Nevlastní sestra

35

Dny ubíhali kvůli tréninkům, učení a škole docela dost rychle. Zápas byl domluvený na 2. prosince takže jsem měla ještě několik dní na trénink. S Markem a Amandou jsme sehraní a baví nás spolu trénovat. Mark se konečně přestal bát si stoupnout do ringu takže mám velkou šanci mu domluvit nějaký zápas po několika letech.

Seděla jsem v kuchyni a četla si článek na internetu. Veřejnost se dozvěděla že se vracím do ringu takže z toho je posledních pár dní hlavní téma. "Ty seš do toho zažraná." Zasmála se Elis. "Je to dost dlouho co o mě média psali naposledy." Řekla jsem a vzpomněla si na daný titulek. "Ale teď to nejsou špatné věci ne?" Zeptala se. "Díky bohu jsou povzbudivé." Usmála jsem se a ona si sedla se svou kávou naproti mě. "Alex Kellnerová se chystá do zápasu po 4 letech. Dokáže tenhle zápas vyhrát a proslavit se tentokrát v Londýně?" Přečetla jsem jí jeden titulek který mě nalákal na titul v Londýně. "Alex Kellnerová se po dlouhých 4 letech postaví do ringu. Dokáže soupeřku porazit a vyhrát tak svůj první zápas po tak dlouhé době?" Všechny zněli jinak ale měli stejný význam až na jeden. "Po 4 letech se mistrně Seattlu Alex Kellerová postaví do ringu právě v Londýně. Mohly by jí ale zasáhnout zdravotní problémy kvůli kterým skončila. Co se stalo že chce znovu zápasit a proč zrovna v Londýně?" Přečetla jsem titulek a Elis se na mě dívala. "Alex nic si z takových nedělej věřím že si četla i o mnoho horší." Usmála se na mě a já kývla. Z povídání mě vyrušilo vyzvánění mého mobilu.

"Ahoj Andy stalo se něco?" Zeptala jsem se hned. "Kdy si mi jako chtěla říct že budeš mít zápas?" Zněla mírně podrážděně. "Zítra." Odpověděla jsem se smíchem. "Mám z tebe obrovskou radost Alex. Všichni ti držíme palce." Ještě jsme si chvíli povídali a pak Andy musela končit. Vzpomněla jsem si na kluka z parkoviště a zavolala jeho tátovi. Netrvalo to dlouho a zvedl mi to. "Prosím?" Ozvalo se. "Dobrý den u telefonu Alex Kellnerová potkali jsme se na parkovišti u obchodu." Oznámila jsem mu. "Jistě ano pamatuji si vás. Četl jsem že se vracíte do ringu." Cítila jsem že se usmívá. "No právě proto vám volám jako poděkování že jste mi řekl že by to stálo za to to zkusit a proslavit se mě napadlo že bych vám zpřístupněla vstup do haly jen bych potřebovala vědět kolik vás bude abych zajistila visačky." Řekla jsem. "To ale není nutný rád jsem vám pomohl a je mi ctí že do toho jdete díky mě." Snažil se odmítnout. "Trvám na tom. Kolik vás bude?" Zeptala jsem se. "Čtyři ale opravdu to není nutný." Řekl. "Buďte 2. prosince před halou v půl páté. Pošlu vám adresu aby jste trefili. Kdyby vám to nevyšlo tak mi dejte vědět abych věděla že nedorazíte. Nashledanou." Usmála jsem se. "Nashledanou a moc děkuji." Típl to a já mobil položila. "Seš zase kompletně šťastná." Šeptla Elis. "Od té doby co jsem s tebou." Políbila jsem jí a šla se do pokoje učit.

Ležela  jsem v maturitních otázkách asi tři hodiny a pořád měla pocit jako že neumím vůbec nic. Zavřela jsem všechny potřebné sešity a oblékla se do běžeckého. "Půjdu si zaběhat." Oznámila jsem Meg. "Tak pozdě? Dobře ale chci aby sis zapla polohu a každou půl hodinu se mi ozvala." Vždycky byla starostlivá. "Rozkaz. Mám tě ráda." Dala jsem jí pusu na tvář a vyběhla. Fakt jsem měla Meg ráda.

Běžela jsem už hodinu a půl a pokaždý půl hodině jsem se ozývala aby neměla strach. Měla jsem uběhnutých necelých 20 kilometrů a uznala jsem za vhodný domů dojít v klidu. Noční Londýn byl nádherný. Bavilo mě koukat na to jak některé domy už měli vánoční výzdobu. Bylo 23. listopadu takže mě docela překvapovalo jak dlouho před vánoci mají výzdobu. V Seattlu se tohle vidělo málo teda aspoň v naší části města. Vánoční výzdoby jsme viděli jen pár dní protože sousedi moc rádi svátky neměli. Nikdy jsem nechápala proč ale postupem času mi to dávalo smysl. Byl to postarší pár a jejich dospělé děti se odstěhovali daleko a pak měli nehodu od té doby moc vánoce neslavili. Ale vždycky byli milý a byli rádi za pozvání k nám na večeři.

Dorazila jsem domů v deset večer. Byla mi zima a Meg mi udělala čaj. "Za devět dní máš zápas těšíš se?" Zeptala se. "Nehorázně. Kdybych mohla tak zruším termín a přehodím to na zítra." Přiznala jsem a ona se zasmála. Do kuchyně přišla i Elis. "Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a ona kývla. "Co se děje zlato?" Zeptala se jí Meg. "Nic se neděje mami jen mi nejde napsat sloh. Píšu ho už dvě hodiny a stále jsem nikam nepostoupila." Stoupla si k lince a udělala si kafe. "Co kdybych ti pomohla?" Zeptala jsem se. "To není nutný nějak to zvládnu." Usmála se na mě. "Podíváme se na to spolu co říkáš." Nenechala jsem se odbít. "Seš tvrdohlavá." Šťouchla do mě Meg. "Jsem po mámě." Uculila jsem se a šla za Elis. "Nech mě ti pomoct." Podívala jsem se na ní a koutkem oka si všimla že Meg odchází. Políbila jsem Elis na krk. "Co blbneš?" Zašeptala. "Pojď." Vzala jsem její kafe a šla k ní do pokoje.

"Tak a je hotovo." Řekla jsem když jsem dopsala poslední větu v boxerkách a podprsence. Elis ležela vedle mě teď už jen v tričku ale před chvílí byla nahá. "Takhle by si mi se slohem mohla pomáhat pořád co myslíš." Zasmála se . "A ty bys mi pokaždý mohla pomoc rozhýbat svaly když ti budu pomáhat se slohem." Zavřela jsem notebook a sedla si na ní obkročmo. "Co to děláš?" Šeptla když jsem jí dala její ruce nad hlavu a přišpendlila je mou rukou. "Beru si druhý kolo odměny." Políbila jsem jí na krk a pomalu se přesouvala níže. Cítila jsem jak se po každém mém doteku zachvěje.