Dvanáct pravidel touhy

Svět zapomnění

Ahojky! Tak jsem znovu tady, omlouvám se, že dlouho nebyl díl, ale zdravotní problémy a hodně práce ve škole se na mě docela dost poznamenali, takže jsem celý jarní prázdniny prolenošila. Ale přicházím s novou kapitolou! Užijte si jí.

Jinak děkuji za komentáře, vote, přečtení. Luv ya all <3

Catherine

O bože. 

Cítila jsem se naprosto naplněná. Svalila jsem se na lůžko vedle Caluma, pozorovala jsem dokonalý profil jeho obličeje a rychle se zvedající hruď, když se snažil rozdýchávat to nejskvělejší sexuální číslo v nemocnici, jak zvrácené. Potěšeně jsem se usmála a dovolila si na moment zavřít oči, když jsem ale ucítila něžný dotek na mé tváři a ruku kolem mého pasu, automaticky jsem otevřela oči. 

Jejda. Je tak krásný.

. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se Calum a vzal můj obličej do dlaní, konečky prstů mi přejížděl přes rty a tváře. ,,Jistě, že jsem, víc než v pořádku." zašeptala jsem a přitulila jsem se k jeho svalnatému tělu. Moje odpověď ho jistě potěšila, protože mu na obličeji hrál ten jeho uličnický úsměv. Políbila jsem ho do koutku rtu a vstala jsem z postele. ,,Co to děláš?" panika v jeho hlase rozechvěla mé tělo a než jsem stačila vyklouznout z postele, chytil mě za ruku. Zamračila jsem se nad jeho majetnickým jednáním, sex byla jedna věc, ale chovat se jako kdyby mu někdo bral jeho hračku, je věc druhá. Povzdechla jsem si a znovu se usadila na postel. ,,Víš, musím do práce." a konejšivě jsem ho pohladila po kloubek ruky, která mě stále pevně svírala.

,,Nemusíš do práce, jsem tvůj šéf, dávám ti placené volno."

,,To by nešlo."

,,Proč by to nešlo?"

,,A dost." vyštěkla jsem. ,,Nechovej se jako malé dítě. Celou dobu jsem pro tebe byla jenom sexuální objekt a teď se mnou zacházíš jako s přítelkyní. Nechci tvůj soucit, že jsi se se mnou vyspal a teď ke mě máš nějakou povinnost." vyškubla jsem z jeho sevření, nasoukala se do oblečení rozházeného po celé podlaze. Calum po celou dobu mlčel a nepřítomně zíral do prázdna. Ani jsem se nerozloučila a práskla za sebou dveřmi. Hned, jak jsem vyšla z pokoje, zmocnil se mě pocit viny, tohle si asi nezasloužil. Nemohla jsem ale vrátit to, co jsem udělala, ale je to pro naše dobro. Nebo pro moje? Po dvaceti minutách jsem nasupeně nakráčela do kanceláře, nevšimla jsem si ale blonďatého společníka, který zabíral kožené křeslo v zasedací místnosti.

,,Ehmm, echmmm." ozvalo se falešné zakašlání a já sebrala všechnu svojí slušnost a pokoru, kterou jsem ve svém zchátralém nitru ještě měla a přinutila jsem se otočit a usmát se na toho pohledného, římského boha. Sakra, kde se ve mě jen ta myšlenka vzala? Byl velmi pohledný. Pohledný? Ne, to je slabé slovo, byl naprosto božský.Blonďaté vlasy, které mu spadali k ramenům, smaragdové oči, plné rty, vysoce posazené lícní kosti, ostrý nos a perfektně vyklenuté obočí. Mé nitro zaplálo horkem, o kterém jsem ani nevěděla, že existuje. Zasněně jsem ho pozorovala, když odhalil řadu perfektně bílých a zdravým zubů. Vzduch v místnosti se najednou oteplil a já bych vsadila svůj krk, že ve vzduchu bylo cítit pižmo sexu.

,,Slečno?" oslovil mě s pobaveným tónem v hlasu. Ukradla jsem si pro sebe ještě chviličku na jeho zkoumání, pak jsem se hluboce nadechla. ,,Ano, promiňte, překvapil jste mě." Teoreticky to ani nebyla lež. ,,Omlouvám se, měl jsem domluvenou schůzku s panem Savegim." Párkrát jsme zamrkala, než mi došlo co po mě vlastně chce. ,,Jistě, jistě. Měla jsem za to, že jsem zrušila všechny schůzky z důvodu nemoci pana Savegiho." přešla jsem ke stolu a otevřela diář, abych si potvrdila pravdu svých slov. V diáři ale na dnešek nebyla žádný schůzka. ,,Promiňte, nemám vás ani v diáři." zastyděla jsem se, musel si myslet, že jsem naprostá amatérka. ,,Já vím," pobaveně se zasmál. ,,Jsem Edvard, Savegiho starý přítel. Zrovna jsem přijel do města z mé dlouhé pracovní cesty a chtěl jsem se potkat se svým známým, zapomněl jsem se ohlásit." 

Něco jako hlad se mu zablyštilo v očích, když jeho oči zabloudili k mé nevhodně odhalené košili. Zaklela jsem, že jsem se před příchodem do kanceláře nezkontrolovala, jestli jsem vhodně upravena. Tenhle rozhovor mi začal být nepříjemný. ,,To chápu, budu vás muset poprosit, abyste se na příště ohlásil a domluvil si termín. Teď, když mě omluvíte, mám něco na práci." Snažila jsem se o co nejmilejší úsměv, popadla jsem svojí kabelku, obešla jsem stůl za kterým jsem celou dobou stála a vyšla vstříc skleněným dveřím, které vedli na chodbu a na záchodky. Vyrazil se mi dech z plic, když mě popadl za mojí štíhlou ruku a přitáhl si mě k sobě do náruče. ,,Cathrine, tehdy jste mi utekla, ale teď už si vás ujít nenechám." jeho dech se příjemně otřel po mé šíjí a uchu, na což moje tělo reagovalo příjemným mravenčením v rozkroku. Byla jsem ale vysvobozena v okamžik, kdy se za námi ozvalo hlasité odkašlání. 

A sakra.