Po cca 20 minutách relaxování a oddychování jsme s Petrem vyšli ven.
„máme hlad" řekl Calin jakoby bylo samozřejmé že mu hned něco přineseme.
„Tak jděte pro dřevo a můžem si dát třeba..."
Petr se na mě podíval.
„co máme k jídlu"
Zašeptal a já pokrčila rameny.
„Dáme si topinky"
Řekl vítězně a prohlédl si je.
„ale nám se nechce nikam chodit"
Řekl Kojo skoro histericky.
„Tak to si je sníme sami"
Kývl a usmál se.
„hm"
Zabručel Kojo a vyrazil s Calinem pro dřevo.
„Na to že je to vlastně jenom chleba je to dobry"
Poznamenal mlaskající Calin.
Kojo souhlasně kýval a bral si další topinku.
„měli by jsme jít spát."
Řekla jsem a zvedla se.
„už? Proč?!" Zeptal se nesouhlasně Calin a prohlížel si nás.
„Tess má pravdu zitra vstáváme docela brzo"
Usmál se Petr a taky se zvedl.
Kluci ještě chvíli odporovali a hádali se ale nakonec jim Petr něco pošeptal a oni odešli do stanu.
Uhasili jsme oheň a vyrazili ke stanu.
Petr mě chytl za ruku a já měla zase motýlky.
Usmála jsem se.
„Cos jim řekl?"
Zeptala jsem se a podívala jsem se na něj.
Petr se zasmál.
„že jim dám zítra flašku"
Řekl a vlezl do stanu.
Leželi jsme a dívali se na strop stanu.
„neni tak lehký bydlet bez rodičů co?"
Zeptala jsem se a věnovala mu tázavý pohled.
Nepodíval se na mě.
„Tess...bude to v pohodě"
Řekl a polkl.
Ukápla mi horká slza.
„jaký to je?"
Zašeptala jsem aby neslyšel můj zoufalý hlas.
„těžký a depresivní"
Řekl a dál se díval nad sebe.
„Ale zároveň jsem...seš svobodná můžeš si dělat co chceš samozřejmě ne všechno ale chápeš mě.
A hlavně můžeme bydlet spolu a to je přece skvělý ne?"
Když to dořekl podival se na mě a usmál se.
Když mi došlo co řekl uvědomila jsem si že už se nikdy nevrátím domů a že po téhle události asi nikdy neobejmu moji mámu a nebudu spát v mém pokoji ve kterém jsem si prošla nejlepšími i nejhoršími chvilkami mého života.
Otočila jsem se na bok zády k Petrovi a potichu aby to nezaznamenal jsem se rozbrečela.
Petr si toho asi nevšiml protože mě obejmul zezadu a usnul.
Já ještě chvíli přemýšlela a usla taky.
Když jsem se vzbudila Petr mě stále objimal.
„Peťo vstáváme"
Řekla jsem a Petr hned protestoval.
„nene ja budu ještě ležet"
Skryl si hlavu do polštáře který jsem mu hned vzala.
„musíme se sbalit, složit stany a vzbudit kluky takže vstávej jinak tě složim s tim stanem"
Řekla jsem a sedla si.
„Tess ještě 5 minut prosím"
Schoval si obličej do dlaní.
„Ne..."
Řekla jsem a vyšla ze stanu.
Zřejmě si myslel že jdu vzbudit kluky ale mě napadla lepší věc.
Uvolnila jsem lano stanu a ten lehce spadl na Petra.
„Terezo!"
Zařval pod plachtou stanu a vylezl.
„tak tvůj budíček by jsme měli takže teď to čeká kluky."
Řekla jsem a Petr se šibalsky usmál.
„mám lepší nápad"
Řekl a někam odešel.
„Takže jelikož kluci budou mít pořádnou kocovinu tak jim uděláme přímo příjemný budíček"
Řekl a podal mi hrnec s klackem a sám měl v ruce dvě pet lahve s vodou.
„co s tim?"
Podívala jsem se zmateně na věci.
„ty budeš tim klackem mlátit do toho hrnce a já na ně budu řvát a oba poleju studenou vodou."
Řekl a ďábelsky se usmál.
Taky jsem se usmála a šli jsme na věc.
Začala jsem mlátit do hrnce a Petr začal řvát.
„Vstáváme!! Budíček!!"
Calin zakňoural a skryl si hlavu pod deku a Kojo začal řvát.
„Strč si ten budíček do prdele!"
Petr je v tu chvili polil.
S velkou dávkou nadávek vyběhli ze stanu a kryli si oči před světlem.
S Petrem jsme jen stáli a se smíchem je pozorovali.
Když jsme všechno sbalili a nasedli do auta kluci byli pořád uražení nebo spíš byli naštvani na celý svět kvůli velké kocovině.
Celou cestu jsme vlastně mlčeli a jenom jsme se věnovali instagramu nebo tiktoku.
„Tak jsme tady" řekl Petr a já spolu s nim vystoupila.
Calin a Kojo jeli ještě kousek do svych bytů.
S úsměvem jsme se vydali ke vchodu.
Petr mi podržel dveře a já vešla.
Byl to hezký byt.
Celkem prostorný a hezky vybavený.
Měl balkon ze kterého byl celkem hezký výhled.
Petr hodil tašky na zem.
„Tak tohle je můj...teď už náš byt"
Řekl a vedl mě do nějaké místnosti.
„Tohle bude naše ložnice"
Ukázal na světlou místnost s manželskou postelí, lampou a pár skříněmi.
„děje se něco?"
Zeptal se když viděl můj výraz.
„ne ja jenom že nemám skoro žádný oblečení atd, všechno mám doma..."
Když jsem si uvědomila že jsem tomu řekla domov musela jsem polknout.
Usmála jsem se.
„ale je to tady krásný"
Sedla jsem si na postel a rukou přejela po hebkém povlečení.
„mám nápad"
Usmál se Petr a dal se směrem do obyvacího pokoje.
Vyrazila jsem za ním.
Vzal si černou lihovku a usmál se na mě.
„Pojď se mnou."
Kývla jsem a šla.
Došli jsme ke vchodovým Dveřím a Petr jmenovku Adámek přepsal na Adámkovi.
Překvapeně jsem se usmála.
„Jestli tam chceš tvoj-"
Než to dopověděl políbila jsem ho.
Když jsme se odtáhli Petr mi věnoval ten nejsladší úsměv.
„Miluju tě"
Řekl a krátce se zasmál.
Konečně jsem štastná.
V tu chvíli mi někdo zavolal...Byl to Tomáš.
Petr se na mě nachápavě podíval a já mu se nervozním výrazem ukázala kdo se mnou chce mluvit.
