Hned jsem na svém mobilu zapla foťák a podívala se na sebe.
„panebože!" Vykulila jsem oči.
Měla jsem na pravé tváři hnědo-fialovou modřinu která při doteku bolela jako by mi někdo vrazil znova.
„však to není tak zlý" snažil se nesmát Petr.
„co s tim mam sakra delat?!" Zakřičela jsem a ukapla mi slza zoufalství.
„jeziss klidek" petr me objal ja se mu vsak vyvlekla z objetí.
„ja jsem v klidu!" Začala jsem rudnout vztekem. Nesnáším kdyz mi nekdo rika at se uklidnim.
„víš co?" Zeptala jsem se a hned sama sobe odpovedela.
„jdu domu" naštvaným krokem jsem odkracela.
Petr me dohnal a se smíchem mě následoval.
„slíbila jsi mi že v noci nebudes nikam beze mě chodit pamatuješ?"
Teď šel předemnou pozadu a koukal se mi do očí. Neodpovídala jsem, jen jsem se opět topila v jeho očích.
„obdivuješ mě?" Zasmál se egoisticky Petr a já začala rudnout.
„Ne, jen jsem přemýšlela jak ti utéct a jít konečně spát" doufala jsem že to zabralo.
Petr kývl hlavou a usmál se.
„tak to abych šel ne?" Podíval se na mě tázavým pohledem a sledoval moji reakci.
„ne počkej... pojd se mnou" řekla jsem a doufala ze to nevyznělo trapně.
Petr kývl a šel se mnou.
„A jak ti Mel teda Melánie psala tu zpravu tak ehm... kdo je Martin?"zeptal se petr a podival se na me.
„nikdo." Chytl mě za ruku a tím mě zastavil.
„Kdo to je?"zeptal se docela vážně.
„nech mě bejt! Nikdo se tě o tohle neprosil. Proč se ke mně takhle chováš? Proč se chováš jako kdyby jsme byli pár?! Já se nechci s nikym bavit! To kvůli tobě se nebavím s Mel a málem mě znásilnil ten kretén. Kdyby ses mi neobjevil v životě tak jsem šťastnější a nechci se zabít!" Řekla jsem a podívala se mu do očí.
„Myslel jsem že z toho něco bude ale jak vidim tak ses jako člověk úplně k hovnu." Kývl hlavou a odešel do tmy.
Vzbudila jsem se a cítila se příšerně.
Modřina mě bolela a vypadala ještě hůř.
Měla jsem ubrečený oči a ty největší výčitky svědomí.
Nic z toho jsem nikdy říct nechtěla.
Je pondělí a já mamce řekla že je mi blbě a tak mě nechala doma.
Celý den jsem neměla na nic náladu.
Nejedla jsem, nebyla na mobilu jen jsem koukala do blba a snažila se nemyslet pořád na noc.
Byla jsem jako tělo bez duše.
Asi v 16:45 jsem sešla schody a šla do koupelny.
Zakryla jsem si modřinu a napila se vody.
Málem jsem se pozvracela ale nakonec jsem se trochu uklidnila a rozhodla se že budu scrollovat na tiktoku.
Bylo mi o 90% lip než předtím a řekla jsem si že na to zapomenu.
Začal večer a já se konečně najedla.
Byla jsem ráda když mi mamka dovolila jít do školy až ve středu, mohla jsem se tak soutředit sama na sebe a začít od začátku.
Ležím v posteli a chystám se jít spát, najednou... crr crr c- „Ano?"
„Tessie potřebujem pomoc"
„Caline promiň už je pozdě musím spát"
„Ty to nechápeš...Petr se předávkoval."
„Cože?! Kde je?"
„sedí na zemi s hrozně se klepe. Ehm on... no říkal že něco posral prosím přijeď sem Tessie"
„Caline řekni mi že je to jenom blbej vtip"
„Tessi-" slyšela jsem jak se snaží nebrečet.
„Tessie prosím"
„Jsem tam za 7 minut"
