„už je pozdě, měla bych jít domů" řekla jsem asi po hodině mlčení a začala se zvedat.
„jo, jasnyy" řekl ani ne za vteřinu petr a svižně se zvedl.
Už bylo dávno po západu slunce a během chvíle se ochladilo tak o 10 stupnů.
Už jsme vycházeli z pole do lesa a první fail byl že byla tma a neviděli jsme pomalu ani na krok.
„pojď" řekl Petr a vzal mě za ruku aby mě vedl.
Jeho poměrně teplá ruka mě stiskla a on se mi podíval do očí.
„však mrzneš" zasmál se ale podíval se na mě starostlivě. pustil mě a sundal si mikinu.
„vem si jí" řekl rozhodně" nesouhlasne jsem kývla.
„ne nech si jí, mně je teplo" rekla jsem tím nejvíc přesvedčivím hlasem.
Petr poznal že lžu a začal mi tu mikinu nandávat.
„Pomoc! Přepadení" zařvala jsem se smíchem a petr se začal smát taky.
Už jsme skoro v centru Brna a stále si máme co říct.
„to bylo fakt vtipný. Hej já mám takovej hlad! Pojď za mnou." Petrovi se rozzářili oči když po asi km běhu kdy mě za sebou tahal stál konečně před večerkou.
Opřela jsem se o lampu a rozdýchávala ten sprint.
„ty ses teda sportovkyně" zasmál se petr.
„Haha"
Vešli jsme do večerky a já se hned doploužila k regálu s pitím. Popadla jsem malou kolu a šla za Petrem. Ten držel v ruce činskou polevku a redbull.
„máš všechno?" Zeptal se a já přikývla.
Já už měla zaplaceno a jen čekala na Petra.
„Všechno?" Zeptal se prodavač.
„Ještě 3 kusovky" kývl Petr.
„Dík naschle" řekl petr a vyšli jsme ven.
Petr hned vytáhl zapalovač a zapálil si.
Tázavě jsem se na něj podívala.
„co je? Chceš taky?" Zeptal se nechápavě.
„eh ne fuj" řekla jsem znechuceně a pokračovala v chůzi.
Petr pokrčil rameny a následoval mě.
„život tě prostě donutí dělat nechutný věci"
Řekl a znovu si potáhl.
„hm" řekla jsem a snažila se nemyslet na Tomáše a Mel. Až teď mi došlo že jsem skoro zapoměla na Martina.
Nahrnuly se mi slzy v očích" Petr si toho všiml a zastavil se.
„Řekl jsem něco špatně?" Podíval se mi zase přimo do očí.
„Ne jenom máš pravdu" uznala jsem a usmála se.
„chceš o tom mluvit?" zeptal se trochu ustaraně.
„ne dneska se chci jen bavit" usmála jsem se a on si znovu potáhl ale kouř skončil v mém obličeji. Začala jsem kašlat a mávat rukama.
„Fuj!" Zařvala jsem znechuceně.
On se zasmál a vytrhl mi mobil z ruky.
„Hej!" Zasmála jsem se on on mi začal utíkat.
Naháněli jsme se ulicemi brna celou věčnost.
Nakonec petr zastavil a já do něj narazila.
„Dej mi ten mobil!" Řekla jsem a natáhla se pro něj. Uhl „jen tak ti ho nedám" zasmál se.
„prosím" dál jsem se natahovala pro můj mobil a najednou Mi dal rychlou pusu a hned se odtrhl. „říkal jsem že to nebude jen tak" zasmál se a dal mi mobil. Zaraženě jsem stála a ale to napětí při očním kontaktu se nedalo vydržet.
Zase jsme se začali líbat. Bylo to snad ještě lepší, petr to vážně uměl. Bylo to úžasný. Odtrhli jsme se od sebe a mně došlo že se to celé stalo před mým domem.
Sakra.
S petrem jsme se naposledy obejmuli a já vkročila do dveří. Ten pocit štěstí který jsem tak dlouho necítila byl úžasný.
