Vzbudila jsem se a Petr už vedle mě nebyl.
To bylo divné protože většinou vstává kolem oběda.
Vyšla jsem z ložnice a zjistila že sedí na gauči a když si mě všiml ani se na mě pořádně nepodíval.
„to ses už rozhodla vstát?"
Řekl ale z jeho tónu hlasu to myslel vážně a ne jako joke.
„ehm...jo však je 9 to běžně vstávám"
Trochu jsem se uchechtla.
Pokrčil obočí.
„běž radši něco uvařit" řekl bez jakékoliv pozitivní emoce ve tváři.
Zkoumavě jsem si ho prohlédla.
„co je s tebou?" Zeptala jsem se a sedla si vedle něj.
„co by bylo? Jenom chci abys mi něco uvařila když už ses rozhodla vstávat si jak se ti zachce!"
Zařval na mě až jsem se ho lekla.
„Péťo stalo se něco?" Zeptal jsem se dál si ho prohlížela.
On se ode mě odtáhl.
„nechápu jak si vůbec můžeš myslet že bych tě miloval?" Zasmál se.
„Co to povídáš?" Zeptala jsem se ho nervozne.
„vážně si myslíš že bych si vybral tebe mezi tolika hezkýma holkama?"
Křičel dál.
Jen jsem nechápavě kývala hlavou.
„mám tě jenom kvůli číslům! Nech mě bejt a buď ráda že jsem tě ještě nevyhodil z bytu!"
Furt křičel a já tam jenom stála a brečela...
Crr crr
Zalapala jsem po dechu a otevřela oči.
Po tváři mi kapaly slzy a já to pořád rozdýchavala.
Byl to sen ale i tak jsem potřebovala chvilku an to se uklidnit.
Petr se na mě otočil.
„Co se děje?" Zabručel a když si všiml že brečím objal mě a začal mě utěšovat.
„co se stalo?" Zeptal se.
„zdálo se mi že...křičel si na mě a říkal mi že mě máš jenom kvůli číslům a..."
Petr mě vzal za ramena a podíval se mi do očí.
„Tess já bych tohle nikdy neudělal"
Podívala jsem se mu do očí.
„slibuješ?"
„slibuju..."
