Dvanáct pravidel touhy

Adam a Eva

Další díl píšu ve škole, omlouvám se za případné chyby, hned jak dojdou domů, opravim je. Taky Vám chci poděkovat, jako vždy, za čtení, komentáře, vote. Jste nejlepší <3

Obrázek: Cait držící Caluma při převozu do nemocnice

Calum
Zabouchl jsem za sebou dveře kanceláře, nechajíc zmatenou Cat za mými zády. Přešel jsem k velkému oknu za mým stolem, zadíval jsem se na vysoké budovy, kochal jsem se azurově modrým nebem, pozoroval jsem holubi plachticí ve vzduchu a znovu mě zahalil pocit bezmoci. Tentokrát ten pocit byl silnější, chytl jsem se u srdce a hlasitě vydechoval a vdechoval vzduch, zdálo se mi, že ho v místnosti ubývá. Na povrch se dral strach, umřu tady? Srdce mi začalo rychle bušit, po tváři mi stékali pramínky potu, mé nohy už mě neudrželi, svalil jsem se na podlahu.

Catherine
Zírala jsme na zatmavené dveře Calumovi kanceláře, nebyla jsem schopna něco říct, nebo vůbec rozumně myslet. Chová se tak, protože jsme mu ublížila? V hlavě jsem si přehrávala scénu z koupelny, vypadal ublíženě, když mi pokousal rty. Nad tou vzpomínkou jsme se zasmála jak zamilovaná školačka, ze snění mě vylekala rána z Calumovi kanceláře.
Polekaně jsem vyskočila ze židle a rychlými kroky jsem přešla k jeho kanceláři a bez klepání jsme vešla. Všechno se ve mě hnulo, když jsme našla Caluma ležet na podlaze, oči uslzené, hlasitě dýchal a držel se za srdce.
,,Calume, co ti je?" přiběhla jsem a poklekla jsme vedle něj, starostlivě jsem ho hladila po čele. Byl šíleně horký, nevnímal má slova, má snad záchvat?
V jeho kapse jsem nahmatala mobil, vytočila číslo záchranky a nasměrovala je do kanceláře. Po celou dobu jsem ho konejšivě hladila po vlasech, ale jeho horečka stále stoupala, rychlé dýchání bylo stále sýpavější. Modlila jsem se, aby si záchranka pospíšila, připadalo mi to jako celá věcnost, než se dveře kanceláře rozletěli a dovnitř vpadli dva záchranáři s nosítky, a zdravotní sestra.
,,Jak je mu? Co se stalo?" chrlila na mě sestra jednu otázku za druhou, aby zjistila, co se stalo. ,,Já nevím," promluvila jsem s obavou v hlase, ,,byla jsem vedle, slyšela jsem ránu a našla jsem ho takhle." Pozorovala jsem, jak ho záchranáři naložili na nosítka, sestra mu do žil zabodla kanilu s kapačkami, snesli ho po schodech přímo do sanitky.
Ze stolu jsem si vzala svůj mobil, klíče a peněženku. Zamknula jsem kancelář a vyběhla za záchranáři. Mezitím ho už naložili do sanitky, já si sedla vedle něj a sestra z druhé strany. Měřila mu tlak, tep, horečku, svítila mu do očí. Díky kapačce teď v klidu spal, občas ze spaní bolestné zachrčel, chytla jsem ho za ruku a něžně po ní přejížděla palcem. Nevnímala jsem čas, ale byla to celkem dlouhá doba, než jsme dorazili k nemocnici.
Já a sestra, která se mi představila jako Anna, jsme vystoupili jako první, u vchodu už stálo lůžko na kolečkách s nemocničním personálem, přesunuli Caluma a rychle ho vezli na vyšetření. Nemohla jsem s ním, tak jsem si v nemocničním automatu koupila kafe na nervy a čekala, než přijde doktor.
Mezitím jsme zavolala Calumovým rodičům a jeho sestře Ellen, že je Calum v nemocnici. Do půl hodiny přijeli, na jeho matce se zračila obava o jejího syna, za to jeho otec byl ledově klidný.
,,Drahoušku," objala mě Calumova matka, ,,co se stalo?" Zvedavě si mě prohlížela, vylíčila jsem jí všechno, co se stalo. ,,Doktor tu ještě nebyl?" zeptala se poté, co jsem jí všechno řekla. Smutně jsem zakroutila hlavou a čekali jsme další hodinu, než doktor přišel.
Otevřeli se dveře nemocničního oddělení a vyšel muž v bílém plášti a brýlemi na nose. Povzbudivě se na nás usmál a se všemi si podal ruku. ,,Dobrý den, jmenuju se Adam Lersbich, jsem ošetřující lékař vašeho syna. Nemějte strach, je stabilizovaný, šlo o nějaký mentální šok, který měl na svědomí rozhození jeho srdeční aktivity. Musí odpočívat a hodně pít. Mimochodem, ptal se po nějaké Emmě." S podáním ruky se rozloučil a odešel.
Všichni zbledli, když uslyšeli jméno Emma a vyznamně se na sebe podívali.
Kdo je sakra Emma?