Dvanáct pravidel touhy

V mlze

Šmarja. *brečí dojetím* Moc děkuji za krásné a milé komentáře, vote, a přečtení! Jste moje motivace a chuť do psaní. Jen chci upozornit, kdo si myslel, že by to bylo jenom o sexu, tak je na pochybách! Tento příběh bude mít příběh. Čekejte zvraty a nezvraty, tajemnou minulost a mnoho dalšího!

Na obrázku Andrea.

Cestou domů jsem usnula. Nepamatuju si, že bych se takhle někdy cítila zničená, deprimovaná. Kocovina ze mě opadla, ale ten pocit bolesti, který se mi zakousával do mého nitra, mě spaloval jako žár slunce. Ve snu se mi přehrávala scéna s Calumem, malé ubrečené dítě choulící se matce do klína. 

Ze spánku mě probudilo trhnutí taxi a zapískání brzd, když jsme přijeli k mému domu. Zaplatila jsem řidiči a vystoupila jsem z taxi. Byla jsem jako v transu, měla jsem rozostřený zrak a slyšela jsem hlasy, jak na mě volají. Otočila jsem se a za mnou stálo malé dítko, uplakané a natahovalo ke mě ručičky.

,,Cathrine, dlouho jsem vás neviděla!" polekaně jsem sebou cukla a můj zrak se upřel na starší paní. Byla to paní Kavanová, bydlela přes ulici. Můj zrak se stočil zpátky tam, kde jsem viděla to malé dítě, ale překvapivě jsem pozorovala prázdný chodník. Rozhlížela jsem se na všechny strany, ale všude bylo pusto, jen se občas na chodníku povalovali kusy odpadků a nevyzvednuté noviny.

,,Je vám něco, drahoušku?" starostlivě se na mě podívala. Paní Kavanová byla starší paní, měla stříbrné vlasy, které si občasně barvila na blond, obnošenou sukni a hnědý svetr, na nohách staré bačkory a kolem pasu špinavou zástěru od mouky. ,,Ne, jsem v pořádku." snažila jsem se o přesvědčivý úsměv, ale v ten moment jsem byla tak zmatená, že jsem se s ní rychle rozloučila a zapadla do ticha domu.

V předsíni jsem ze sebe shodila šaty, spodní prádlo a silonky, které jsem hodila do pračky, napustila jsem si vanu a spokojeně jsem si do ní lehla. Přemýšlela jsem o tom, co jsem viděla na ulici, o tom malém dítěti. Sama nad sebou jsem se zasmála, určitě za to může ta kocovina. Pořádně jsem si umyla tělo, vlasy a obličej, zachumlala jsem se do těžkého županu a vešla do kuchyně. Od rána jsem nic nejedla a jelikož se můj žaludek ještě potácel na vlnách, rozhodla jsem se pro opečené topinky s máslem.

Zkontrolovala jsem čas, který ukazoval 8:15, což znamenalo, že mám ještě spoustu času, než se vypravím do práce. Spokojeně jsem si snědla snídani, u které jsem pročetla firemní e-maily, mezitím si zpracovala pár podkladů do práce, přichystala věci do velké kabely a začala na sobě pracovat. Ledabyla jsem si vyfoukala vlasy, stočila do drdolu, na sebe si vzala černou pouzdrovou sukni, bílou halenku a černé lodičky. Na obličej jsem si nanesla trošku pudru, řasenky a tvářenky. Stejně to nezakrylo fakt, že jsem propila celou noc. 

Hodiny ukazovali 9:20, proto jsem si posbírala veškeré své věci, do kabely přihodila mobil, který jsem před odchodem zkontrolovala, ale žádné zmeškané zprávy ani hovory. Co jsem si myslela, že mi Calum bude volat nebo psát? Nad svojí hloupostí jsem se zasmála, vyrazila jsem proto o něco dřív, abych mohla jít do práce pěšky, pobyt na čerstvém vzduchu mi jedině prospěje. Po cestě do práce jsem na rohu ulice viděla černé BMW, kterým jezdil Calum. Zastavila jsem se a zkoumavěji si auto prohlížela. Plácla jsem se přes čelo a pokárala jsem se, že takových modelů je spousta, proto je nemožné, aby zrovna tohle patřilo Calumovi. Chtěla jsem se znovu vydat do práce, ale můj zrak spočinul na mužovi, který právě vylezl z auto. CALUM?!

Popošla jsem blíž k silnici a zaostřila jsem zrak, jestli je to opravdu on. Málem mi spadlo srdce až do kalhotek, když jsem zjistila, že je to opravdu on. Měl u sebe doprovod, ženu, s blonďatými vlasy. Andrea. Znechuceně jsem si odfrkla, ale moje zvědavost nabrala obrátky, když jsem je viděla zajít do domu. Nevím, co to do mě najednou vjelo, ale přešla jsem ulici, tak nenápadněji jak to jen šlo, aby si někdo nemyslel, že jsem nějak podezřelá. Přešla jsem k vrátkům od domu, potichu otevřela a přešla k oknu, které bylo z části přikryté závěsem, ale naskytovalo malý pohled do domu.

Viděla jsem Andreu v černém plášti, která si ho svlékala a pod ním byla zcela nahá. Viděla jsem její plná prsa a boky, chytila jsem se za pusu abych nevykřikla. Ta mrcha. Nebo spíš ten kretén? Calum stál kousek od ní, mlsně si olizoval rty, tak jak to dělal, když byl se mnou.

Nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha, ale vrazila jsem do domu. Oba se na mě překvapivě podívali. 

,,Já.. já.. totiž." 

Nejradši bych se propadla hanbou.