Nevlastní sestra

43

Všechno najednou začalo utíkat jako voda a dneska měl přijet Jackson i s malou. Byla jsem nervózní ale ne tak špatně nervózní jako předtím. Docela jsem se těšila. 

Seděla jsem na posteli a učila se na maturitu která mě čeká už za tři týdny. "Alex pojď za námi za chvíli přijedou." Ozvala se Meg. "Za chvíli přijdu." Usmála jsem se a dá se věnovala učení. Strach z maturity byl silnější a silnější než kdy jindy i když jsem byla přesvědčená že všechno umím. Ani jsem si neuvědomila že se učím už přes čtyři hodiny. Učebnice jsem zavřela a přesunula se do kuchyně tak jak Meg říkala.

Táta seděl u stolu a před sebou měl kafe. Musela jsem se tomu zasmát což upoutalo jeho pozornost. "Čemu se směješ?" Zajímalo ho. "Na můj zápas si čas neuděláš ale na někoho kdo zničil život tvojí dcery si čas uděláš." Nalila jsem si kafe a on vstal a stoupl si přede mě. "Co ti zase přelítlo přes nos?" Řekl naštvaně. "Právě že vůbec nic jen mě zajímá jestli si uděláš čas i na to až mi budou dávat maturitní vysvědčení ale to asi ne viď. Budeš muset být v práci." Řekla jsem vyčítavě. "Alex přestaň si dovolovat." V jeho očích byl vidět vztek. "Vždyť nic nedělám." Ohradila jsem se. "Už jsou tady." Vyrušila nás Meg a táta si narovnal košili a šel ke dveřím. Uchechtla jsem se tomu. "Kdyby si potřebovala tak odejdi pošlu za tebou Elis." Ujistila mě Meg a já jí poděkovala.

"Ahoj Alex." Řekl Jackson s dětskou sedačkou v ruce. "Tohle je Annabell." Usmál se. "Ty si jí pojmenoval po mamce?" Byla jsem překvapená. "Neplánovali jsme to ale když jsem jí poprvé uviděl připomněla mi mamku." Přiznal. "Je nádherná." Usmála jsem se. "Je ti podobná. Má stejný nos." Usmál se na mě. "Jsem schopná ti odpustit ale nebude to jako dřív." Vypadlo ze mě a on mě objal jednou rukou. "Děkuju Al." Když se odtáhl všimla jsem si jeho skleněných očí jakoby chtěl brečet. Nevěnovala jsem tomu pozornost a vydali jsme se do domu.

Povídali jsme si o všem možném. Skončili jsme u téma ohledně toho jestli někoho mám. "Takže jo nebo ne." Smál se Jackson po tom co jsem odpovídala otázkou. Jen jsem kývla na souhlas. "Kdo je ta šťastná?" Zeptal se a já nevěděla jestli mu to říct nebo ne. "Nebo ty nejsi no lesba?" Začal zmatkovat. "Jo jsem to se nezměnilo jen nevím jak ti tu vyvolenou popsat." Přiznala jsem. "Stačí mi říct že je to Elis." Pošeptal a mrkl na mě. "Bruno se nechtěně prokecl když jsem u byl u něho abych mu představil Annabel." Usmíval se. "Přeju ti to." Řekl ale pak jsme utichly jelikož přišel táta. "Musím do práce." Oznámil. "Takže ani na vnučku si neuděláš čas. Vypadá t že jsme na tom stejně princezno." Řekla jsem směrem k Annabell. V tátovi se vařila krev. "Pojď na chviličku." Řekl a já vstala a šla za ním ven.

"Co potřebuješ?" Zajímalo mě. "Jestli se budeš takhle chovat tak se stěhujeme." Řekl. "No vlastně jestli ty nepřestaneš trávit všechen volný čas v práci tak se stěhuješ." Upřesnila jsem. "Jak jako jenom já." Řekl ale já mu neodpověděla a přesunula se zpátky za nimi.

Povídali jsme si dost dlouho a já se s Jacksonem domluvila na tom že někdy zajdeme do kavárny. Bylo půl osmé večer a Jackson řekl že by už měl jet ale že se určitě někdy staví kdyby mohl. Všichni souhlasili a on odjel. "Pořád ho máš ráda." Usmívala se Elis. "Je to můj brácha je jasný že ho budu mít ráda i po tom všem. Vyrostl z něj zase dobrý chlap." Přiznala jsem sama sobě a s Elis zmizela do pokoje.

"Jak to bude až budeš pryč?" Zeptala se. "Už jsem ti to říkala. Budu jezdit každý volno co budeme mít." Políbila jsem jí. "Co když někoho potkáš?" Zajímalo jí. "Miluju tebe a budu tě milovat i kdybych potkala jinou protože to co cítím nemůže změnit nikdo jiný." Usmála jsem se. "Co když na to přijde tvůj táta?" Zeptala se. "Řeknu mu to po maturitě." Oznámila jsem jí. "Ale co když.." Přerušila jsem jí. "Budu mít prázdniny s Meg jsem domluvená že tady kdyžtak budu moct zůstat." Usmála jsem se. "Myslíš na všechno." Políbila mě a já pustila film. Elis se ke mě přitulila a sledovala dění. Já si podvědomě pořád opakovala otázky k maturitě protože jsem byla vystresovaná.

Všimla jsem si že Elis usnula a tak jsem vypla film a opatrně se zvedla abych jí nevzbudila. Hodiny v pokoji ukazovali něco málo okolo desáté večer. Šla jsem do kuchyně a překvapila mě Meg která seděla u stolu a koukala do prázdna. "Děje se něco?" Zeptala jsem se opatrně. Překvapeně se na mě podívala a setřela si slzy. "Alex musím ti něco říct." Řekla a mě se rozbušilo srdce. Sedla jsem si k ní a pobídla jí aby mluvila. "Víš nějaký ten měsíc zpátky jsem zase našla společnou řeč s Derekem." Začala. "Jo to mi došlo a jestli mi teď chceš říct že se mezi vámi něco stalo tak ti chci předem říct že to chápu." Povzbudila jsem jí. "Ne nic se mezi námi nestalo jen asi k Derekovi cítím víc než k Jeremymu." Přiznala se. "Řeknu mu o mě a Elis. Ty mu nesmíš říct o Derekovi." Vypadlo ze mě. "Počkej po maturitě." Řekla. "Čím dřív tím líp." Řekla jsem a odešla zpátky do pokoje.

Vzala jsem mobil a neváhala ani minutu.

Alex: Zítra po škole si na mě udělej čas potřebuju ti něco říct.

Asi jsem se trochu bála odpovědi ale během chvíle mi přišla zpráva.

Táta: Doufám že to bude důležitý.

Na to jsem mu nic neodepsala a sedla ke stolu kde jsem se snažila něco málo napsat. Dařilo se mi a tak jsem psala dokud mě moje myšlenky nenechávali přemýšlet dlouho. Milovala jsem když jsem při psaní psala to co mě napadlo a věděla že to bude dobrý i když to nebylo celé. Naplňovalo mě to víc než cokoliv jiného na světě.