„Kam jdeš?" Zeptala se mě mamka po tom co jsem rychle seběhla schody a zamířila ke dveřím.
„ven" špitla jsem a vzala za kliku.
„No to ne" zabouchla pootevřené dveře a nevěřícně se na mě podívala.
„Do školy nemužeš tak nemůžeš ani ven!"
„Ale mami to je důležitý"
„S co je tak důležitého že se kvůli tomu chceš toulat v noci venku?" Zeptala se a dál stála před dveřma.
„hm prostě je to důležitý." Nemohla jsem ji říct že musim za petrem který se teď kvůli mně předavkoval.
„Jdi do pokoje a spi. Jestli máš tolik energie tak zítra můžeš jít do školy."
Řekla klidně a ukázala směrem nahoru po schodech.
Beze slova jsem je vyběhla a zabouchla dveře mého pokoje.
„co teď mám jako dělat?" Nemůžu nechat Petra v tomhle stavu když jsem jim slíbila že tam přijdu. V tu chvíli jsem dostala nápad.
Pod peřinu jsem strčila pár polštářů a zhasla světla.
Teď stačí zavolat Calinovi že dorazím trochu dýl a můžu jít na to.
Vzala jsem mobil a vytočila jeho číslo.
„Ano Tessie? Kde jsi?"
„Caline přijdu za cca 10 minut. Jak je Petrovi?"
„Sedí na zemi, kouká na stěnu už 5 minut a nemluví s náma. Je to zlý."
„...Pokusím se přijít co nejdříve ahoj."
Položila jsem to a zalapala po dechu.
Co když si něco udělá? Za všechno můžu já.
Mám jedinou možnost a to utéct oknem.
Z mého pokoje to nejde takže potichu sejdu schody a půjdu koupelnou.
Moje mama pořád seděla v obýváku a tak jsem si musela opravdu dávat pozor abych neudělala žádný zvuk.
Úspěšně jsem sešla schody a prošla do koupelny.
Zrychlil se mi tep když mi došlo co právě dělám. Není cesty zpět. Otevřela jsem okno a pomalu jím prolezla ven. Z venku jsem ho nemohla uplne zavřít tak jsem ho jen přivřela a doufala že si toho nikdo nevšimne.
Teď jsem stála ve tmě na naší zahradě a rozdýchávala šok.
Došlo mi jak je na tom Petr a tak jsem se rozhodla ke klukům běžet.
Po cca 8 minutovém běhu jsem konečně stála na místě které mi ukazovala Petrova poloha.
Bylo tam hodně vchodů a já nevěděla do jakého mám jít a tak jsem znovu zavolala Calinovi.
Calin mě navigoval až ke dveřím a já zaklepala.
Celá jsem se třásla a občas zalapala po dechu.
Slyšela jsem jak cvakl zámek a najednou stál předemnou KOJO.
Obejmula jsem ho asi na 3 vteřiny a hned vyrazila hledat Petra.
Byl v (asi) obýváku a jak mi Calin popsal opravdu seděl na zemi a nevnímal. Došla jsem za Calinem. „co budeme dělat?" Zeptala jsem se nervozním hlasem. Jak jsem to dořekla Petr jakoby se probral a podíval se na mě.
„Promiň..." řekla jsem sedla si k němu.
Neodpověděl.
Začala jsem si ho prohlížet.
Jeho levá ruka byla pokryta třemi malinkými ranami od jehly a jeho oči... teď nebyli nádherně modré ale skoro černé protože jeho zorničky mu je skoro celé zakryly.
„Petře...proč si to udělal?" Zeptala jsem se a po tvářích mi sklouzly dvě slzy.
Podíval se na mě jeho mrtvýma očima a zhluboka se nadechl. „neměla si sem chodit
Běž domů" řekl a už mi nevěnoval ani jeden pohled.
„Petře prosím" kluci odešli do jiné místnosti asi aby se nemuseli dívat na Petra v takovém stavu.
„měla jsi ve všem pravdu... a já nikdy jsem nechtěl aby ses chtěla zabít a to že si mezi námi nic necítila bylo logický. Nic mezi námi není ani nebylo." Řekl a když si všiml že věnuji pozornost jeho levé ruce nebyl ani překvapený.
„A z toho co teď vidíš si nic nedělej není to poprvý ani naposled." Zavřel oči a opět se z hluboka nadehl.
„Petře ale... já tě miluju" rozbušilo se mi srdce.
Nikdy jsem si to nepřiznala a teď to přiznávám jemu? Co sakra dělám?.
„Ale já tebe ne" řekl chladně já se zase rozbrečela. Takhle mě ještě nic nezlomilo.
Přišla jsem o všechno a teď i o něj.
„Petře prosím tohle mi nedělej" zavzlykala jsem a podíval se mu do jeho skleněných černých očí.
Nic neřekl. „Tohle za tebe říkají ty sračky co sis dal to nejsi ty."
Vstala jsem a šla za klukama. Calin viděl můj červený obličej a hned mě obejmul. Rozbrečela jsem se ještě víc a už jsem cítila slzy i na tričku.
Po dlouhém objetí jsme se pustili a já se mohla podívat Calinovi do obličeje. Bylo vidět že by se nejradši rozbrečel taky.
„mějte se. Snad se ještě někdy uvidíme"
Mávla jsem a zamířila ke dveřím.
Zase jsem prolezla oknem do koupelny a podívala se do zrcadla.
Hůř jsem se neviděla, moje oči byli rudé a moje tričko bylo mokré od slz.
Pomalu jsem vyšla schody a zamířila do svého pokoje.
Opět jsem si vzala sluchátka a poslouchala můj playlist.
Do teď jsem tak neprožívala "the night we met" jako dnes když jsem vpomínala jak mě modrooký blonďák líbal při západu slunce v poli plném slunečnic a já byla štastná.
