdu na vysokou nestíhala bych to." Oznámila jsem. "Pořádně si to promysli." Řekla a dál se tomu tématu nevěnovala jelikož věděla že nad tím budu přemýšlet víc a víc.

Blížila se osmá hodina večer a Elis mi řekla že bych měla zastavit a vyspat se ale já nebyla unavená a tak jsem řekla že zastavím v deset. Nesouhlasila ale nechala to být protože ví jak moc jsem tvrdohlavá. V hlavě jsem měla Jacksona a svojí kariéru. Všechno se to míchalo dohromady a já věděla že o Jacksonovi musím říct tátovi. Bude šílet tím jsem si jistá. Elis pustila hudbu dost nahlas abych neusnula a tak jsme si začali zpívat. Miluju její hlas když zpívá. Má dobře postavený hlas a dokáže ho dobře ovládat. Chtěla po mě abych si odpočinula ale já nebyla ani trochu unavená a řízení mě bavilo víc než kdy jindy. Miluju noční jízdy. Elis ale nakonec usnula takže už mě nikdo nenutil jít spát. Maximálně tak můj vnitřní hlas který mi říkal ať jdu spát ale já měla vidinu domova. Bála jsem se našich. Co když to na nás hned poznají? Co když nás prokouknou? Proto jsem sešlápla plyn ještě víc. Chtěla jsem to mít rychle za sebou abych se pak nemusela stresovat. Stejně bych neusnula protože moc přemýšlím.

Silnice byla poměrně prázdná. Až na pár aut co jsme míjeli a není divu. Normální lidi ve dvě ráno spí. Ještě nám zbývali čtyři hodiny cesty ale já zastavila na benzínce. Nutně jsem potřebovala kafe které stejně nepomohlo a já pomalu usínala.