Dvanáct pravidel touhy

Střed v kanceláři

Savegi

V rychlosti jsem se nasoukal zpátky do kalhot, opláchl si obličej v malém umyvadle blízko mého stolu, upravil košili a kravatu a počkal, až Andrea odejde.

,,Tak zase za pár dní, zlato." zašeptala a věnovala mi krátký pohled, pak odešla. Byl jsem za to rád. Sex s Andreou byl sice skvělý, živočišný, ale moje malá část toužila po sladkém, teplém něžném milování. 

Roztáhl jsem žaluzie a otevřel dveře do kanceláře, naskytl se mi pohled na nasupenou Caterine. Už jsem se zmínil, jak sladká je, když se zlobí?

Caterine

Usrkávala jsem si ze svého černého kafe, když se dveře do kanceláře otevřeli a z nich vyšel pan Savegi, ve zmuchlaném saku a košili, s tak uličnicky rozcuchaným účesem a nepatrným úsměvem, který jeho tvář dělal mladší. V momentě bych ho snědla.

Poposedla jsem si na židli a znovu mu do rukou dala desky s programem. ,,Jsem ráda, že už to máte za sebou, teď se prosím věnujte vaším povinnostem." To poslední slovo jsem málem zakřičela, protože pan Savegi slovo ,,povinnost" vůbec nemá ve slovníku. ,,První je tisková konference, tu by jsme měli stihnout," podívala jsem se na hodinky. ,,Nebo taky ne." povzdechla jsem si a promnula si spánky.

,,Takhle to dál nejde." nasupeně jsem se podívala na Caluma. ,,Pokud se nezačnete chovat zodpovědně, budete si muset najít novou sekretářku." 

Chtěla jsem se zvednout ze židle, ale hlas Caluma mě do ní znova usadila.

,,Dobře."

Dobře? Slyšela jsem správně? On řekl dobře?

 ,,Cože?"

,,Slyšela jste, polepším se, pokud zůstanete." upřel na mě své hnědé oči a já bych přísahala, že se najednou oteplilo. Nezmohla jsem se na nic víc, než na hloupé přikývnutí a znovu jsem podala Calumovi desky, vzal si je a začal je pročítat.

,,Máte pravdu, tu konferenci už nestihneme, ale oběd s akcionáři určitě. Zamluvila jste stůl?" zněl tak profesionálně. ,,Ovšem, že ano!" ohradila jsem se a ve svém smartphonu jsem začala prohledávat diář. ,,Máte se sejít ve 13:50 u Zlatého Draka. Vím, jak milujete asijské jídlo."

Calum

Miluju asijské jídlo. Je tak pozorná, ví o mě všechno a já o ní nic, trošku mě to mrzí, i když mě přitahuje, jak je neoblomná a vždy soustředěná. Jsem si jistý, že tímhle chováním už postavila mnoho chloub.

Pročítal jsem si desky s programem a chtěl jsem protočit oči, dneska to bude fakt na hovno. Oběd s akcionáři, pak zamířit do obchodního centra, vybrat si oblek na večerní oslavu mojí sestry, nesnáším to. Nesnáším rodinné sešlosti, hnusí se mi, jak se všichni chvástají tím, že jsem jejich syn. 

,,Tu večerní oslavu zrušte."

,,Co prosím?" Catrine se na mě nepřátelsky podívala a vstala ze židle, přešla ke mě. Myslel bych si, že by mě chtěla těmi malými pěstičkami umlátit, ale ona jen bojovně vyšpulila bradu. ,,V žádném případě, je to rodinná sešlost. Ať už se mezi vámi stalo cokoliv, měl byste si zachovat hrdost a jít tam."

Catrine

Nevěřila jsem svým uším, nemůže vynechat tak důležitou sešlost, ještě když je to oslava narozenin jeho sestry.

,,Tak pojďte se mnou." řekl. Stála jsem přímo před ním, natáhl ke mě ruce a konečky prstů mi přejel přes holé ruce. Sama sebe jsem proklínala, že jsem si sundala sáčko. Dala bych cokoliv, kdybych ho teď mohla mít na sobě. To tvrdila jedna moje půlka, ta druhá půlka si užívala jeho doteky a něžné hlazení a laskání rozpálené kůže. Najednou přestal a já se na něj zmateně podívala. ,,Neodpověděla jste mi." přes jeho rty se přehnal uličnický  úsměv.

Suše jsem se usmála a pokrčila rameny. ,,Proč ne, ale jdu s vámi pouze proto, že byste jinak sám nešel. Jsem vaše sekretářka, na to nezapomínejte."

,,A vy nezapomínejte, Catrine, že já moc rád šukám sekretářky."