Nevlastní sestra

40

Večeře byla připravená a táta dorazil z práce. Přišlo mi vtipné že si udělal čas na večeři s bývalým manželem Meg a ne na zápas své vlastní dcery. Byla jsem ve svém pokoji a protahovala jsem se. Bolelo mě tělo ještě víc než ráno. Poté jsem slyšela zvonek a hlasy tak jsem šla dolů kde jsem se přivítala s Derekem a Emmou. Elis se koukala kde je Maria. "Zlatíčko nevyšlo nám to. Ale rozešli jsme se v dobrém." Řekl a já se na sebe s Elis podívala. Obě jsme mysleli na to samé. Později se na nás koukla Emma která jakoby věděla o co tu jde. "Po večeři se půjdeme projít." Rozkázala nám a my souhlasili.

"Tak jak ses cítila po zápase?" Zeptal se mě Derek. "Neskutečně." Usmála jsem se na něj. Byl to milý chlapík a zajímal se víc jak táta který jen přihlížel ke konverzaci. "Přeju ti hodně štěstí do nového začátku. Vím že to pro tebe není jednoduché skrz nové prostředí a nový začátek. Naše společnost by ti mohla nabídnout spolupráci kdyby si chtěla. Už jsem to navrhoval a nikdo nebyl proti. Rádi pomáháme mladým lidem kteří si jdou za cílem." Usmál se na mě. "Proberu to s manažerkou a dám ti vědět." Usmála jsem se a on mi dal svou vizitku. Všimla jsem si jak se na něho dívá Meg a tak jsem do Elis lehce kopla aby se na to podívala. Bylo to jasný začali si víc rozumět.

Po večeři jsem umyla nádobí a pak vyrazila s Elis a Emmou ven. "Takže rovnou k věci. Máma se poslední dobou často stavuje u nás a s tátou si dost rozumí. Myslím si že obnovili tu jiskru co mezi nimi byla." Vypadlo z Emmy. "A vy dvě chcete aby byli zase spolu?" Zajímalo mě. "Nic si nepřeju víc než aby se ty dva dali zase dohromady ale zároveň nechci aby si zase odjela do Seattlu zrovna když Elis našla někoho s kým si tak rozumí." Řekla Emma a já na sobě nechtěla nechat znát že jsem nervózní. "Jsem ráda že jste si k sobě našli cestu o to víc si přeju aby si zůstala v Londýně." Pokračovala. "Máma říkala že pokud Jeremy bude trávit pořád tolik času v práci tak to ukončí." Odvrátila téma Elis. "To by bylo skvělí protože by měl táta šanci." Prohlásila Emma. "Ale co když se bude muset Alex odstěhovat zpátky." Prohlásila Emma. "Budu maturovat. půjdu na vysokou a pak se přistěhuju sem. Líbí se mi tady." Elis se na mě usmála a já bych na ní mohla oči nechat. 

Procházeli jsme prosincovým Londýnem a povídali si o všem možném dokud Emmě nezavolal Derek že pojedou domů. Šly jsme dom kde jsme se rozloučili a já zalezla do pokoje. Elis za chvíli přišla za mnou a společně jsme se dívali na nějaký film. Já mezi tím napsala Amandě.

Alex: Ahoj dostala jsem nabídku na spolupráci mohly by jsme to zítra probrat?

Na odpověď jsem nečekala dlouho což pro mě bylo překvapením protože Amandě vždycky trvá dlouho mi odepsat.

Amanda: Ahoj jasně není problém. Vyzvednu tě hned po škole a probereme to. 

Alex: Dobře děkuju dobrou noc.

Odpověď už mi nepřišla ale to mi nijak nevadilo. Mobil jsem odložila a věnovala jsem se filmu který nebyl vůbec špatný.

Elis usnula a tak jsem film vypla a ala notebook na stůl.  Sedla jsem si k němu a napsala přihlášku na školu v Paříži. Pár minut mi to zabralo ale nakonec jsem jí napsala. Andy s Maxem jí už dávno poslali ale já si nebyla jistá. Trvalo mi pár minut než jsem klikla na tlačítko odeslat. Teď začne ten dlouhý kolotoč kdy se budu bát že mě nevezmou nebo na opak vezmou. Chtěla jsem tam ale nechtěla jsem odjet od Elis. Nechtěla jsem o ní přijít. Musím jí o škole říct co nejdříve.

Ležela jsem na posteli a přemýšlela nad tím jak jí to říct. "Nad čím přemýšlíš?" Vzbudila se. "Nad školou." Přiznala jsem se. "Kam chceš jít?" Zeptala se. "Co když mě vezmou někde daleko." Zajímalo mě. "Hlavní bude že tě to bude bavit." Řekla. "Takže by ti to nevadilo?" Koukla jsem se na ní. "Přežiju to." Políbila mě. "Co kdyby mě vzali do Paříže?" Zeptala jsem se. "Ty chceš do Paříže?" Zajímalo jí. Jen jsem trochu přikývla. "Tak si budeme psát volat a cokoliv co půjde." Usmála se ale viděla jsem že doufá že mě nevezmou dá se lehce číst z jejích očí. Přitulila se ke mě a znovu usínala.

Nemohla jsem spát proto jsem se vydala do haly. Byla jedna ráno ale Londýn byl v plném proudu. Odemkla jsem halu a šla do šatny. Převlékla jsem se a zavázala si bandáže. Protáhla jsem se a snažila se nemyslet na bolest těla. Pak jsem se přesunula na bůh ví jak dlouho na boxovací pytel a v hlavě mi zněla jediná věta. Elis to zničí jestli mě vezmou do Paříže.

Vracela jsem se domů v půl čtvrté ráno a do svého pokoje vlezla oknem protože táta byl v kuchyni. Převlékla jsem se a lehla si zpátky vedle Elis. Díky bohu se nevzbudila. Nešlo mi spát. převalovala jsem se dokud jsem se nerozhodla sednout ke stolu a zkusit psát.

Netušila jsem jak ale nějakým způsobem jsem usla u stolu při psaní. Vzbudil mě Elisin smích. "Čemu se směješ?" Zeptala jsem se a protáhla se. "Tobě. Můžeš mi vysvětlit proč jako normální člověk nespíš v posteli?" Zeptala se. "Nemohla jsem usnout." Odpověděla jsem. "Jo je to vidět máš šílený kruhy pod očima. Běž si dát sprchu já ti udělám silný kafe." Usmála se a já tak udělala.

Nechala jsem na sebe dopadat studené kapky vody s prosbou aby to pomohlo. Nepomohlo to byla jsem unavená ještě víc. Nemohla jsem v tomhle stavu jít do školy. Proto jsem sešla schody do kuchyně. "Dneska asi radši zůstanu doma. Necítím se moc dobře." Řekla jsem. "Běž si lehnout místo kafe ti udělám čaj a něco ke snídani." Políbila mě a poslala mě do postele. Lehla jsem si a zabalila se do deky. Během pár minut jsem usnula a vydala se do říše snů.