Dvanáct pravidel touhy

Obrazy

Já vím, že jsem říkala, že další část bude zítra, ale v hlavě se mi zrodil obraz, který se do tohoto příběhu hodí :D Můza mě políbila~

Na obrázku Calum při vybírání obleku.

Příběh z pohledu Caluma

Calum

Stál jsem v koupelně, objímající Cathrin po slovech, které mi unikli ze rtů jako niť z ouška jehly. ,,Nechoď, prosím." zaškemral jsem. Přitulil jsem se k ní jako malé, bezbranné dítě, toužící po matčině doteku. Nadechl jsem se její sladké vůně, potlačil jsem bolestný vzlyk a nechal se kolíbat jejími doteky a pohlazeními.

,,Ehh-Calume, prosím, musím taky dýchat." zaprosila Catherine po chvilce neúnavného objímání, povolil jsem tedy stisk, ale jen tak maličko, aby se jí dostal zasloužený vzduch a zadíval jsem se do její krásné tváře, jejích plných rtů a očí, které lemovali husté řasy a perfektně vykrojené obočí, byla prostě nádherná.

V jejím výrazu jsem četl jako v otevřené knize, plno soucitu, lítosti a možná, že i touhy? Nevěřícně jsem vytřeštil oči, když si mě k sobě lehce přitáhla a přitiskla své rty na ty mé. Nejdřív tak jemně, opatrně, čekala na mojí reakce, souhlasil jsem, proto jsem svůj polibek prohloubil a čekal na pozvání. Jemně pootevřela rty, vklouzl jsem do nich svých jazykem a plně jsem se oddal té vášni, která nás oba zahalila.Cathrine přerušila polibek a z celých plic se nadechla, usmívajíc se na mě s napuchlými a jemně pokousanými rty. 

Ublížil jsem jí?

,,Promiň, já-" zalapal jsem po dechu a odvrátil jsem se od ní, přešel jsem k oknu a pozoroval zahradu. Najednou mě popadl takový vztek, věděl jsem, že to znova stalo. Bouchl jsem pěstí do zdí, slyšel jsem Cathrinin vzdech strachu. Ona se mě bojí? 

,,Jdi."

,,Co?"

,,Řekl jsem, abys šla." otočil jsem se k ní, a to, co jsem viděl v jejich očích a tváři mě málem srazilo na kolena. Dívala se na mě se slzami v očích, klepala se jí ramena. Měl jsem takovou chuť jí zabalit do své náruče jako do deky, kolíbat jí, líbat jí a říct jí, že je všechno v pořádku. Už jsem chtěl něco říct, ale ona se prostě otočila a zmizela ve dveřích jako pára nad hrncem. 

Chvíli jsem prostě stál a pozoroval místo, kde naposledy stála. Po chvíli jsem složil hlavu do dlaní, pustil umyvadlo a strčil si hlavu pod studenou vodu. Setrval jsem tak, dokud ze mě nevyhasl i ten poslední plamínek agrese, která se drala napohled jako vlkodlak ukrytý v člověku.

Svlékl jsem si oblečení a vlezl do sprchy, potřeboval jsem to ze sebe všechno smýt. Po uklidňující sprše jsem se šel do svého starého pokoje převlíct. Vzal jsem si oblek, jako vždy, protože po tom, co vyřeším jednu záležitost, pojedu do kanceláře. Volba byla jasná, šedý oblek a modrá kravata. Oblékl jsem se, nanesl na sebe trošku kolíncké, upravil vlasy a sešel dolu do kuchyně.

Doma nikdo nebyl, proto jsem si v klidu dal tousty s džusem, připravil si něco do práce a ještě mi zbylo hodně času, abych si věci urovnal v hlavě. To, co se stalo s Cat v koupelně bylo něco zvláštního, něco, co mě zasáhlo do mého prohnilé nitra a rozsvítilo tam světlušku naděje. Zasmál jsem se nad svojí sentimentálností, ale rozhodl jsem se, že si tuto šanci nenechám proklouznout mezi prsty. Čeká mě ještě spoustu práce.. ne, Cat čeká ještě spoustu práce, aby mě napravila a udělala ze mě muže. Samozřejmě, chci se změnit, ne jenom kvůli Cat, ale i kvůli sobě, abych se na sebe konečně mohl podívat do zrcadla a říct si, že jsem kus chlapa.

Popadl jsem telefon a vytočil číslo. Než jsem to však udělal, v duchu jsem si přehrával co jí asi řeknu. Chci to ukončit, chci začít znovu. Po třetím zapípání se ozval z druhé strany Andreiin hlas.

,,Ahoj zlato, dlouho jsem o tobě neslyšela." zapředla. Pořád na mě má ten vliv, ale před očima jsem uviděl Cat a po ústech se mi rozlil blažený úsměv. ,,Andreo, chci se sejít. Zajedu pro tebe, buď v 9:20 před tvým bytem." Nečekal jsem na její odpověď, položil jsem telefon, posbíral si své věci a šel k autu. Vzal jsem si svoje oblíbené černé BMW, všiml jsem si, že se zalíbilo i Cat. Cesta mi zabrala asi deset minut, při které jsem si furt říkal to, co jsem jí chtěl říct, abych to vše ukončil. Dorazil jsem na místo setkání, Andrea na sobě měla zase ten černý kabát a vsadil bych se, že je pod ním nahá.

Nasedla do auta. ,,Ahoj čumáčku." otočila se ke mě a pohladila mě po stehnu, po celé jeho délce až k rozkroku. Setřásl jsem její ruku. ,,Tady ne." chladně jsem odpověděl a znovu jsem nastartoval auto. Chtěl jsem si s ní promluvit někde, kde na to bude spousta času a klidu. Je toho hodně k probrání. Dojel jsem k domu, který jsem koupil výhradně pro nás dva, lepší místo mě nenapadlo. Zaparkoval jsem před domem, vystoupil z auta a ani jsem se nenamáhal otevřít Andree dveře. 

,,Ty jsi ale nezdvořák." sykla, ale z jejího hlasu bylo poznat, jak nadržená je. Nezavadil jsem o ní ani jediným pohledem, vešel jsem do domu, Andrea za mnou a zabouchla dveře. Vešli jsme do prostorného obýváku, otočila se na mě a svůdně se usmála. ,,Takže si chce hrát?" zapředla a přešla ke gauči, shodila ze sebe černý kabát a mě se naskytl pohled na její tělo, bujná prsa a boky. Dřív by se mi to líbilo, ale teď jsem toužil po Cat, jejím krásném, tvarovaném a hubeném tělíčku, prsou přímo do ruky a toho zadečku. Olízl jsem si rty při pomyšlení na ní, a jako by se mi moje přání vyplnilo, Cat vpadla dovnitř domu. S Andreou jsme se na ní zmateně podívali.

,,Já.. já.. totiž." bylo jediné, co z ní vypadlo.

A sakra.