„Půjdeme za klukama?" Zeptal jsem se a podíval se co zrovna dělají.
Kývla.
Odešli jsme kousek od stromu a... jemně chytla moji ruku.
To mi vyrazilo dech.
Bylo to tak nevinne ale zároveň mocné gesto.
Zrudl jsem, určitě jsem zrudnul.
Chytl jsem ji pevněji a ona mi věnovala ten nejsladší úsměv.
Pohled Tess
Došli jsme mlčky za klukama kteří zrovna házeli kameny do vody a smáli se jako hyeny.
„přidáte se?" Zeptal se Calin a znovu se zasmál.
„notak. Romeo najdi nějakej...kámen"
Zasmál se Kojo.
Dál si něco mumlali a smáli se.
„vy jste něco pili?" Zeptala jsem se a přimhouřila oči.
„No to NE lujie...teda Julie"
Řekl Calin a Kojo ho se smíchem praštil do ramene.
„Je to jasný! Jsou ožralý!" Zasmál se Petr a založil si ruce na prsou.
„A co s nima budeme dělat?"
Zeptala jsem se.
A Petr si povzdychl.
„chvíli počkáme"
„Kolik jste toho pili?"
Zeptal se a pohledem zhodnotil jejich stav.
„Mali...ličkato" škytl Kojo.
Najednou Petra Calin objal kolem krku.
„Péťoo...jako by nebyl zítřekk!...milu-"
Petr ho lehce odstrčil a on se hned zastavil.
„Peťťo však to jsou RŮŽE!"
Řekl důležitě a pohrozil prstem.
„Jo Romeo jsou to růůůže!"
Řekl Kojo a chystal se ho obejmout.
„Strč si ty růže do prdele"
Řekl Petr a jakoby se pomodlil.
„Péťo neblbni...však to je naše písnička"
Udělal psí oči Calin.
„A jmenuješ se teda Petr nebo Adámek"
Zeptal se Kojo a škytl.
„tyvole..." promnul si oči Petr.
Už jsem se neudržela a zasmála se.
S Petrem jsme nechali kluky klukama a šli si sednout blíž k vodě.
„Jak se dostanem ke stanům když kluci neudělají pomalu ani krok?"
Řekla jsem a Petr se zamyslel.
„Jsou cca dve takže bych jeste hodinu počkal a pak už je nějak dokopeme aby se s náma vrátili."
Řekl a podíval se na jezero.
Bylo poznat že ho něco trápí tak jsem mlčela a nechala se unášet vzpomínkami.
Pohled Petra
Zadíval jsem se na jezero a bojoval s myšlenkami.
Ani ne před rokem jsem na tomhle místě ležel skoro mrtvej.
Předávkoval jsem se a nakonec mě tady našel jeden můj kamarád.
Prosil jsem ho aby odešel a nechal mě to ukončit ale on mě odvezl do nemocnice.
Myslel jsem že mu můžu věřit a když jsem za ním po měsíci přišel s úsměvem abych mu poděkoval...řekl mi že mě neměl zachraňovat a že nemá smysl aby jsme se bavili.
Jediny lidi kterým věřím jsou Calin, Kojo, Sofian a...Tess.
Ale jak můžu vědět že mě taky nepošlou do prdele.
Najednou mi Tess polžila hlavu na rameno.
Bylo to jako dezinfekce na moje špinavé myšlenky a já se upřímně usmál a objal ji kolem ramen.
Tess, ona je ta osoba která mi i přes všechny ty sračky dokáže vykouzlit úsměv na tváři a já jsem jí neskutečně vdečný.
Pohled Tess
Cítila jsem motýlky v břiše.
„Péťo?" Zeptala jsem se a Petr se usmál.
„Ano?" Řekl Medovým hlasem a usmál se.
Ladně mě chytl za ruku.
„miluju tě" usmála jsem se.
Překvapilo mě že jsem to řekla.
Netušila jsem že bych se po Martinovi zase někomu otevřela.
Petr se mi podíval do očí.
„Já vás také paní Adámková" řekl a pokračoval v očním kontaktu.
Tak neskutečně ráda se topím v těch jeho očích.
Políbila jsem ho.
Nemůžu tomu uvěřit vždy dělal ten krok on ale teď...bylo to mnohem kratší ale mnohem víc romantický.
Odtáhli jsme se a petr mě se smíchem svalil do trávy.
Držel mi ruce nad hlavou a já se nemohla hnout a tak jsem se smála.
„Petře! Pusť mě! Prosím" řvala jsem a Petr se taky smál.
„Péťo prosím!" Petr se usmál.
„Miluju když mi tak říkáš..." pustil mě a políbil mě.
Rukama jsem mu zajela do vlasů a užívala si každou vteřinu.
Po 2 minutách jsme se od sebe odtrhli a se úsměvem to rozdýchávali.
„podle mě už jsou na tom líp" řekl Petr a ukázal do dálky na kluky.
„Tak na co čekáme" zvedla jsem se a Petr stále ležel.
„já chci spát" zakňoural a přikryl si obličej rukama.
Zasmála jsem se a pomohla mu se zvednout.
„Tak co jak vám je?" Zeptal se kluků pobaveně Petr.
Calin si povzdechl.
„už nás to tady nebaví"
Řekl Kojo jako malé dítě.
Petr se usmál.
„Tak to můžeme vyrazit zpátky"
Spíš zavelel a kluci se neochotně zvedli.
Cesta byla náročná protože jsme museli občas kluky zvedat protože jim prostě přestali fungovat nohy a nebo se jentak začali smát a třeba se začali schovávat za stromy.
„Petře budeš náš táta?"
Zeptal se Kojo a usmál se.
„A Tess bude máma"
Řekl Calin a oba vyprskli smíchy.
Petr si povzdechl a usmál se na mě.
Úsměv jsem mu opětovala a zase propletla naše ruce.
Když jsme dorazili Petr vletěl do stanu a ihned si lehnul.
„už s nima nikam nejdu!" Zasmál se.
„Je pravda že už bych nechtěla znova 3x za sebou zvedat Calina který mě přesvedčoval že je na stromě nad ním medvěd"
Zasmála jsem se a lehla si vedle něj.
