Potichu jsem vyšla po schodech do mého pokoje a rychle se připravila ke spánku.
Lehla jsem si do postele a odemkla mobil.
Zpráva od Melánie:„Nazdar Terezo. Nezachovala ses ke mně moc hezky a já se sebou nenechám takhle zametat. Doufám že o sobě víš jaká seš trapná nula. Beze mě bys nebyla nic. Nebavila by ses se slavnýma raperama a ani by ses nedostala pres martina.
Martin měl pravdu ve všem co řekl, kdo by tě taky chtěl žejo. Takže jsem se rozhodla ráno zveřejnit tu fotku z auta kde Sedíš na steinovi a věř mi že se to fanynkám líbit nebude. Třeba k tomu zveřejnim i tvuj ig a adresu. Ups.
Doufám že ti to dá lekci ty trapná krávo.
Běž se zabít radši. Všem se uleví.
Neměla jsem slov a rozbrečela jsem se tak že jsem se skoro nemohla nadechnout.
Neměla bych být v pokoji. Radši si jdu provětrat hlavu ven.
Potichu jsem se vyplížila ven a rozběhla se silnicí do nočních ulic Brna.
„Kampak?" Zastavilo se mi srdce. Ten hlas znám. Je mi na zvracení.
Otočila jsem se. Stál tam Tomáš.
Začala jsem brečet a utíkat.
On se rozeběhl za mnou a slyšela jsem jeho nechutný smích.
„ne prosím!" Už se ke mne blížil a já hlasitě klepala na dveře ostatních domů a prosila aby otevřeli.
„kreténi!" Zařvala jsem když nikdo neotevíral.
Najednou mě něco napadlo, Tomáš za mnou pořád utíkal ale já měla lehký náskok.
Při běhu jsem odemkla mobil a s rozklepanýma rukama vytočila Petrovo číslo.
Mobil vyzváněl „no tak zvedni to" řekla jsem celá rozklepaná a otočila jsem se abych věděla jak je na tom Tomáš.
Nebyl tam, jediné co jsem viděla byla temná ulice kterou osvětlovali staré pouliční lampy.
„Tess?" Ozvalo se z mobilu. Lehce se mi ulevilo.
„proč mi voláš tak pozdě?" Zeptal se Petr a zívl.
„Petře poslouchej mě. Šla jsem ven abych si trochu vyčistila myšlenky a.." nahrnuly se mi slzy do očí a nemohla jsem promluvit.
„Tomáš mě pronásleduje a teď zmizel a já nevim kde je" vyhrkla jsem.
„Tess kde teď ses?" Řekl Petr starostlivým naléhavým hlasem.
„ehh no je to taková ulice s domama a... je tady takovej velkej dům a.." petr mě přerušil.
„Tess teď mě poslouchej. Nasdílej mi polohu a já se jenom oblíknu a budu u tebe do pár minut hlavně dávej pozor abys zase nepotkala toho debila" rozbrečela jsem se.
„Ne nepokládej to!" Zařvala jsem ale bylo pozdě. Teď jsem sama stála ve 1:43 v neznámé ulici poblíž nějakýho psychopata.
„Tak co kde ho máš" ozval se zase ten hlas za mnou. Nezmohla jsem se na slovo.
„Je slušnost odpovědět" řekl a slyšela jsem jak se ke mně blíží. Ani jsem se neotočila a jenom se modlila aby to skončilo.
Najednou stál přímo přede mnou a mně začaly téct slzy po tvářích.
Nechutně se usmál ale hned přestal a vlepil mi facku. „děvko" Díval se na mě znechuceně a já dál brečela a držela si tvář.
„nebudem to protahovat" řekl a zase se usmál.
Couvla jsem „Pomoc!"
Zaječela jsem a modlila se aby mě někdo slyšel.
„křič si jak chceš tady tě nikdo neuslyší" zasmál se a než stihl cokoli udělat někdo za nim promluvil.
„to bych neřekl" tak moc se mi ulevilo.
„co to má zase znamenat" zeptal se nasraně Tomáš a dal petrovi pěstí než stihl odpovědět.
„petře!" Přiběhla jsem k němu protože teď nehybně ležel na zemi. Byl v bezvědomí a tekla mu krev z nosu. Klekla jsem si k němu a podepřela mu hlavu. „Petře prober se prosím" vyhrkla mi slza a dopadla mi na tričko.
„tak pojď" vzal mě Tomáš za ruku a pevně mě držel. Neměla jsem možnost utect a hlavně kdybych utekla tak nevím co by udělal petrovi.
Viděla jsem za Tomášovo zády jak se petr probírá a tak jsem se ho pokoušela co nejvíc zaměstnat. Podívala jsem se mu do očí a on mně. Mezitím co zavřel oči a naklonil se aby mě políbil jsem využila situace a kopla ho do koulí.
Odstrčil mě od sebe tím že mi vlepil dalši facku a zasyčel bolestí „ty krávo zasraná" najednou ho petr zezadu praštil klackem po hlavě a Tomáš odpadl.
Tak moc se mi ulevilo.
„Petře" usmála jsem se a objala ho.
„seš v pohodě? Já toho hajzla jednou zabiju" řekl nastvaně a starostlivě si mě prohlížel.
„asi jo děkuju že si přišel" znovu jsem ho objala.
„taky tě mám moc rád ale bylo by lepší odsud zmizet." Kývla jsem s on mě vzal za ruku a svižným krokem jsem zmizeli.
Sedli jsme si na lavičku asi o 3 ulice dál.
„Tess?"
„hm?" Kývla jsem.
„Kvůli čemu jsi šla ven" zeptal se opatrně a podíval se mi do očí.
Až teď jsem si vzpoměla na melánii a její pomstu.
Moje už dost červeně oči zase začali slzet.
„Melánie... ona se mi chce pomstít a..."
Nedokázala jsem to vyslovit a tak jsem mu podala muj mobil aby si to přečetl sám.
Četl to asi minutu a když to dočetl zasmál se a podal mi mobil.
A kvůli tomuhle jsi riskovala život?
Zasmál se a podíval na mě.
Byla jsem zmatená „jo?" Řekla jsem nechápavě.
„však se z toho svět nezboří" usmál se.
Byla jsem ráda že je s tím v pohodě.
„mám nápad" řekl a šibalsky se usmál.
„mohli by jsme mít fake vztah na veřejnosti.
Já bych nebyl divnej že jsem single a mohli by jsme spolu travit víc času. Samozřejmě by jsme zůstali jenom kámoši"
zamyslela jsem se nad tím a on nedočkavě čekal na moji odpověď
„asi si zapoměl na tu část že zveřejní můj ig a moji adresu." Řekla jsem beznadějně.
„ten ig je jedno můžeme na něj dávat společný fotky a o adrese řeknu že je falešná. Lidi uvěří mně a ne ji" řekl a přesvedčil mě.
„Platí" řekla jsem a usmála se.
Usmál se a podal mi ruku.
„Ještě něco mi prosím slib" řekl a starostlivě se na mě podíval.
„už nechoď v noci nikam beze mě"
„slibuju" usmála jsem se.
Drželi jsme oční kontakt. Ty jeho modré oči. Bože on je tak hezkej.
„jo a dej si nějakej led na tu modřinu" zasmál se a zvedl se z lavičky.
„modřinu!?"
